Ten náhlý výkřik všechny překvapil. Ježíš právě vysvětloval, jak čelit zlým duchům, kteří přepadávají lidskou mysl a lidské srdce. Posluchače takové téma velice zajímalo. Každý se přece ve svém duchu potýká s nějakou formou zla a nečistoty. Ježíš tedy mluví o aktuálním tématu, když tu se nenadále rozezvučí ženský hlas. „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“ (27) Proč to náhle vybočení? K čemu to nepatřičné přerušení Ježíšova výkladu?

Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou. Pěkně se to poslouchá. Boží příslib pomoci a opory. Kdo by si nepřál být v soužení doprovázen samotným Hospodinem, být Hospodinem bráněn a dokonce oslavován?

Sestry a bratři, asi nám to zní poněkud divně: Ježíš se nechal pokřtít. Křest chápeme obvykle jako viditelný vstup do křesťanství, do čeho však zde vstupuje Kristus? Do křesťanství rozhodně ne, vždyť on sám je jeho tvůrcem. A přece se i v Ježíšově případě křest koná. I pro Ježíše samotného je křest důležitý. Tím lepší důvod, zamyslet se nad křtem a zkoumat, čím je důležitý pro nás. Co znamenal křest pro Ježíše a co znamená pro křesťany? Snad právě proto se o Ježíšově křtu píše v Bibli, abychom se znovu zastavili nad známými věcmi.

            Touha poznat své předky není vůbec nová, sestry a bratři. Hle-dání rodových kořenů je naopak velice starobylá záležitost, která v sou-časnosti dochází nové obliby. V dřívějších dobách si svůj rodokmen zpracovávali lidé významní, jako panovníci a šlechticové, velkoobchodníci nebo mimořádní učenci. Účelem bylo podtrhnout  vlastní významnost. Dnes je pátrání po kořenech přístupnější všem. Jít do minula a odhalovat souvislosti, odkud jsme. Tentýž zájem měl i evangelista Matouš.

Jan Křtitel sedí ve vězení. Sestry a bratři, klidně si můžeme ušetřit podrobné pátrání, proč se Jan ve vězení ocitl. Na vysvětlenou postačí pouze jméno tehdejšího vladaře: Herodes Antipa. Orientální panovník, který si spravedlností hlavu příliš nelámal. „Jsi nepohodlný, tak šup s tebou za mříže.“ Tedy – konkrétní Janovo obvinění neznáme, ovšem víme, že Jan nepohodlný byl. Jan byl nepohodlný, poněvadž mluvil lidem do života. Jak prostým, tak i mocným.

Sestry a bratři, je advent a je tedy čas myslet na Ježíšův příchod. Nikoliv jen na první, chudičký příchod do betlémských jeslí, který zanedlouho oslavíme. Je čas myslet také na druhý Kristův příchod na sklonku věků, na příchod v moci a ve slávě. Je čas myslet na příchod, který oslavíme neznámo kdy. Boží církev vyhlíží tento slavný den. Vyhlíží, ale podrobnosti nezná. Jsou to jenom náznaky a příznaky Kristova návratu, co se z Bible dovídáme. Evangelium nezachází do detailů, nepředkládá nám vyčerpávající popis budoucích událostí. Evangelium jenom tu a tam něco lehce poodhalí.