Praotec Jákob je na cestě. Není však na výletě, ani nevyrazil na dovolenou. Odchází z domu za novým životem, neboť doma mu hrozí smr-telné nebezpečí. Ovšem i sama cesta je nebezpečná. Jákob jenom tuší o všemožných nástrahách, které na něho číhají. Proto nocuje takovým zvláštním způsobem – kámen u hlavy jej má ochránit ve spánku, v čase největší zranitelnosti. Do rozjitřené mysli se vkrade sen, který má cestovatele uklidnit. Bůh říká: „Jsem s tebou. Budu tě střežit, kamkoliv půjdeš.“ Přesně tohle potřeboval Jákob slyšet, aby mohl jít dál v pokoji.

Tato zvláštní scéna se ode-hrává v předvelikonoční době. Ježíš se přiblížil k Jeruzalému, který byl na svátky plný poutníků. Mnozí přítomní venkované znali ze svých domovů nazaretského Ježíše lépe nežli obyvatelé hlavního města. Věděli, že od něj lze čekat pomoc v nouzi i povzbudivé slovo v čase tísně. Takového vladaře si přáli a tak mu při příjezdu uspo-řádali slavnostní uvítání. Jako kdyby přijížděl samotný král. Dů-stojného koně neměli, vystačili si s oslíkem. Samozřejmě – radostný jásot v ulicích nestačí, aby se z ob-líbeného kazatele stal skutečný panovník.

Na slavnosti rozsvěcení Vánočního stromu na náměstí promluvil také náš bratr farář Jiří Tengler. Na zvonky potom zahrála skupina mládeže pod vedením Marty Dusové. Celou akci moderoval bratr Jarmil Feltl, kurátor našeho sboru.

Snad žádné jiné roční období neukazuje proměnu časů tak nápadně jako podzim. Stromy takřka ze dne na den ztrácejí své listí a rázem je jasné, že nastává úplně jiný čas. Nelze říci, že přicházející čas je horší či lepší nežli čas předešlý. Prostě je jiný a už nastal jeho okamžik.
Král Šalomoun, pisatel biblické knihy Kazatel, rozjímal o střídání časů. Sestavil čtrnáct dvojic protikladných údobí, která nás v průběhu života obvykle zastihnou. Čas rození i umírání, čas truchlit i jásat, čas mlčet i mluvit, čas boje i pokoje. Tak to na světě chodí a je zbytečné se proti tomu bouřit.

Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.
Evangelium podle Matouše 11, 28-30

Kde je království Boží? A máme s ním bezvízový styk? Jestliže je nám řečeno v Matoušově evangeliu: „Hledejte nejprv království Božího...“, pak bychom to měli vědět. Tak kde? Alespoň jedno je jasné: to království Boží, o němž je tu řeč, není někde v záhrobí, až po smrti. Na tom bible trvá: je mezi živými, a v Lukášově evangeliu 17,29 Ježíš upřesňuje,  „Království Boží jestiť mezi vámi.“

Vzpouzíme se nechávat se vést.
Raději sami vedem…
A nejraději vedeme si svou…
Dočista úspěšně a dlouho
než zarazí nás
poznání: