Vy jste sůl země, vy jste světlo světa, jasná slova, která i na naši adresu pronáší Kristus v kázání na hoře. Stručné sdělení, které svou strohostí až zkratkovitostí přímo volá po doplnění. Ještě něco dodat, rozvykládat, co měl Pán na mysli, když nás přirovnal k tak běžným věcem, jako je sůl a světlo.    

My kazatelé a kazatelky, když máme z Bible něco vysvětlit, často začneme texty rozebírat, demontovat na částečky. Rádi, alespoň někteří z nás, se noříme do jazykových zákoutí hebrejštiny a řečtiny. Snažíme se rozkrývat souvislosti starověké politiky, různá válečná tažení a střídání vlád, nebo se snažíme nastínit spojitost biblických příběhů s okolními náboženstvími a jejich pestrými předsatvami. Jazykově historický rozbor má napomoci přiblížit dobové pozadí. Někdy to vyjde a kázání se díky zajímavým doplňujícím postřehům stane srozumitelným a zvěstným. No a jindy je naše vykladačská snaha marná. Utopíme se v množství poznámek, ze kterých se nám nepodaří nazpět poskládat uspořádaný celek, který by promluvil Spousta slov, spousta informací, které však ve výsledku nic kloudného neřeknou. Však to znáte i od jinud, nejen z kázání. Někteří veřejní činovníci jsou přímo mistry ve vršení slov, aniž by se dobrali nějaké zřejmého sdělení.

Vy jste sůl země, vy jste světlo světa, říká Ježíš. Co dodat? Dnes vás svými komentáři, sestry a bratři, nezavedu ani do antických obřadů a náboženských představ, ani do politických zápasů řecko-římského světa. Také vám neodhalím nic z orientálních jazyků. A přece si vypomůžu cizokrajnými texty. Při výkladu dnešního evangelia o soli a světle budu totiž čerpat ze slovenských a z čínských zdrojů.

Začneme Slovenskem, to je nám blíže. Vy jste sůl země, říká Pán Ježíš. Význam soli krásně ukazuje slovenská pohádka „Sůl nad zlato“. Na Slovači, jak se Slovensku říkalo dříve, lidovou rozprávku za svého pobytu zachytila Božena Němcová a přepracovala ji do půvabného vyprávění. Stárnoucí král zvažuje, komu předá království. I ptá svých třech dcer, jak ho mají rády. První jako zlato, druhá jako šperk. „A ty, dcéro najmladšia, ako ty mňa ľúbiš?“ ptal se král nejmladší, již volali Maruška.„Ja, tatuško, vas ľúbim jako suol!“ odpověděla Maruška a sladce na otce pohlédla. Vy sami nejspíš dobře víte, jak se děj vyvíjel dále. Svou odpovědí vyvolala Maruška pohoršení. „Cože, lásku ke královskému otci přirovnávat k prachobyčejné soli?“ Maruška je vyhnána, ovšem následně v království začne soli ubývat, až dojde úplně. Marné jsou snahy sůl něčím nahradit. Maruška prožívá triumfální návrat. Nedostatek soli jí dal za pravdu. Sůl je cenná, sůl je nad zlato. Maruška ji přináší a otec uzná, že právě ona jej miluje nejvíce ze všech.

Vy jste sůl země, říká Kristus. Já osobně si Ježíšova slova spojuji právě s pohádkou o soli, která je nad zlato. Sůl, kterou je těžké nahradit. Sůl, která je nezbytná pro zdařilý život. Sem někam míří i Ježíšovo podobenství určené učedníkům. Jestliže sůl pozbude chuti, čím bude osolena? (13) Milí křesťané a křesťanky, jako nositelé slanosti jste nenahraditelní. Vy dáváte světu dobrou příchuť. Bez vás by to nebylo ono. Nemusí vás být mnoho, abyste něčeho dosáhli. A třebaže vás druzí přehlížejí, třebaže vaši víru považují za zastaralý přežitek, vy a vaše víra a vaše láska představujete jedinečný vklad do světa. Jak by vypadal svět bez křesťanů? Nemastně, neslaně.

Víte, i u nás v České republice, která bývá považována spolu s Estonskem a východním Německem za nejateističtější oblast v celé Evropě, i u nás pořád ještě přetrvává jakýs takýs vliv křesťanství. Částečně je to následkem dlouholeté kulturní tradice a částečně je to vlivem nás, zbývajících křesťanů, kteří se snažíme žít svou víru. Ještě pořád působíme jako sůl. Ještě pořád přispíváme k životu společnosti, třebaže ne takovou měrou, jakou bychom si přáli. Inu jsme jako sůl, není nás mnoho. Hlavní přísady v kuchyni společenského života se berou odjinud než z modlitby, Bible a církevního společenství. Ale pořád jsme sůl a pořád aspoň trochu solíme společnost Kristovým evangeliem.

Co se stane, pokud nás křesťanů ještě citelněji ubude? Svěřím se vám s jedním svým neblahým pozorováním. Současný evropský a americký vývoj se vyznačuje poklesem institučního vlivu církve (což by tolik nevadilo) a poklesem osobního vlivu křesťanů, což už je horší. Jako křesťané vnášíme do soužití evangelijní důraz na lásku a pravdu. Ne že by se nám to zrovna vždycky ukázkově dařilo, ale aspoň ten ideál a nějaká snaha mezi námi je. Ježíšův pokus zbrzdit nenávist a prosadit lásku je ona sůl, tolik potřebná pro naši zemi. A odsud i onen neblahý vývoj: Jestliže se úbytkem křesťanského svědectví přestane otevřeně mluvit o lásce a o smíření, o pokoře a moudrosti, co se dostaví? To je náramně důležitá otázka spjatá s naší slaností a s přítomností soli Božího slova ve světě. Jestliže se přestane mluvit o lásce, o smíření, o pokoře a o moudrosti, co se dostaví? Nenávist, nesmířlivost, pýcha a místo moudrosti všelijaké kecy a fakenews. My se ocitáme v situaci jako v pohádce o Marušce. Z království se postupně vytrácela sůl. Jak se z naší společnosti vytrácí biblický důraz na lásku a pravdu, tak se rozmáhá nenávist a lži. Lidé už se tolik nestydí nenávidět, nestydí se lhát, takový je podle mne současný vývoj. Obrovská ztráta oproti minulosti. Stěžujeme si na rozdělenou společnost, ale kde a jak se v ní vůbec usiluje o smíření?

A přesně sem míří Kristova slova: Vy jste sůl země. Vy a vaše oby-čejná, prostá víra v lásku a odpuštění, vy jste ta obyčejná a prostá sůl. Bez vás se to neobejde. Děsivá představa, že křesťané přestanou zdůrazňovat lásku. Jestliže sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. (13) Jestliže úplně vzdáme lásku a rezignujeme na pravdu, tak se nedostaví jiná láska a jiná pravda, nýbrž se uvolní místo pro nenávist, lhostejnost a záplavu všelijakých lží uprostřed titěrných osobních pravdiček. A ještě více se posílí rozdělení a špatná nálada. Němcová trefně vystihla, co se odehrávalo království bez soli. Lidé chodili jak zvadlí a upadali v chorobu. Což velmi připomíná zemi, kde si lidi nedůvěřují a nemají se rádi. K čemu jsou všechny vymoženosti, když duše strádají a život jim nechutná? Vy jste sůl země, říká Pán. Rozhodně si nemyslete, že vaše úloha už skončila. Je vás zapotřebí. Ochuťte svou zemi!  

Tak, zde bychom pro dnešek vyčerpali slovenskou inspiraci. Na řadu přichází slibovaná Čína a její moudrost. Čínský text je kratší. (Nebojte, tentokrát ho nebudu citovat v originále.) Možná už jste slyšeli dávné čínské přísloví „Je lepší zapálit svíčku, než proklínat temnotu.“ Myslím, že kdyby byl Pán Ježíš toto přísloví znal, určitě by ho byl uplatnil ve svých kázáních. Ono se totiž přesně hodí ke Kristovu přístupu. Místo lamentací nad zkaže-ností světa raději udělat něco, co pomůže. I malý plamének svíčky je lepší než naprostá tma. A začíná se od osobní roviny. U Ježíše proměna společnosti a světa vyrůstá z proměny těch nejzákladnější mezilidských vztahů. Bližní máme milovat, nikoli svět, učí Kristus. To by bylo moc velké sousto. Začínáme v malém. Vy jste světlo světa, praví Pán. Začínáme s pouhou svíčkou proti temnotě. Ale už i trocha světla stačí. Osobní vztahy v rodině, vztahy s přáteli a kolegy, všechny místa, kde stavíme na lásce nebo se alespoň snažíme stavět na lásce, všude tam svítíme. Vnášíme světlo do zachmuřeného světa. Někdy jako blikotající svíčka, když si vzpomeneme na všechny rozepře v rodině a nepovedené rozhovory mimo domov. Ale pořád lepší než tma. Vy jste světlo světa, s tím, co dovedete i s tím, co nedovedete.

Sestry a bratři. Pán Ježíš je optimista. Věří, že věci kolem evangelia jsou dobře nastartovány. Mají dobře nakročeno k cíli. Proto svým učedníkům říká: Vy jste sůl země, vy jste světlo světa. Neříká: „Nejste solí a svět-lem, tak se jimi pěkně rychle hleďte stát.“ Nikoli. Podle Ježíše už jsme světlo a sůl, tím že nasloucháme Božímu slovu. To je dobrý začátek. Už tím, že jsme dnes přišli sem a že si odsud odneseme kousek Boží lásky a moudrosti, už tím svítíme a solíme. V tom spočívá Ježíšův optimismus: že už tak, jací jsme, něco pro království Boží zvládneme. Vy jste sůl země, vy jste světlo světa, tak se toho držte. A Kristus jde ve svém optimismu ještě dál. Nejenže my na místech, kde žijeme, zvládneme v Božím jménu něco kloudného udělat, ale dokonce i druzí lidé na nás čas od času poznají něco z Boží dobroty. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali chválu vašemu otci v nebesích. (16) Dobré křesťanské skutky dovedou promluvit. Kdekdo se dnes odvolává na tzv. křesťanské hodnoty, ale ony dobré křesťanské skutky nabídnout nemůže.

Když v roce 1919 vznikla Husova bohoslovecká fakulta jako škola pro budoucí evangelické faráře, zvolila si za svůj znak obrázek, který máte otištěný v pořadu bohoslužby. Vedle nezbytného symbolu kalicha jsou dva odkazy na biblické verše o soli. Nad nimi jsou napsána tři latinská slova, jejichž zvýrazněná první písmena dávají dohromady slovo SAL neboli SŮL v latině.  Samotná slova sapere, agere, loqui znamenají myslet, činit, mluvit. Což je podle mě dost dobrý návod, jak dneska nést evangelium a být solí naši zemi a světlem světu. Myslet, činit, mluvit. K tomu se Pán Bůh přizná. Amen.