Dnešní neděle, pátá po velikonocích, dostala v latině jméno Rogate. Což se někdy překládá jako „Modlete se“, ale přesnější znění je „Proste“, „Žádejte“, „Požadujte“. A kdybychom chtěli překlad ještě více přibarvit, pak bychom mohli slovo Rogate převést do češtiny jako „Škemrejte“, „Pochtívejte“, „Žadoňte“. Uznávám, že takový emoční náboj se pro důstojné označení neděle ne zrovna hodí. Ale neměly by aspoň občas všechny ty zábrany, které máme vůči Bohu, neměly by alespoň někdy naše zábrany jít stranou a uvolnit místo všemu, co máme na srdci.

Když teď na jaře uříznete třebas jenom maličký proutek z vinné révy, velmi rychle se v místě řezu objeví míza. A to v takovém množství, že začne kapat jako voda. Podobné je to i u jiných keřů a stromů. (Možná si vzpomenete, že když jsme před sedmi lety v zimě pokáceli břízu u kostela, na jaře pařez ronil a plakal tolik, že se kolem něj tvořila kaluž.) Pán Ježíš ze svého prostředí dobře znal vinice i ten podivný úkaz, kdy se uvnitř ve dřevě rozproudí doslova životodárné potoky. Skryt před lidskými zraky rozlévá se život až do samotných konečků větví. Ratolesti rostou a přinášejí plody.

Sestry a bratři, pro letošní jaro jsem ke kázání zvolil biblické oddíly, které kdysi dávno byly vybrány, aby z různých stran osvětlily slavnou dobu po Kristově vzkříšení. Kdy k výběru textů došlo, nevíme. Kdo texty vybíral, nevíme. Jaký způsobem byly jednotlivé texty přiřazeny k sobě, nevíme. Co nám sdělují, také zatím nevíme. Ale zjistíme to. K významu se můžeme postupně dobrat. Proto společně nasloucháme čtení Písma. Pro každou z šesti nedělí před sebou máme jakoby dílky ze skládačky. To my nyní dáváme dohromady celkový obraz. My se s pomocí svatého Ducha věnujeme biblické skládance.

Petrovo zapření. Vcelku známý příběh. Než kohout ráno zakokrhá, Petr stihne třikrát zapřít svého Mistra. Hořká noc. Proti Kristu se obrátili nejen jeho nepřátelé, ale i jeho přátelé. Jidáš jej zradil, Petr se jej zřekl. Jak se během pár hodin může situace zcela otočit. Ještě včera večer Ježíš stoloval spolu se všemi svými učedníky. A teď jsou učedníci pryč. Jako v přísloví: Budou-li bít pastýře, ovce se rozutečou. Jenom Petr zůstává na dohled.  Mezi ním a Ježíšem jako kdyby fungoval zvláště silný magnetismus. Od samého začátku je Petr jakoby na krok před ostatními učedníky.

Jidáš je nešťastná postava. Co všechno se v něm odehrálo? Jak v něm dobro zápasilo se zlem? Jak v něm dobro dospělo ke zlému řešení? Do člověka nevidíme. Jidáš je nešťastná postava. A přece by bez něj naše velikonoce nevypadaly tak, jak vypadají. Jidáš vykonal špinavou práci. Umožnil Ježíšovo zatčení. Svou zradou zapříčinil Kristovu velkopáteční smrt a vzato kolem a kolem se tak zasloužil i o nedělní vzkříšení. Ale to už je hodně překombinovaná úvaha.

Sestry a bratři, vítejte do kázání o třech zázracích. Všechno tehdy ovšem začalo úplně obyčejně. Králi Davidovi padla do oka sličná sousedka jménem Bat-šeba. Zatoužil po ní a jakožto nejvyšší vládce vydal rozkaz, ať mu ji přivedou. Inu, monarcha s orientálními móresy: žena sem, žena tam.