O snění, Izajášovi a Marxovi

Znáte sny druhých lidí? Nemyslím nyní sny, které se lidem zdají během spánku. (Ve stylu „O čem sním, když náhodou spím.“ Ne.) Myslím sny, které lidé spřádají v bdělém stavu. Sny s otevřenýma očima. Sny, které se nerodí samovolně kdesi v tajemných zákoutích mozku, nýbrž sny, které vědomě vyrábíme. Nikoli sny, které se nám samy od sebe zdají, nýbrž sny, které my sami vytváříme pro sebe. Znáte sny tyhle druhých lidí?

Asi by bylo lepší nemluvit o snech, nýbrž o snění. Sen máme během spánku, nemůžeme ho nijak ovlivnit. Sen nás přepadne bez ptaní jako bandita. Naopak snění provozujeme, když jsme vzhůru. Kdykoli můžeme začít snít a kdykoliv můžeme snění stopnout a věnovat se něčemu jinému. Noční sny bývají různé, jednou dobré a klidné, jindy zase ztřeštěné a strašlivé. Usměrnit je nemůžete. Někdy, a to je obzvláště děsivé, někdy sen přeroste v noční můru, před kterou vás zachrání jenom procitnutí. Ovšem snění ve dne je naopak příjemné. Sníme o dobrých věcech. Představujeme si dobrou budoucnost.  Snění a naděje se prolínají. Žádná denní můra se nekoná. Vždyť kdo by si chtěl představovat nějaké hrůzy. Naši představivost zaměstnává, jak pohromám a potížím uniknout. Jak pěkné bude, až problémy konečně ustoupí do pozadí.

Takže co: Znáte sny druhých lidí? Znáte snění druhých lidí? Vlastně je škoda, že se snění tak málo věnujeme. Ne, že bychom nesnili, ale my o tom snění samotném málo víme. Máme spoustu různých vědeckých institucí, ale kdo provádí výzkum lidského snění? Co lidé považují za pěknou budoucnost? Žádný badatel nikdy nevystoupil s odbornou prací v médiích a neřekl: „Prozkoumali jsme lidskou naději a zjistili jsme, že člověk nejčastěji sní o…“  No právě – o čem?

Znáte sny druhých lidí? Prorok Izajáš jejich sny znal. O prorocích se často soudí, že předpovídali budoucnost. Ale kdeže. Proroci dobře vnímali přítomnost. Proroci dobře vnímali snění svých současníků. Jaké naděje lidé chovali ve své době. V tom spočívá kumšt proroků. Rozpoznat, jaká naděje proniká dneškem.  Popsat, v co dnes doufáme, vystihnout, o čem dneska sníme. To je úkol proroka: pomoci lidem odhalit, pojmenovat jejich naděje. Nyní, tady, teď.  Vyjádřit, co tak nějak mlhavě, snově chováme v sobě a vyhlásit: tohle je vaše naděje. S touhle nadějí je zapotřebí pracovat, rozvíjet ji, pěstovat ji, nenechat naději zplanět, uvadnout, uschnout.

Prorok Izajáš znal sny svých současníků. A jako zdatný prorok snění a naděje dovedl pojmenovat. Rozhodně nebájil vzdálené budoucnosti. Potrvá to jenom velmi krátce a Libanón se změní v sad. (17) Dobrá budoucnost je na dosah. Nemyslete si, že na naději musíte čekat kdovíjak dlouho. Že se musíte napřed dlouho trápit, abyste teprve pak mohli být šťastní.  Chopte se naděje teď. Potrvá to jenom velmi krátce. Nyní berte vážně svoje snění, svoje doufání, svoji naději. Po maličkém a kratičkém času to nastane, zní Izajášova datace v renesančním překladu Bible kralické.

Izajáš znal snění a naděje svých současníků. Znal je a mluvil o nich. Prorocká slova bývají zvláštní směsicí přímočarosti a obraznosti. Nehledejme v nich pouze přesné popisy dějů. Ke každému prorokovi patří i trocha fantazie, trocha poezie. (Vždyť trocha poezie nikoho nezabije.)  Je zajímavé, že prorocká směsice faktů a obrazů dokáže mluvit i po překvapivě dlouhé době. Prorok Izajáš žil někdy před … schválně zkuste hádat. Před více než 26 stoletími. A přece jeho výpovědi působí až překvapivě svěže a soudobě. Izajáš byl velký prorok. Znal sny nejen svých současníků, ale znal i sny našich současníků. Sny nás samotných.  Projděme si postupně znovu, co Izajáš říká také o našich snech.

Potrvá to jenom velmi krátce a Libanón se změní v sad a sad bude na roveň lesu. (17) Libanón je názvem pohoří a pohoří nebývá vždy pohostinné. Pusté libanonské vrcholy může i v teplých středomořských oblastech celoročně pokrývat sníh. Izajáš má naději, že i pusté oblasti se promění v kvetoucí zahradu plnou vzrostlých stromů – prostě jako v lese. Již desítky týdnů slýcháme zprávy o požárech ve Španělsku, Itálii, v Řecku. Ještě stále není uhašen požár severně od Atén, který svým rozsahem je prý největším v dějinách Evropy.  O čem sní lidé v oné pustině? Že se jejich kraj opět promění v kvetoucí zahradu, kde není pusto, nýbrž kde je život.

I uslyší v onen den hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy. (18) I to je dobrá vyhlídka – návrat do života. Pro postižené se najde pomůcka, pro nemocné se najde lék, takže už nebudou stranou dění, ale budou se moci zapojit do běžných činností.

Pokorní se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vtříc Svatému Izrale. (19) Tvrdé životní rány leckoho pokořily, srazily na dno. Vinou špatných událostí leckdo ztratil radost ze života a důvěru k Pánu Bohu. I tato bolest se utiší a rány na duši se zahojí. I ti nejubožejší se budou radovat z Boha a z jeho světa. 

Pryč zmizí ukrutník, po posměvači bude veta, vyhlazeni budou všichni, kdo jsou pohotovi k ničemnosti. (20) No kdopak by si tohle nepřál, když sleduje zprávy o násilí a nespravedlnostech v politice i mimo ni. Ve mně osobně se oživuje tato touha, když vidím na obrazovce Vladimíra Putina. Už aby byl konec jemu i podobným. (Mimochodem: oni se ty potvory nejspíše sežerou  mezi sebou, jak ukazuje středeční pád Prigožinova letadla v tverské oblasti.)

Pryč zmizí ti, kteří slovem svádějí člověka k hříchu, tomu, kdo je v bráně kárá, kladou léčky a spravedlivého strhují do nicoty. (21) Náš veřejný život se neodehrává v městských branách, jak tomu bylo ve starověku. Přesunul se na sociální sítě, kde působí mnozí zlí čarodějníci, kteří čarují se slovy, aby druhým ublížili. I tady vidí prorok jinou budoucnost – konec léček, pomluv, strhávání na scestí a do nicoty. Konec slovní zla, jak v městských branách, tak v internetové síti.

Prorok vyhlíží pomoc Boží lidem při obnově světa. Mýlil se Karel Marx, zakladatel komunistické ideologie, když prohlásil, že náboženství je opium lidstva. Náboženství prý brání revoluci, jelikož otupuje chudé masy bezmocných a oni uchlácholeni nábožnými řečmi se nepostaví na odpor bohatým mocidržcům.  Marx se mýlil nejméně ze dvou důvodů. Zaprvé opiáty jsou dobrou součástí medicíny. Běda, pokud je lékař nemůže podat člověku trpící krutou bolestí. To bych nikomu nepřál. Marx chtěl rozjitřit bolest a vyprovokovat boj. Jenže tam, kde se ztratí Bůh, vytrácí se i lidskost.

Podruhé se Marx zmýlil, když považoval náboženské vize za mámivý přelud. Za jalový sen, který má člověku dopřát klidný spánek. Jenže když posloucháme Izajáše, neslyšíme o nějakém nemožném, vysněném světě. Prorok líčí normální svět, kde vládne spravedlnost, mír, pravdivost a úcta k životu. To náš svět, kde tomu tak není, je nenormální. Náš svět s násilím, lžemi, okrádáním a ponižováním – takový náš svět není normální. Je šílený. Místo, kde je nebezpečné žít. Proroci nám připomínají, že takhle se žít nemá. Někteří si na to už zvykli, ale vy, lidé Boží, si na to nezvykejte. Jde to i jinak. Můj lid už nepozná hanbu, ani mu nezblednou líce, uzří svoje děti, dílo svých rukou, ve svém středu. Budou dosvědčovat výjimečnost mého jména, praví Bůh. Zbloudilí duchem poznají rozumnost. (22nn)

Znáte sny druhých lidí? As trochu ano, jsou podobné těm vašim, jak naznačuje prorok Izajáš. Sníme o normálním světě bez podlosti a násilí a zbytečné bolesti. Prorok nás učí naději, že to uprostřed těžkostí a trápení jde i jinak. Je to dobré a plodné snění, které dodává sílu žít. A proto: Lidé, sněte. Amen.    

Marek 7,31-37            67; S89; 352; 188; 689; 418

Kázání v neděli 27. srpna 2023