Příspěvky chronologicky

2024 (53) | 2023 (45) | 2022 (69) | 2021 (76) | 2020 (74) | 2019 (88) | 2018 (95) | 2017 (33) | 2016 (79) | 2015 (85) | 2014 (128) | 2013 (58) | 2012 (9) | 2011 (9) | 2010 (1) | 2009 (3) | 2008 (3) | 2007 (4) | 2006 (4) | 2005 (4) | 2004 (4) | 2003 (3) | 2002 (4) | 2001 (4)

Jaký bůh?

  • Exodus 32,7-14

V jakého boha věříme? K jakému bohu se vztahuje naše víra. Sestry a bratři, domníváme se, že tato otázka je mnohem důležitější, než zdali věříme v Boha. Lidé jsou různí a pod slovem „bůh“ si představují ledasco a ledaskoho. Ale když někdo vyzná víru v Boha, co tím vlastně myslí? Chceme-li se něco bližšího dozvědět, musíme se ptát, v jakého boha dotyčný člověk vlastně věří? Koho má na mysli, koho má na srdci, když řekne „bůh“. To máte podobné jako s knihami – nestačí povědět, že čtu, je nutné dodat, co čtu. Jaké knihy? Tedy v jakého Boha věříme my?

Otevřené nebe

  • Skutky 7,54-8,3

Sestry a bratři, Štěpán viděl nebe otevřené. Musel to být náramně zvláš-tní pohled. Jakpak asi taková otevřená nebesa vypadají? Svine se kus oblohy jednoduše jako koberec, rozhrne se nebeská modř jako závěs anebo se rozevře jako obrovská vrata? Těžko povědět. Štěpán hleděl k nebi ze zvláštních důvodů. On nehledal nadpřirozený úkaz, ani stopy mimozemských civilizací. Štěpán nebyl naplněn zvědavostí, jež všetečně slídí po záhadných místech. Nebyl ale naplněn ani zoufalstvím, jež obrací oči v sloup. Štěpán byl plný ducha, neobyčejného ducha, který dává sílu žít.

Brigáda

Další kolo zahradních úprav před kostelem - odstranění plevele, výsadba keřů, návoz mulčovací kůry. Náčiní s sebou!

Nést Krista do Athén

  • Skutky 17
  • 22-34

Athéňané a my. Athény a náš svět. Athénská minulost a naše současnost. Sestry a bratři, při bližším pohledu nalezneme společného více, nežli si na první poslech myslíme. Před sebou dnes nemáme zaprášený příběh.

Radost k nezkrocení

  • Lukáš 19,28-40

Přiznávám, bratři a sestry, mně se ta scéna náramně líbí. Rád bych byl u toho. Rád bych se přenesl do oné předvelikonoční atmosféry a spolu s ostatními prožíval oslavu královského vjezdu do Jeruzaléma. Vlastně mne tenhle okamžik z Ježíšova života přitahuje úplně nejvíc ze všech. Někdo by rád na vlastní oči spatřil Ježíšovy zázraky, někdo by rád na vlastní uši slyšel Ježíše vyprávět podobenství. Někdo by rád poseděl s Ježíšem u stolu a třebas by i rád ochutnal víno proměněné z vody.

Nářek a útěcha

  • Izajáš 54,7-10

„Ach, to přece nebylo nutné.“ Někdo s sebou přinesl cosi, drobnou pozornost, která udělá radost. Ačkoli je slovy odmítána, uvnitř duše přesto člověka těší, snad byla i trochu očekávána. Takový je návdavek přízně. Setkáním s člověkem získávám navíc dar, který působí ještě dlouho po předání. A co když se ve svých dnech setkávám s Bohem? Dostávám i od něj něco navíc? Co mám ke své víře?

Útěcha - odkud a pro koho?

  • 2. Korintským 1,3-7

Pochválen buď Bůh – Bůh veškeré útěchy! Takto vznosně a slavnostně začíná druhý dopis korintským křesťanům. Milé sestry a milí bratři, stojí za připomenutí, kdo napsal tenhle oslavný verš. Apoštol Pavel – člověk na cestách, člověk bez stálého domova. Starověký poutník, který se trmácel tisíce kilometrů od města k městu jen proto, aby lidem vyprávěl o Ježíši Nazaretském. Na něho Pavel všechno vsadil, s ním spojil svůj život. Pavel byl jedinečným hrdinou víry.

Jiné zdroje

  • Exodus 17,1-7

Cesta pouští, cesta pustinou a půstem jako obraz životní cesty? Sestry a bratři, čemu přirovnáme naše pozemské putování? Kudy vede naše cesta? Úseky snadné se střídají s úseky nesnadnými a vyprahlými, pustými a vysilujícími. Nejsme první, před kým se otevřela úmorná pouť.

Stránky