1. Dveře na táboře

Od pondělí do pátku probíhal v našem kostele příměstský tábor s Američany. Na úvod každého dne zde děti slyšely biblické vyprávění o Mojžíšovi. Jako pojící ilustrace celého příběhu posloužily dveře. (Vytáhnout kulisu.) Byla do dobře zvolená pomůcka. Obraz dveří, dokáže jasně promluvit mnohými významy. *Dveře, které se před člověkem otevřou jako nová příležitost. *Dveře, které se před člověkem uzavřou, jako neschůdná možnost. *Dveře, za nimiž nás čeká lidská pohostinnost. *Dvoje dveře, kdy máme v životě na výběr mezi několika možnostmi. *A nakonec dveře, kterými je nutné projít, opustit špatnou minulost a vykročit do nadějné budoucnosti, jak například učinili v Egyptě Izraelci pod Mojžíšovým vedením.

2. Dveře v Bibli

Táborové vyprávění o dveřích mne přivedlo k úvaze, jak se vlastně o dveřích píše v Bibli. Najdeme tam zmínky, že někdy někdo někde dveře otevřel či zavřel, případně zajistil. Najdeme zmínky, že někdo stál ve dveřích. V úvodním žalmu byla řeč o dveřích či vratech, které musí být zvětšeny, aby mohl vejít Pán se svou velikou slávou. Dveře jako běžná součást lidských životů se tedy zcela pochopitelně objevují na různých místech v Bibli.

Ovšem jedna výpověď o dveřích se vymyká běžným zmínkám. Slyšeli jsme ji z evangelia. Ježíš o sobě prohlašuje „Já jsem dveře pro ovce.“ A pak to ještě jednou stručněji zopakuje: „Já jsem dveře.“

3. Kristus – Dveře

                Je to opravdu zvláštní přirovnání. Náš mistr sám sebe přirovnává k obyčej-nému dřevěnému předmětu, jakých je všude kolem plno. (Můžeme snad pochopit jeho náklonost ke dřevu, vždyť vyrůstal v domě tesaře a tesařem se pravděpodobně i sám osobně vyučil.) Nicméně od Spasitele všeho světa bychom čekali nějakou vzneše-nější metaforu, která používá něco více důstojného než dveře. „Já jsem světlo.“ „Já jsem cesta, pravda a život.“ „Já jsem vzkříšení.“ „Já jsem dobrý pastýř.“ Tyto verše z Janova evangelia jsou mezi křesťany oblíbené. Zapustily kořeny v naší zbožnosti – v našich modlitbách a písních. Pronikly i do názvů různých kostelů a sborů, které se na Ježíše odvolávají. Existuje kupříkladu církevní hnutí Nová cesta a Nový život. Navštívil jsem kostel Dobrého pastýře i kostel Vzkříšení. Ale ještě nikdy jsem neslyšel o kostelu pojmenovaném ve stylu „Kostel Krista dveří“ a žádná církev se nenazvala „Dveřní církev“.

4. Procházet Kristem

                „Já jsem dveře,“ říká Ježíš. Metafora sice neobvyklá, přeci však jasná. Dveře mají smysl, když se jimi prochází. Kristus nás vybízí: procházejte mnou. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn. (9) Někteří křesťané odsud vyvozují rychlou odpověď, že Ježíš je brána k Bohu. Cosi jako patent na spásu. Kdo přijme Pána Ježíše, přenese se z nečistého světa na druhou stranu k Bohu. A už je v pohodě. A už je spasen. Věčnost patří jemu. A ti ostatní na druhé straně dveří, ti, kteří se ke Kristu nehlásí, mají smůlu.

Musím přiznat, že nemám rád takový patent na spásu. Ježíš neříká: kdo věří ve mne, projde mnou jako dveřmi k Bohu. Kristus říká: Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet a vycházet a nalezne pastvu. Když Ježíš mluví o sobě jako o dveřích, nepopisuje přístup k Bohu. Mluví o opakovaném vcházení a vy-cházení, znovu a znovu. Sem a tam, jako ovce vycházejí z ovčince na pastvu a vracejí se zase opět pod střechu. Já jsem dveře, choďte skrze mne za životem. Procházejte ve svém životě skrze to, co jsem já. To je ono – utvářet svůj život jako průchod láskou. Kristus je láska a odpuštění, Kristus je naděje pro zlomené, Kristus je společenství pro osamělé. Těmito dveřmi procházejte ve své rodině, ve své práci, ve svých vztazích.

5. Rozumět obrazům

Kristus mluví o sobě jako o dveřích. Obraznou řeč používá ze dvou důvodů. Zaprvé jak už bylo řečeno, Ježíš ukazuje, jak vypadá spása: chodit skrze lásku. K záchraně života patří odpuštění a láska, které jsou základem Kristova evangelia. Kdo na své životní pouti vychází a vchází s láskou, ten nežije nadarmo. Já jsem ty dveře, skrze které je dobré chodit, říká Pán.

Druhý důvod řeči v obrazech je Kristův záměr, abychom se učili přemýšlet o obrazech, přirovnáních, metaforách. Přes obrazy objevujeme Boha. A někdy ty obrazy mohou být docela zvláštní. Například „dveře“. A přeci obraz dovede trefně vyjádřit cosi, co by jinak vyjádřit nešlo. Ke křesťanské víre patří obrazy. Ježíš nám v podoben-stvích podává obraz Boha. O Bohu lze mluvit různě, lze užívat rozmanité obrazy. Kristus nás vybízí: Nebojte se přemýšlet o metaforách a obrazech. Neboť samotný Bůh má rád obrazy. O počátku světa čteme: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím. (Gn 1,27) Jeden obraz Boha nestačí. Je jich zapotřebí mnoho jako lidí. Každý z nás je obrazem, metaforou Boha. A tak, sestry a bratři, mějte odvahu vidět zvláštní obrazy Boha. Rozhlédněte se kolem a uvidíte Boží galerii. Amen.

Žalm 24,9n             Genesis 1,24-28     549; 317; Jmen mnoho má, 777, Shalom, 416     Zjevení 3,8

Kázání na závěr tábora s Američany v neděli 16. července 2023.