Chana zpívá radostnou písničku. Sestry a bratři, znáte Chanu? Tato prostá žena nevystupuje v učebnicích dějepisu vedle  slavných a vlivných královen, ani vedle významných dobrodinek, vědkyň a umělkyň. Pro historika je Chana ztracena kdesi v mlhavém dávnověku, pro čtenáře Bible je však Chana důležitou postavou. Ostatně z jejího jména Chana, což znamená „milovaná“, jsou odvozena současná jména Anna a Hana. A dnes nám Chana zpívá k velikonocům.

         Chana zpívá radostnou písničku. My máme kolem sebe muziky víc než dost, stačí zapnout rádio, televizi, přehrávač. Ovšem kolik písní v našem doslechu je tak radostných a srdečných jako píseň Chanina? Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina. (1) Píseň jako výraz radosti. Jako pramen, který vytrysknul uprostřed všedního suchopáru. Chana má dobrý důvod ke zpěvu. Její život prošel obrovskou změnou. Původně totiž vůbec žádný důvod ke zpěvu neměla.

Chana byla již dlouhý čas provdána za jistého Elkánu. Manžel ji velice miloval, věnoval ji tolik pozornosti, že se až o tom vyprávělo, kolik lásky vůči ní chová. Avšak manželství zůstávalo bezdětné. I po mnoha letech Chana a Elkána marně čekali na potomka. Jako kdyby životní síla pohánějící svět u nich dvou narazila na neviditelnou překážku. Jako kdyby se životodárný proud zarazil o tajemnou hráz a nemohl skrze ni proniknout. Snad si dovedeme představit Chanino trápení. Vždyť dávných dobách znamenalo zplození potomka nejen společenskou prestiž, ale i naději na zajištěné stáří. V jinak šťastném manželství prožívala Chana nešťastné okamžiky. Její muž Elkána ji uklidňoval. „Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená? Což já pro tebe neznamenám více nežli deset synů?“ (1,8)  

         Asi nás nepřekvapí, když se v Bibli o Chaně dále dočteme, že přišla do Hospodinova chrámu  a jak je psáno – v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala. (1,10) Co se dělo pak, je trochu záhada. Jisté však je, že modlitba byla vyslyšena. Chana se vrátila domů, dál žila se svým manželem a Hospodin se na ni rozpomenul. Chana otěhotněla, a než uplynul rok, porodila syna. (19n)

         … porodila syna. Teď se mne možná zeptáte, proč vám tenhle příběh vyprávím právě o velikonocích. Vždyť narození syna je vánoční téma jak vyšité. Jenže tady jde o něco víc, nežli jen o přírůstek do lidské rodiny. Ano, Chana zpívá radostnou písničku, poněvadž se jí po dlouhém čekání narodil syn, ovšem hlavním důvodem k oslavě je ta nečekaná změna v jejím i v Elkánově životě. Život se znova rozproudil. Byla protržena ona tajemná hráz, která po léta bránila završit jejich rodinné štěstí. Bůh se projevil jako dárce života i tam, kde se zdálo, že život žádné pokračování mít nebude. Stvořitel nadále pracuje na svém stvoření. Nově tvoří začátek tam, kde už všichni podle logických propočtů byli v koncích. Ukázalo se, že žáden konec se nekoná. Proto Chana zpívá svou písničku. Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina. … Raduji se ze tvé spásy. (1)Dávno před Ježíšovými velikonocemi Chana zpívá radostnou písničku, ve které se ozývají velikonoční tóny. Tóny vzkříšení. Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud. (6)

         Chana prožila velikou změnu. Otevřela se před ní nová a nadějná budoucnost. Proto v její písničce slyšíme velikonoční melodii. Chana nebyla jediná, kdo ve své důvěře k Pánu Bohu pocítil, že se Bůh zastává života  a nenávidí vše, co životu škodí. Ona v tom svém nenadálém životním zvratu zakusila, že Bůh prosazuje život proti silám smrti. Podobně jako Chana mnozí žalmisté a proroci dávno před Ježíšovým narozením rozpoznali životodárnou moc Stvořitelovu. Zpívali ve stejném stylu. Svou velikou důvěrou a radostí z Boha vytušili, že svět je tak zařízen, aby v něm život rostl a smrt nevítězila navěky. Chana se jako kdyby s předstihem rozezpívala o velikonoční neděli a o vzkříšeném Kristu. Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud. Bědného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; posadí jej v kruhu knížat a za dědictví dá trůn slávy. (6.8)

Chana zpívá radostnou písničku. Zpívejme spolu s ní! Rozezvučme v sobě píseň o naději. Píseň, jejímiž notami je evangelium o Kristově vzkříšení. Proto se vypráví pořád znovu a znovu příběh o tesaři z Nazareta, který se s důvěrou vložil do Boží péče. I když kvůli své důvěře zemřel přibitý na kříž a byl pohřben, přeci neskončil v hrobě. Prošel obrovským, nenadálým zvratem. Život se znova rozproudil. Byla protržena ona děsivá hráz smrti. Kámen od hrobu byl odvalen. Bůh se projevil jako dárce života i tam, kde se zdálo, že život žádné pokračování mít nebude. Avšak Stvořitel nadále pracuje na svém stvoření. Nově tvoří začátek tam, kde už všichni podle logických propočtů byli v koncích. Ukázalo se, že se konec nekoná.

Sestry a bratři, Chana zpívá  radostnou písničku společně s námi. Vyprávíme si o velikonocích, jak překvapivě se může vyvinout úděl člověka. Potřebujeme slyšet stále znovu do těch našich každodenních krachů a zkratů, když už nevíme kudy dál. Konečnou stanicí nejsou ani naše porážky a neúspěchy, ani naše spory a hádky, ani naše slzy a bolesti nejsou konečnou stanicí. Život díky Bohu jde dál, často jinak, než jsme počítali. Dokonce ani naše hroby a urny nejsou konečnou stanicí. Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud.  Zní do velikonočního rána zpěv dávné Chany. Svět je tak zařízen, že se v něm prosazuje život. Bůh se zastává života. Z ničeho stvořil svět a život v něm, stejně zcela bezdůvodně a nelogicky obnoví i náš život. Chana by mohla vyprávět a tak zpívá radostnou písničku o novém životě. Máme snad nějaký důvod, abychom s ní dnes nezpívali?

Matouš 28,1-10     346; sbor, 341; 98+118; 334     Koloským 3,1-4

Kázání na velikonoční neděli 5. dubna 2015.