Příspěvky chronologicky

2021 (44) | 2020 (73) | 2019 (88) | 2018 (95) | 2017 (33) | 2016 (79) | 2015 (85) | 2014 (128) | 2013 (58) | 2012 (9) | 2011 (9) | 2010 (1) | 2009 (3) | 2008 (3) | 2007 (4) | 2006 (4) | 2005 (4) | 2004 (4) | 2003 (3) | 2002 (4) | 2001 (4)

Nábřeží svobody 2006/3

Dobrý pastýř - a nájemník. Ten, komu ovce náleží; a ten, kdo pracuje pro výdělek. Dobrý pastýř pase své stádo sám, nepronajímá ho. Pro dobrého pastýře nejsou ovce pouhým majetkem, jejich hodnota se dá jen stěží vyjádřit penězi. Stádo je mnohem spíše jeho vlastnictvím, patří k němu, spoluvytváří jeho život. Vždyť co by byl pastýř bez ovcí? Proto je pastýř připraven, objeví-li se vlk nebo medvěd, se s nimi utkat. Je připraven rvát se s nimi, dokud mu budou síly stačit. S nádeníkem už je to jinak. Pracuje za mzdu, ovce nejsou jeho. Když přijde o práci tady, půjde jinam.

Nábřeží svobody 2006/2

Zákon Kristův je zákon nesení. Bratr je věřícímu člověku břemenem. Nevěrci druhý člověk břemenem není, protože se dovede břemenu vyhnout. Křesťan je však povinen nést břímě bratrovo. Jen jako břemeno je spoluvěřící bratrem, a ne ovládaným obj ektem. Břemeno lidí bylo samotnému Bohu tak těžké, že musel pod jeho tíhou až na kříž. Pán Bůh má obecenství s lidmi protože je snáší. Až nápadně často mluví Písmo o nesení. Tímto slovem by se dalo vyjádřit celé dílo Ježíše Krista.

Nábřeží svobody 2005/4

Symbolika světla a tmy je srozumitelná snad každému. Vždyť když je něco temné, třeba když temné jsou naše vyhlídky nebo když někde řádí temné síly, tak je to špatné. Ale když je někdo světlý zjev, když zazáří, když se něco objasní, je to docela jiná káva. Světlo a tma nám dodnes symbolizují to pozitivní na jedné straně a to neblahé na straně druhé.

Nábřeží svobody 2005/3

„Chceš být zdráv?“ Tak ptá se Ježíš nemocného a my dost dobře nechápeme smysl otázky. Vždyť – kdo by nechtěl být zdráv? Ten člověk je nemocný už třicet osm let. Točí se v jakémsi bludném kruhu naděje a zklamání: ta naděje, když se voda v rybníce začne vířit; to zklamání, když jej druzí předběhnou. Snad mu rozumíme: Kolikrát jsme chtěli něco ve svém životě změnit, začít cosi dělat jinak, s vervou jsme se do toho pustili, ale pak elán opadl, zvítězil pocit, že to nezvládneme. Se svěšenou hlavou jsme se vrátili zase zpátky. Pokoušeli jsme se tolikrát, že už nemá smysl se snažit.

Nábřeží svobody 2005/2

Všechno to začalo tak, že Ježíš povolal několik lidí, aby ho následovali. Tak se hned z kraje ukázalo, jak bude jeho zvěstovatelská služba vypadat.Nezabýval se tedy programy, které by ovlivnily zástupy, ale lidmi, které by zástupy následovaly. Možná to trochu zarazí, když si uvědomíme, že Ježíš už tyto lidi shromažďoval dřív, než se zvěstováním evangelia začal, ba dokonce dřív, než vůbec poprvé kázal na veřejnosti. Jeho metodou, jak získat svět, byli lidé.

Nábřeží svobody 2005/1

Ježíš je skutečně král. Ten hold, který mu vzdávají zástupy s palmovými ratolestmi v rukou, mu právem náleží. Jeho království však nemá obdoby v žádném mocenském útvaru, který z dějin známe. Když král Ježíš vyjíždí ke své korunovaci na oslici, už tím, že vybral právě tento dopravní prostředek a ne jiný, dává najevo, jaké povahy je jeho kralování. Ne, on nevládne ocelovou pěstí ani fyzickou silou. Neřinčí znaky své moci, neohlušuje a neoslňuje, naopak žádá otevřený rozum a vnímavé srdce. Žádá naši pozornost.

Nábřeží svobody 2004/4

Jak dobře tento výrok známe! Jakmile se lidé sejdou, není možné, aby si jeden druhého nevšímal, nepozoroval ho, neposuzoval. Tak vzniká již v samém zárodku křesťanského společenství neviditelný, nevědomý, avšak o to nebezpečnější zdroj rozkolu. Mezi učedníky vzklíčila myšlenka. Už to stačí, aby bylo společenství narušeno. Proto je důležité, aby mělo křesťanské společenství tohoto nepřítele na zřeteli a nepustilo ho ke slovu.

Nábřeží svobody 2004/3

Shromažďujeme se jako údové církve. Zjišťujeme však, že mnoha lidem shromáždění církve zevšednělo, pro jiné není dost moderní a přitažlivé, jiní je opouštějí vůbec. Proto je nutné si znovu připomínat, jak to s církví vlastně je, ukazovat na základ, z něhož roste, a kdo si to vlastně přeje, aby církev byla a konala svou práci. Proto je to třeba připomenout, abychom měli jistotu, že stojíme na pevném základu, ale nebyli pyšní, nýbrž pokorní, ne však skleslí a malomyslní. Slyšíme jasné slovo Pána Ježíše, hlavy církve: To já jsem vás vyvolil!

Nábřeží svobody 2004/2

„Co to má znamenat?“ žasnou a v rozpacích kroutí hlavami náhodní diváci - hukot z nebe, prudký vichr, ohnivé jazyky. A učedníci, ti vystrašení padavkové, teď neohroženě káží o velkých skutcích Božích. „Co to má znamenat?“ - Ano, takto pracuje Duch Hospodinův. Tam, kde už je všechno ztracené, kde už nedoufáme, kde už nám připadá zbytečné i plakat, tam nás Duch svatý učí, jak krátkozraká je naše naděje. Tam nás učí, že Hospodin plní svá zaslíbení. - Tam, kde se bojíme, co bude dál. Kde jsme dávno zlomili hůl.

Nábřeží svobody 2004/1

25. února vstupujeme do zvláštního období církevního roku, do doby postní. Až do velikonoc budeme procházet časem, který je zvláštní, jiný než zbytek roku.
Co je to půst? Co to znamená postit se? Možná Vás jako první napadne, že postní doba je ten čas, kdy se nesmí jíst maso a tancovat.

Nábřeží svobody 2003/3

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.

Nábřeží svobody 2003/2

Milé sestry a milí bratři v poličském sboru. Od bratra faráře Jana Dusa jsem dostal nabídku, abych napsal několik vět do sborového časopisu a rozloučil se s vámi jako administrátor. Poličský sbor jsem administroval v době nepřítomnosti vašeho faráře od září 2002 do července 2003.

Nábřeží svobody 2003/1

Ze svědectví evangelisty Marka o Ježíšově vítězství nad smrtí, o jeho vzkříšení z mrtvých, se zřetelně a jasně dozvídáme, jak neuvěřitelná a nepochopitelná to byla skutečnost. Nikdo, ani ti, kdo byli Ježíšovi nejbližší, nemohli uvěřit tomu, že Kristus přemohl smrt, že je živ a že svým vzkříšením prolomil tu rovinu lidské existence, která je velmi výstižně vyjádřena v žalmu 49. Z žalmu mluví to, co se někdy hlasitěji, jindy opět nesměleji ozývá v lidské mysli, když člověk uvažuje o životě.

Nábřeží svobody 2002/4

V nejstarší české vánoční písni se zpívá o tom, jak Bůh „člověčenství naše ráčil vzíti na se“. K přijetí lidství patří nejen pozemští rodiče, narození, plenky, ale také to, že Ježíšovo narození můžeme zařadit do zcela určitých dějinných souvislostí. Ježíš se narodil za vlády císaře Augusta, podobně jako se někteří narodili za Františka Josefa, jiní za prezidenta Gottwalda, jiní za prezidenta Havla. Poměry, do kterých se Ježíš rodí nejsou příliš vábivé. Spíše naopak. Nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo stát něco zvláštního.

Nábřeží svobody 2002/3

Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. (Ž 104,13-15)

Nábřeží svobody 2002/2

Církev je Boží zázrak na této zemi. Nic na věci nemění, že o tom mnozí nemají ani potuchy. Kdo jenom cípem svého zájmu věnuje pozornost evangeliu, pro koho je víra jen okrajovou záležitostí pro chvíle slavnostní nebo zas kritické, kdo se k církvi hlásí jen zděděnou příslušností, kdo má vlastní ohnisko svého života docela jinde, své nejlepší úsilí napíná k jiným cílům, okruh svých přátel má odjinud, - sotva může vědět o požehnání nad Kristovým lidem. Ale církev je zázrak! Ti lidé jsou spojeni „v Pánu“ (verše 2.8.10.13).

Celý dopis ke stáhnutí níže ve formátu PDF.

Nábřeží svobody 2002/1

Dopřej mi chuť k jídlu, Pane,
a také něco, co bych jed.
Dej mi zdravé tělo, Pane,
a nauč mne s ním zacházet.
Dej mi zdravý rozum, Pane,
ať vidím dobro kolem nás.
Ať se hříchem nevyděsím
a napravit jej umím včas.
Dej mi mladou duši, Pane,
ať nenaříká, nereptá.
Dej, ať neberu moc vážně
své pošetilé malé já.
Dej mi, prosím, humor, Pane,
a milost, abych chápal vtip.
Ať mám radost ze života
a umím druhé potěšit.
Modlitba Tomáše Moora

Nábřeží svobody 2001/4

Jan Křtitel jako osamělý hlasatel na poušti nám dost dobře nezapadá do naší předvánoční nálady. Vyprávění o jeho narození nám je dobře známé: příběh o Zachariášovi, knězi, jemuž byla dočasně odňata řeč, dokud svému jedinému synovi nedá Bohem přikázané jméno; a o staré matce Alžbětě, která byla navštívena svou příbuznou Marií.
Ale Jan Křtitel, vzdálený od všeho slavení, žije v poušti a živí se kobylkami a lesním medem. Staví tak nad životy lidí otazník, vyrušuje nás v našich adventních a předvánočních starostech a v našem vánočním slavení.

Nábřeží svobody 2001/3

Čteme-li pozorně úvodní verše 103. žalmu, poznáváme, že žalmista chválí Hospodina a dobrořečí mu za to, co je základem života jednotlivého člověka i lidu Božího. Chválí jej a dobrořečí mu za odpuštění a uzdravení, za vysvobození od zahynutí, chválí jej a dobrořečí mu za to, že nasycuje dobrými věcmi. – Tu se zajisté všichni ze srdce rádi připojujeme k žalmistovi. A také naše myšlenky se obracejí k věcem, které se dotýkají našeho časného, pozemského života; života, který žijeme ve svých rodinách, ve sboru, v pracovním i společenském zařazení.

Stránky