Příspěvky chronologicky

2024 (53) | 2023 (45) | 2022 (69) | 2021 (76) | 2020 (74) | 2019 (88) | 2018 (95) | 2017 (33) | 2016 (79) | 2015 (85) | 2014 (128) | 2013 (58) | 2012 (9) | 2011 (9) | 2010 (1) | 2009 (3) | 2008 (3) | 2007 (4) | 2006 (4) | 2005 (4) | 2004 (4) | 2003 (3) | 2002 (4) | 2001 (4)

Dlouhý příběh

  • Lukáš 1,1-4

Evangelista Lukáš měl chuť vyprávět. A ne ledasco. Měl chuť vyprávět  příběh spásy. Ten příběh totiž neumlknul. Nesmí umlknout. Proto Lukáš po svém převyprávěl nejen události z Ježíšova života, ale vylíčil i jiné okamžiky, které Kristovu narození předcházely, i ty, které následovaly po jeho odchodu. Je to dlouhý, obsáhlý příběh. A stejně jako když sledujete televizní detektivku, tak není hned všechno řečeno naráz. To ani nejde. Nelze na úvod čtenáři či divákovi prozradit rozuzlení.

Vzpomínání a svoboda

  • 4. Mojžíšova 11,1a.4b-10

Některá místa v Bibli jsou prostě geniální, sestry a bratři. Tak přiléhavá, tak výstižná, tak trefná. Stačí jen pár slov, stačí jen pár řádků a vše potřebné je vyjádřeno. Nejenže je popsána nějaká dávnověká událost, ono je zároveň dobře vykresleno lidské srdce. Jak zacházíme se zážitky a se zkušenostmi. Jak zacházíme s nadějí a se zklamáním.

Králové příležitostí

  • Izajáš 44,24-45,1

Sestry a bratři, dnes bude hodně řeč o politice a náš pohled se zaměří na dva panovníky. O prvním z nich jsme právě četli. Kýros. O Kýrovi Hospodin praví: „Hle, můj pastýř. Vyplní každé mé přání.“ (28) Čím si orientální, pohanský panovník zasloužil tolik uznání? Co vedlo Boží lid k tomu, že přiznal perskému vladaři poctu jakožto vyvolenému pověřenci samotného Boha Hospodina. Kým vlastně byl onen Kýros. Slovníkové heslo praví: Kýros II.

Někdy stačí málo

  • Marek 14,22-26

Někdy stačí málo a věci se dají do pohybu. Sestry a bratři, během velikonočních svátků v Jeruzalémě byl  slavnostní stůl v tisících domácnostech prostřen obdobným způsobem. Pečený beránek a nekvašený chléb, víno nalité do kalichů a trocha bylin, nějaká zelenina. A to vše okořeněné vzácným kořením. Velikonoční večeři kořenilo starobylé vyprávění o Boží věrnosti. Bůh ví o trápení svého lidu, slyší jeho nářek i úpěnlivé modlitby a zasahuje ve prospěch svých milovaných. Tehdy v Egyptě a snad i dnes.

Namísto opilosti

  • Efezským 5,15-21

Jaká je nejstarší výtka na adresu křesťanů? Tušíte, sestry a bratři? Během dvaceti století církevních dějin uslyšeli křesťané různé výčitky a námitky. Že prý uctívají málo bohů, pohoršovali se starověcí pohané, kteří viděli bohy a bohyně na každém rohu. Že prý uctívají hodně bohů, tvrdí muslimský Korán, který nechápe učení o jednom Bohu ve třech osobách. Že prý je církev protistátní, opakovali úředníci císařští i komunističtí. Že prý církve lpějí na majetku, nevšímají si obyčejných lidí, chovají se nevědecky a upínají se k posmrtné útěše. Atd., atd. Víte však, která výtka zazněla jako první? Která námitka předcházela všechny námitky další?

Obdaření

  • Matouš 6,19-34

Modlíme se. Modlíme se v kostele. Modlíme se doma. Modlíme se třeba na táboře nebo i jinde. Vyslyšel Bůh někdy některou vaši prosbu? Ptám se nejen dětí, ale i dospělých. Naplnilo se někdy, oč jste Boha žádali? Všimli jsme vůbec, spatřili jsme někdy, jak velmi Bůh naše modlitby vyslýchá? Povím vám dnes o jedné vyslyšené modlitbě. Ale vyjdu úplně odjinud.

Nábřeží Svobody 2014/3

Vložil dne .

Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal? Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.     Žalm16,12-13

Když  chceme oslavenci připít na zdraví, pozvedáme sklenice a pronášíme přání, co dobrého jej má potkat. Když chtěl starověký žalmista oslavit Boha, postupoval obdobně. Zvedl kalich a mluvil o dobrodiních Božích. Ovšem nikoliv, co dobrého má potkat Pána Boha, nýbrž jaké dobro potkalo díky Bohu nás. Jako při oslavě se s naplněným pohárem těšil z naplněného života.

Oběť chvály

  • Židům 13
  • 15-16

Bývalo zvykem v dávných dobách, že po zakončené sklizni přinesli rolníci do chrámu část své úrody. Jak Izraelci, tak i pohané vzdávali díky Bohu či bohům, podle toho, kolik jich právě vyznávali. Přinést na oltář plody ze zahrad a z polí, přinést plody lidské práce a poděkovat za obživu, která byla lidem pro další rok dopřána. Děkovalo se nejenom ústy, děkovalo se i očima. Pohled měl spočinout na obilí, na zelenině, na ovoci jako na dokladu, že svět pořád správně funguje jako dobré místo k životu. V některých oblastech je proto až podnes zvykem na neděli díkuvzdání přinést do kostela nejenom klasy, ale i jablka, hrozny, dýně, mrkve, aby pestrostí svých barev dosvědčily pestrost a rozmanitost Božích darů.

Soudce Ehúd

  • 2. Korintským 5,16-18

Milé sestry, milí bratři, máme tu před sebou velmi pikantní starozákonní anekdotu. Chápeme-li Bibli jako jakýsi vzorník situací, které mohou nastat ve vztahu mezi Bohem a člověkem, má i tento text své určité místo. Už nějakou dobu mi tenhle příběh ležel v hlavě, a rád bych se s Vámi podělil o to, co mi na něm přijde nosné a výživné i pro nás.

Desatero pro radost

  • Exodus 20,1-17

Kdo by v kostele neznal desatero? Sestry a bratři, troufnu si tvrdit, že většina z vás je dokáže odříkat zpaměti. Když ne doslova, tak aspoň v hlavních heslech. Desatero přikázání patří k základní křesťanské výbavě podobně jako modlitba Páně či vyznání víry. Nejpozději od konfirmace by je měl v srdci a mysli nosit každý evangelík, každá evangelička a podle něho jako podle rozcestníku řídit své životní kroky.

Stránky