Začneme z opačného konce. Je sice květná neděle, kdy se pozornost upíná ke Kristovu vjezdu do Jeruzaléma. Zástupy nachystaly Ježíšovi přivítání jako nějakému králi, ale my se zaměříme na ty, kdo s ratolestmi v ruce Krista nevítali, kdo v něm krále neviděli. Začneme z opačného konce. Od farizejů. Farizeové sobě řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ (19)

Hned zkraje se sluší poznamenat, že tenhle verš obsahuje velmi mnoho aktuálního. Vypadá na první pohled nenápadně jen jako popis dávných rozhovorů, ale má v sobě až překvapivě mnoho z nálady našich dnů. Farizeové sobě řekli… S kýmže farizejové rozmlouvají? Jen sami se sebou v rámci svojí party. Hlavní je pro ně prostředí stejně smýšlejících. Jeden druhého navzájem utvrzují ve svém přesvědčení. Takový způsob komunikace je naprosto běžný i v dnešní době. Lidé, kteří jsou zajati ve své sociální bublině. Sami sobě kladou otázky. Sami sobě dávají odpovědi z téhož hrnce. Sami sobě opakují pořád dokola ty samé pravdičky. Na internetu řetězí emaily s pochybnými údaji, sdílejí články z neseriózních zdrojů. Mají svůj názor, kterým je těžké pohnout. Naopak všechno slouží k jeho potvrzení.

Farizejové si už svůj názor na Ježíše udělali. Vědí, že je Kristus štve. Vadí jim, že nedodržuje přísné předpisy, že se kamarádíčkuje se všelijakými existencemi, vadí jim jeho dětsky prostý vztah k Bohu jako k milujícímu rodiči. A ještě více jim vadí, že Ježíš je mezi lidmi oblíbený a že v posluchačích probouzí větší důvěru než farizeové samotní. Proto Krista nevítají. Raději se stáhnou sami do sebe a ve svém kruhu věrných hořekují nad tím, jak je ten Ježíš strašný. „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ Mezi sebou si to můžou říci. Mohou si v ústraní zanadávat na Ježíše, když ho v ulicích vítají zástupy. Farizeové sobě řekli… Společnými silami betonují své přesvědčení. Nepotřebují mluvit s nikým jiným. Úporně drží svou alternativní pravdu. Jejich názorem nic nepohne.

„Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ Dvě věty, dvě lži. Dvě překroucené skutečnosti. Farizeové si ve svém klamu přímo hoví. Hned vám vysvětlím jak. Lež první: „Vidíte, že nic nezmůžete!“ Taktika strašení. Uplatňuje se dneska stejně jako před dvěma tisíci léty. Spočívá v tom, že svého protivníka vylíčíte jako hrozivou, nepřekonatelnou sílu, která má dalekosáhlý vliv, jejž si lze těžko představit, neboť se opírá o jakési tajemné, skryté pozadí „Vidíte, že nic nezmůžete!“ V politice nejen u nás se objevují podobně naladěné proudy, které brnkají na strunu ukřivděnosti, ublíženectví a zdánlivé bezmoci „Vidíte, že my nic nezmůžeme. Myslíme to dobře, ale oni zabírají naše místo. Jsou pro ti nám, je to kampaň, kartel, nevlastenečtí globalisté, LGBT progresisté, Soros…“ Nic nového pod sluncem.

„Vidíte, že nic nezmůžete!“, prohlašují plačtivě ti, kdo se proti Ježíšovi spikli, úkladně zorganizovali jeho zatčení a vydali jej okupantům, kteří s ním udělali doslova a do písmene krátký proces, jenž skončil popravou. Ježíšovi zbývají poslední dny života, nepřátelům se podaří jej celkem hladce odpravit. Tady ale oni kňučí, že nic nezmůžou. Asi je hodně štve radost, s jakou lidé vítají Krista na oslátku. Na jedné straně bezelstný jásot, a druhé straně agresivita maskovaná bezmocí. Taková je první lež v květnou neděli: „Vidíte, že nic nezmůžete!“ Říkají sami sobě ti, kteří obratem obratně zmohli vydat Krista na smrt.

            Lež druhá: „Celý svět se dal za ním.“ Taktika zveličování. Nafukování skutečnosti: „Co nás zrovna teď trápí, to je obrovský, kolosální, naprosto zásadní problém, jemuž se nikdo nevyhne.“ Patrně lze mluvit o hysterii. „Celý svět se dal za ním.“ V kulisách květné neděle farizeové dál hrají svou chudinkovskou roli. „Nás pravověrných zbyla jen hrstka, ale za tím hrozným Ježíšem jde celý svět. Celá planeta. Jeho vliv je nesmírný, vesmírný.“ V řecké Bibli se zde skutečně mluví o kosmu. „Celý kosmos jde za ním.“ Což je ta druhá lež. Za Ježíšem nejde celý svět. Nikdy nešel. Nejde za ním císař v Římě, nejdou za ním Indové a Číňané v daleké cizině a nejde za ním ta ubrblaná skupinka spiklenců, která si na Ježíše stěžuje. Hlavně svůj problém co nejvíce zveličit.

            „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ Dvě věty, dvě lži, které patří ke slavné Květné neděli jako její neslavný rub. To je odvrácená strana dnešního svátku. Avšak vedle dvou lží pronášejí farizeové též jednu pravdu. Činí tak ovšem neúmyslně, mimoděk, vlastně omylem. Což také dobře známe ze současnosti. Lidé, kteří nad něčím lamentují, straší se zkreslenými informacemi a zveličují problémy, ti lidé často dokážou trefně vystihnout nějakou přehlíženou skutečnost. Pojmenovat pravdu, kterou druzí opomíjí. Stojí za to zkoumat a sledovat senzitivitu neboli citlivost nespokojenců. Může nám leccos prozradit.

             Celý svět se dal za ním, komentují Ježíšův příjezd do Jeruzaléma. Zástupy kladou před Krista na cestu pláště místo rudého koberce a jásají. Vzali palmové ratolesti, vyšli mu vstříc jej  uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ (13) Kouzlo celé situace spočívá v předložkách. Lidé mají Krista před sebou. Chystají mu cestu, jdou mu vstříc. Slaví příchod krále, který k ním přijíždí na oslátku. Mávají ratolestmi. Vítají svého krále. Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově. Tahle sláva naplňuje květnou neděli. Pán přichází k nám. Avšak farizeové jakožto kritičtí pozorovatelé postřehli, že lze použít i jinou předložku. Celý svět se dal za ním.  Ti lidé, kteří nadšeně vítají Ježíše a jdou mu vstříc, ti ho vlastně následují. Jdou za ním v jeho stopách, sledují jeho cestu. Jedna a táž skutečnost může být popsána dvěma odlišnými obrazy s dvěma odlišnými předložkami. Jdou mu vstříc ho uvítat, ale zároveň jdou za jeho zády jako následovníci.

         Sestry a bratři, tento dvojitý obraz je poselstvím pro naši dnešní květnou neděli. Někdy se ptáme co dělat jakožto křesťané, jakožto učedníci a učednice Ježíše Kriste, kteří následují svého Mistra. Zde máme možnou odpověď. Jít cestou následování za Kristem znamená Ježíše vítat do našich dnů. Zahlédnout, jak do našich podmínek vstupuje jeho vláda. Vedle těch nespokojených společenských tónů, založených na klamu, strachu a zveličování, vedle všech těch otravných řečí, které se vedly, vedou a budou vést, my již srdcem vidíme přicházet do světa krále. Krále, jenž nese dobrou zprávu, evangelium o naději v životě a ve smrti. Tou chce vládnout světu. Vidíme přicházet Krále, jehož zákonem je láska. Je to i náš zpěv. Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově. Amen.

Izajáš 50,4-9             443, 300; 518; 376; 691; S 135; 67   Židům 12,1-2

Kázání na květnou neděli 2. dubna 2023.