Klíč. Klíč odemyká dveře. Umožňuje přístup tam, kam bychom se jinak nedostali. I v Bibli jsou určité oddíly, které fungují jako klíč. Otevírají další cestu, na níž bychom se bez těch správných klíčů nedostali. Příběh o stvoření světa. Dar desatera přikázání. Kristovo kázání na hoře. Pavlův chvalozpěv lásky v dopise Korintským. Bez těchto biblických vyprávění bychom daleko nedošli. Co by nám z víry zbylo? Být křesťanem bez odpuštění a lásky, být křesťanem bez důvěry k Dárci života, být křesťanem bez poslušnosti vůči Bohu? Daleko bychom nedošly, kdyby všechny tyto dveře před námi zůstaly zamčeny. Biblické klíče nám je otevírají. Podobně i právě přečtená slova ze závěru Matoušova evangelia hrají klíčovou roli v dějinách naprosto celé církve po celé zeměkouli a také zaujímají klíčové místo v osobním životě každého křesťana, mne i vás všech tady. Pojďme se spolu podívat, co a jak se před námi otevírá.   

Už jsem zmínil, že dnes čteme ze závěru Matoušova evangelia, z poslední, 28. kapitoly. Pro Matouše to jsou závěrečná slova. Ale rozhodně to není konec. Není to konec, nýbrž je to začátek. Startovní výstřel. Začíná se něco nového. Jako kdyby Matouš chtěl říci: Milí čtenáři, já teď odkládám své pero a kalamář, už vám víc psát nebudu. Vy však hleďte dopředu. Dívejte se do času, který je před vámi. Dívejte se do budoucího času, do něhož vás posílá Kristus a vybavuje vás dobrou zprávou, evangeliem, které v každém čase bude těšit vás i druhé lidi.

            Opravdu šikovně pojal evangelista Matouš svou knihu. Když sepsal všechno podstatné o Ježíšovi, tak nesbalí fidlátka s prohlášením „Už není co dodat.“ „Už není co říci“. Ne, nic takového. Matouš korunuje svou knihu Ježíšovou výzvou: „Je co dodat. Nyní mluvte vy. Nyní vy vneste do světa svoje svědectví. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. Klíčová slova, která odemykají dveře zvěsti o Ukřižovaném, který není mrtev, nýbrž žije. Jen ať to celý svět slyší, že hrob nemůže zadržet lásku. Smrt nemůže zastavit život. Na chvíli přibrzdit život smrt dokáže, ale úplně jej zastavit nedovede. Na to nás má Stvořitel příliš rád, než aby nás zničil a vydal zkáze napospas.

            Ještě jedna drobná okolnost nás upozorňuje, že zde máme co do činění se slovy závažnými, klíčovými. Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. (16) Setkání učedníků se vzkříšeným Kristem se odehrává na hoře. Hora jako místo od stvoření světa vyvýšené nad běžný shon. Místo umožňujíc nadhled a snad taky trochu místo přibližující nás pozemšťany k nebesům. Napříč kulturami lidé vnímali na výšinách blízkost čehosi božského. Na hoře se i v Bibli dějí významné, klíčové události, spjaté s těmi nejzásadnějšími momenty. S přelomovými okamžiky. Na hoře Morija je úspěšně přezkoušena Abrahamova víra. Na hoře Chórebu pásl Mojžíš ovce, když z ohnivého keře zaslechl Boží hlas, aby šel za faraonem a vyprostil izraelský lid z egyptského otroctví. Na hoře Sínaji byl vysvobozeným otrokům dán zákon vepsaný do desatera přikázání, aby věděli jak žít ve svobodě. Na hoře Choréb tichý hlas dodal osamělému proroku Elijášovi důvěru, aby nevzdal zápas o pravého Boha. A zanedlouho pak Elijáš na hoře Karmel vítězně zesměšnil pohanské kněze a jejich pověry. Na chrámovou horu  Sijón viděli proroci ve svých nadějeplných vizích přicházet navrátilce z vyhnanství a spolu s nimi i další národy, aby čirým srdcem oslavili jediného Boha. Na vysoké hoře se prokázala Kristova ryzost, když odolal pokušiteli. Na hoře Pán Ježíš kázal zástupům a všem zmoženým předložil blahoslavenství. Na hoře Tábor byl Kristus proměněn v očích učedníků: přestal být mocným divotvorcem a stal se pokorným služebníkem, který se kvůli svým blízkým nevyhýbá utrpení. A nyní tedy – po vzkříšení čteme: Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Není zřejmé, o jakou horu se jedná, ale je zřejmé, že se jedná o dobrou, významnou adresu. Jako tolikrát v minulosti i zde na hoře dochází k čemusi klíčovému. Přelomovému. Otevírá se cesta do budoucnosti.

            Na galilejské hoře začíná nová etapa Ježíšova díla. Klidně bychom mohli říci, že začíná nová etapa dějin lidstva. Zavádí se totiž nový obřad, kterým za staletí prošly miliardy lidí. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Učedníci jsou vysláni křtít. Někdy se tomuto výroku říká misijní příkaz nebo křestní příkaz.     Misijní neboli křestní příkaz. Mohli bychom nyní dlouze debatovat, jakou podobu měla křesťanská misie v průběhu staletí. Že někdy byla misie znetvořena do formy nemilosrdného nátlaku, že misie šla ruku v ruce s nadvládou Evropanů nad vzdálenými národy, že docházelo k nuceným křtům a výuka náboženství že leckde sahala po tělesných trestech. Nepovedená misie, která měla pramálo společného s Ježíšovou laskavostí. Ale na druhé straně bychom mohli debatovat i o zdařilé misii, která byla založena na respektu, obětavosti a solidaritě. Jedině skrze mezilidskou lásku můžeme pravdivě ukazovat Boží lásku. Já osobně z klíčových slov, která vzkříšený Ježíš pronáší na hoře, já slyším trojí: Pozvání, výzvu a příslib. Jimi Kristus odemyká budoucnost moji, vaši i budoucnost celé církve.

            1. Pozvání. Od onoho okamžiku na hoře je křesťanům uloženo, aby sounáležitost s Kristem a se společenstvím víry vyjadřovali vodou křtu. I my jsme byli namočeni do onoho velikého Božího příběhu, spojeného se jménem Otce, Syna a Ducha svatého. K víře patří předávání víry. Získávejte mi učedníky. Víru si tutlat v sobě od nás Kristus nežádá. Vybízí nás, abychom dali víře výraz slovy, činy anebo třeba i účastí na shromáždění zde v kostele. Dát víře výraz, aby mohli uvěřit i další: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky. Rozdělit se o víru. O víru v toho Ježíše, který bezmocně zemřel potupnou smrtí na kříži a který má nyní moc, jež předčí sílu a moc všech tradic a zvyků, všech úřadů, vlád i diktátorů. Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi, říká vzkříšený Pán. Moc, která dává život poraženým. Všichni jsou zváni se o tuto moc opřít. Proto se křest nabízí všem.

2. Výzva. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. Zachovávat, co Ježíš přikázal. Křesťanství neznamená, že člověk odkývá nějaké články víry, že se odvolává na křesťanskou tradici a ohání se křesťanskými hodnotami. Být křesťanem = zachovávat Ježíšova přikázání. Vždyť proto jsou učedníci spolu s Kristem na hoře, aby vynikla klíčová věc, že víra se projevuje poslušností. Na hoře Abraham, Mojžíš a Elijáš poslechli Boží hlas, na hoře bylo lidstvu dáno desatero přikázání. A později i Ježíš pronesl své zásadní kázání na hoře. Učit, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. Držet se ve všem Kristova dvojpřikázání lásky. Miluj Boha ze všech sil a miluj bližního jako sebe sama. To je výzva! Jak hodně se jí držíme? A jak hodně se jí drží naše takzvaná křesťanská civilizace?  Pořád se máme co učit.

3. A do třetice: Příslib. To nejsilnější zazní úplně na konci. Učedníci slyší, co mají dělat. Možná se jim už dopředu trochu strachem podlamují kolena – jít ke všem národům, učit je všechno, co Ježíš přikázal. Jak tohle zvládnou? Kristus je ujišťuje: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (20) Ježíš je na naší straně. Nikoli tehdy, když druhým povýšeně udílíme rozumy, když si myslíme, že jsme snědli všechnu moudrost a že naše tradice jsou ty nejlepší ze všech. Ne. Ježíš je s námi v chudých, nemocným, pronásledovaných, v lidech zlomených, nešťastných a pokořených. Tak Ježíš o sobě mluvil v podobenství o posledním soudu. „Co jste udělali jednomu z těchto mých maličkých, mně jste učinili.“ (Mt 25) Kristus přebývá v lidech zesláblých a odsunutých od úspěchu. Tedy když se i my sami ocitneme mezi těmi, kdo se propadají na dno nebo již tam propadli, nevypadli jsme z Božího zájmu a nejsme daleko od Krista. Po všecky dny až do skonání tohoto věku.

Sestry a bratři. Ztratit klíče je nepříjemná věc. Před člověkem zůstanou zavřené dveře. Chraňme a střezme v paměti klíčová Ježíšova slova, neboť otevírají dveře do budoucnosti, dveře k sdílené víře a radosti. Ježíš jim řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Amen

5. Mojžíšova 7,6-12    67; 614; Dík slovům tvým, 423 678              Efezským 4,1-6

Kázání v neděli 11. července