Dnes nás čeká trocha detektivního pátrání, sestry a bratři. O některý věcech panuje v křesťanské církvi celkem shoda, jiné věci jsou poněkud rozkolísané a nejisté. Letošní kázání během předvelikonoční postní doby v našem sboru vycházejí ze žalmů, které se v dávných dobách spojily s příslušnými nedělemi. A tak zde zazněla kázání na verše: „Mé oči hledí k Pánu“, „Radujte se s Jeruzalémem“ nebo „Rozpomeň se, Bože, na své slitování.“ S dnešní nedělí je problém. Není totiž vůbec zřejmé, jaký žalm jí přiřadit. Různé křesťanské proudy se liší v názoru, jaké tóny nejlépe vystihují poslední neděli před velikonocemi. Avšak neobávejte se nejasností, dojdeme k jednoznačnému závěru.

            Tedy: dnešní neděle se nazývá květná, či v cizině palmová neděle. Obě jména jsou vhodná. Upomínají na Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Poutníci, kteří do hlavního města dorazili na svátky, uspořádali Ježíšovi improvizovanou slavnost. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: „Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází sedě na oslátku.“  (Jan 12,13-15) Všichni evangelisté svorně popisují radostné veselí před jeruzalémským branami. Jakési pouliční divadlo. Kdo chtěl, mohl se bez závazků pouze bavit pohledem na radostný průvod, na starověkou jízdu králů. Kdo však chtěl víc, mohl v jezdci na oslátku rozpoznat krále, který přichází ke svému lidu s pokorou a s moudrostí. Udivuje mne, jak z náhodného zástupu lidí vytryskla působivá slavnost, která vešla do dějin. Stačilo málo: květy a ratolesti nalámané z okolních keřů a palem, pláště prostřené na cestu a místo kočáru ušatý oslík.

            Nevíme, zda Ježíš vjel do Jeruzaléma přesně týden před velikonocemi, ale zkrátka se hodí, připomínat si jeho příjezd právě  v neděli bezprostředně před svátky. A tím se dostáváme k oné potíži se žalmem. Jaký žalm vybrat? Hodí se spíše žalm radostný, veselý, opěvující toho, jenž přichází v Hospodinově jménu? Anebo se naopak hodí spíše žalm zádumčivý, úzkostlivý a zarmoucený? Které tóny mají znít spíše: tóny jásavé k oslavě Boha anebo tóny teskné, plné žalu na adresu Boží?

            Jak už jsem řekl, církve se v pohledu na nejpříhodnější předvelikonoční žalm rozcházejí. Někde volí první možnost, jinde volí možnost druhou. Celkový postoj do značné míry souvisí s pohledem na zástupy vítající Ježíše. Ano, ty zástupy představují klíč. Pohleďme, kdo Ježíše vítá. Jsou to lidé, stržení jedinečnou atmosférou svátečního Jeruzaléma. Mohou spontánně sehrát představení, v němž přijíždí král, aby nastolil vládu práva a milosrdenství nejen ve svém městě, nýbrž i v celém kraji a na celé zemi. Zástup představuje pestrou směsici lidí. Myslí to ale se svou oddaností Ježíšovi vážně? Anebo je to jen příležitostná hra? A co my, věříme lidem jejich zápal?

V knihách i v kázáních se často objevuje myšlenka, že nadšení bylo jen přechodné. Zástup dnes Krista chválí a za pár dní bude křičet „Ukřižuj.“ Přízeň davu bývá vrtkavá. Právě tato nedůvěra vůči lidské stálosti pozna-menává i výběr žalmu. Kdo myslí na tragické chvíle, které  Ježíše čekají, kdo myslí na volání po krvi, které se rozezní Jeruzalémem na velký pátek, kdo myslí na Ježíšovu opuštěnost, když jsou všichni od něho daleko nebo jsou přímo proti němu – kdo takto myslí, ten se spíše naladí na žalmy tesklivé a temné. Ježíš se ocitne v soukolí nenávisti a zrady. Vjezd do Jeruzaléma znamená pro Krista vjezd do trápení. Právě začínající týden dostává název pašijní, týden utrpení. Sem zapadají i žalmy používané v tuto neděli: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil. Daleko spása má, ač o pomoc volám. (22,2) Nebo: Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo. Pospěš mi na pomoc. (22,20) Nebo v podobném stylu žalm 69.: Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá. (4) A dále: Na soucit jsem čekal, ale marně, na ty, kdo by potěšili – nenašel se nikdo! (21) Na zástup prostě není spolehnutí. Ač oslavován, jednou nohou Ježíš už je v opuštěnosti. Má nakročeno k utrpení a ke smrti. Taková je první možnost, jak zpívat na květnou neděli.

            Asi už tušíte, že mně osobně je bližší možnost druhá. Možnost radostnější, ale i možnost důvěřivější. Já prostě zástupům jejich nadšení věřím. Nepodezírám je ani z povrchnosti, ani z přelétavosti. Mnozí v zástu-pu opravdu brali Ježíše vážně, nešlo o chvilkové poblouznění. Někteří účastníci průvodu se zřejmě nechali Ježíšem nadchnout už dříve, když ho před rokem či dvěma slyšeli kázat na venkově. Přiznám se, že mne v knihách a v kázáních rozčiluje, když šmahem shodí radost zástupů poznámkou, že tyhle zástupy přece později volaly „Ukřižuj“. V Jeruzalémě byly o svátcích desetitisíce lidí, takže ono osudové „Ukřižuj“ mohly klidně volat úplně jiné davy nežli ty, které zkraje vítaly Krista.

            Před jeruzalémskými branami zní na Ježíšovu počest zpěv. Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu Toto je Hospodinova brána, skrze ní vcházejí spravedliví. (19n) Tohle je jasná a srdečná chvála. Proč bychom ji lidem neměli věřit? Copak pořád musíme na svět i na sebe hledět z té horší strany? Vždyť jsou chvíle, kdy Pánu Bohu přinášíme to nejlepší, co v sobě máme. Co v sobě máme od něho. Například radost z čistého srdce. Radost z květné neděle: Ježíš je mezi svým lidem a je uvítán jako král. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Hosanna Hospodinu! Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově. (24nn)

            Ano, velice záleží, v jakém světle se díváme na  jeruzalémské zástupy a na lidstvo celkově. V jakém světle se díváme na svět. Zdali je pro nás určující lidská slabost a zrádnost, nebo zdali se necháme unést Boží dobrotou. Slabý a zrádný člověk bývá,  zpívali jsme na úvod v přebásněném žalmu. Pokud zůstaneme u tohoto pohledu, hodí se nám pro dnešní neděli spíše ony žalmy, laděné do smutku a do ponura. Jenže ty verše pokračují. Slabý a zrádný člověk bývá, … víra se jasným okem dívá, Bůh věrným spěchá na pomoc. Druhý pohled ukazuje Boha, jenž lidem pomáhá. Boží vstřícnost je nosnější než lidská selhání. Proto se na květnou neděli sluší více zpívat radostí nežli smutkem. Tak jsou naladěny i písně v našich dnešních bohoslužbách.

Mnoho poutníků, kteří přišli na svátky do Jeruzaléma, se dovědělo, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ (Jan 12,12n) Sestry a bratři, jsem přesvěd-čený, že lidé před Jeruzalémem hleděli na Pána Boha i na svůj svět v tom lepším světle. Proto se chopili slov žalmu a naplnili je: Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí! (27)

Uvidět svět v Božím světle. Uvidět a zažít svět, jako místo kam přichází Boží Syn, aby lidem daroval naději, že nežijí nadarmo. Uvidět svět jako místo, do něhož přišel král, který za nejvyšší zákon vyhlásil přikázání lásky. Král, který se držel svých zásad a svůj život za  nás položil z lásky. Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Na slzy a nářek je vždycky času dost. Dnes se radujme z toho, který je mezi námi a svítí nám svým evangeliem na cestu životem. Amen.

Jan 12,12-19       118,1n.8; Svítá 74; 272,1n; Svatý Bůh; K prostřenému stolu; Siyahamba; 611                               Filipkým 2,5-11

Kázání na květnou neděli, 29. března 2015