Sestry a bratři, Štěpán viděl nebe otevřené. Musel to být náramně zvláš-tní pohled. Jakpak asi taková otevřená nebesa vypadají? Svine se kus oblohy jednoduše jako koberec, rozhrne se nebeská modř jako závěs anebo se rozevře jako obrovská vrata? Těžko povědět. Štěpán hleděl k nebi ze zvláštních důvodů. On nehledal nadpřirozený úkaz, ani stopy mimozemských civilizací. Štěpán nebyl naplněn zvědavostí, jež všetečně slídí po záhadných místech. Nebyl ale naplněn ani zoufalstvím, jež obrací oči v sloup. Štěpán byl plný ducha, neobyčejného ducha, který dává sílu žít. Ducha svatého, jak říkají křesťané. Tento Duch nás učí vyhlížet Boha a nejen vyhlížet, nýbrž jej také zahlédnout. Když tedy zbožný diákon Štěpán obracel svůj zrak vzhůru, obracel se k Bohu. Možná ani nepotřeboval otevřít oči. Možná spatřil otevřená nebesa pod svými zavřenými víčky. Uviděl otevřené nebe v hloubce své naděje. Zahleděl se tak daleko, že zpozoroval, jak se otvírá vstup do Božího království a Bůh jde lidem vstříc.

Štěpán viděl nebe otevřené. Víra proměnila jeho zrak. Viděl svět jinou optikou nežli druzí lidé. Velekněz a zákoníci, ústřední staršovstvo i kněžstvo, celá židovská rada naslouchala Štěpánovým slovům a měla na věc zásadně odlišný názor. Nelíbilo se jim, co Štěpán povídal. Jak jim ve své dlouhé řeči na příkladech z izraelských dějin dokazoval, že lidmi odmítnutý Kristus byl přijat Bohem a má své výsadní místo v plánu spásy. Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. (54) Dotkla se jich jeho kritika. Byli naštvaní, co si to Štěpán dovoluje. – Opírat se do nich, náboženských předáků, osob s dobrou pověstí a proslulých zbožností! Vztekali se na Štěpána, že zpochybnil jejich postavení a přístup k Bohu. Zpočátku se však ale ještě krotili. Nevrhli se na Štěpána. Drželi na uzdě svůj hněv. Zuřili v duchu, zuřili v srdci, stojí doslova psáno. Ale pak Štěpán nasadil své drzosti korunu. Odvážil se mluvit o otevřených nebesích a o Kristu po pravici nebeského Otce. To už bylo pro posluchače příliš. Poslední kapka a pohár zloby přetekl. Nepřátelé popadli Štěpána a chystali se jej zabít.

Štěpán viděl nebe otevřené. Naskytl se mu průhled skulinou mezi dvěma světy. Mezi přítomným světem, v němž se zabydlelo trápení, a mezi budoucím světem, ve kterém vládne pokoj a trápení tam nenajdete. Za otevřeným nebem Štěpán spatřil dárce pokoje. Uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ (55n) Podobně jako starozákonní Daniel v prvním čtení (Daniel 7,11-18) také Štěpán vidí Syna člověka. Pro Daniele byla tato postava ještě nezřetelná, jakoby rozostřená a zahalená do mlhavého oparu. Štěpán již ale dobře ví, o koho se jedná. Zná jej jménem. Ježíš Nazaretský. Syn člověka a Syn Boha, Kristus Obnovitel. Jeho příchod znamená změnu mocenských poměrů. Podle Danielova proroctví zajdou zastaralí, pochybní mocipáni jako zvířata a vlády se ujme ten, kdo je spravedlivý a má s lidmi soucit.

Rovněž židovští předáci očekávali příchod mesiáše, očekávali však příchod slavného, velkolepého muže. Štěpán rozlítil své protivníky, jelikož zpozoroval pospolu Boží slávu a Ježíše. To nešlo Štěpánovým odpůrcům dohromady. Jak se může sláva Otce, Stvořitele světa, dárce života a původce vší moudrosti, jak se může spojit tato Boží sláva s obyčejným člověkem? A navíc s člověkem umučeným, poplivaným, vysmívaným? Co pohledává tenhle zjev vedle Boží slávy?!, pohoršovali se mnozí. Štěpán urazil své okolí, neboť viděl Boží majestát  současně s ponížením, s ranami po hřebech. Viděl, že zavržený, ukřižovaný Ježíš patří do Boží společnosti. Tahle Štěpánova vize způsobila skandál. Pro posluchače to bylo hotové rouhání, znevažování Boha. I spočetli Štěpánovi jeho smělost a udělili mu trest pro rouhače. Ukamenování. 

Štěpán viděl nebe otevřené. Možná jeho vidění trvalo pouhý okamžik. Mohl to být jenom záblesk. Chvilička, kdy mu bylo dopřáno pohlédnout do pramene života. Přesvědčit se u Vzkříšeného, že pravá sláva vyrůstá z oběti. Ať už byl Štěpánův pohled jakkoliv krátký, každopádně mu dodal sílu. Potvrdil Štěpánovo dosavadní přesvědčení. Jeho víra nebyla marná. Nežil nadarmo, jeho naděje ho nezklamala. Uviděl svůj cíl přímo před sebou. Spatřil, jak Otec vyhlíží své dítě. Štěpán nejde do ztracena. Směřuje do rodného domu, kde ho čeká bratr Ježíš, který si Štěpána zamiloval, pro něho zemřel a z mrtvých vstal a tak mu prošlapal cestu domů.

Při pohledu skrz otevřené nebe uviděl Štěpán svůj život v Božích souvislostech. Již ne ve všedních souvislostech pozemského pachtění. Tváří v tvář Kristu se Štěpán ujistil, že jeho život nemine cíl. Že má smysl, i když v lidských očích končí špatně. Tahle jistota vlila Štěpánovi sílu. Dodala mu odvahu spolehnout se na evangelium i ve chvíli záhuby. Štěpán věděl, že cesta za Ježíšem je ta nejlepší cesta. Proto se přidržel Kristova učení o lásce a až do poslední chvíle miloval své nepřátele. Ve vyprávění stojí za povšimnutí jedna drobnost: jak se chová Štěpán a jak se chovají jeho protivníci. Obě dvě strany se totiž hlasitě projevují. Volají silným hlasem. Členové velerady, když slyšeli Štěpána, začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli. (57) Řeč se jim stala nástrojem nenávisti. Zlobný řev sloužil k umlčení, byl prvním krokem k likvidaci nepohodlného jedince. Naproti tomu Štěpán používá svůj jazyk ve prospěch svých odpůrců. Když jej zabíjejí, on se za ně přimlouvá. Klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To řekl a zemřel. (60) Jako poctivý učedník se u svého mistra naučil odpuštění a odpuštění nepřestal prosazovat. Už jen tenhle propastný rozdíl, jak kdo užíval zvýšeného hlasu, napovídá, na čí straně byl Bůh.

Štěpán viděl nebe otevřené. Viděl Krista po pravici Boží a tou svou troufalou vizí mnohé lidi urazil. Mocní mu vyměřili trest. Ukamenovat jako rouhače a znevažovatele náboženských zákonů. S lidmi se tenkrát nejednalo v rukavičkách. Žádný soucit, natož tolerance k odlišnému názoru. Ostatně leckde to není lepší dodnes. Stačí zmínit rozsudky zkostnatělého práva šáríja vynášené islamisty, naposledy na těhotnou křesťankou. Je ostudné, že i v současnosti se schvaluje tahle krutá, postupná smrt. Štěpána vyvedli za město a tam zahynul pod návalem kamení. Nikomu neudělal nic zlého, přesto mu lidé přichystali zlý konec. Jenže Bůh nemá rád špatné konce a proto připravil dobrý konec lidské zlobě navzdory. Štěpán se tedy dovolává toho, který sám prošel smrtí a mnohé další smrtí ochotně provede. Když Štěpána kamenovali, modlil se: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ (59)

Sestry a bratři, Štěpán viděl nebe otevřené. A co my? Pootevřela se již nebesa i před námi? Zahlédli jsme jako Štěpán Boží slávu? Já tvrdím, že ano. Už jsme spatřili kus Boží slávy. Vždyť proto dnes slavíme Kristovo nanebevstoupení. Svět kolem sebe nepovažujeme jen za soukolí přírodních zákonů. Náš svět je dílo Boží, není výplodem náhody. Jsme vděční Pánu Bohu, že náš svět má řád a funguje poměrně spolehlivě. Dostává se nám všeho potřebného k životu. Ve všech přijatých dobrých darech se našemu zraku víry nabízí pohled na Boží slávu. Z Boží dobroty jsme živi a jako Štěpán se s Boží dobrotou setkáme, až zemřeme. Když už se ale kolem sebe rozhlížíme a pátráme po Boží slávě, pamatujme na to, že k Boží slávě patří také Kristus, umučený Vykupitel. On, Beránek zbitý, byl kvůli našim vinám trápen a utrápen. I tohle ponížení zahrnuje Boží sláva. Pána Boha poznáváme ve stvoření – v pevném řádu, v požehnané úrodě, ve zdaru, ve štěstí a v úspěchu. Jsou to slavné činy Boží péče. Neméně slavné jsou však i činy Boží obětavosti. Ježíš Kristus přišel do lidské bídy, vstoupil do našich trápení a zasel tam naději. A my jsme díky němu poznali, že Bůh má blízko k nešťastným, opuštěným a trpícím. Nemusíme se tedy bát, že nastane chvíle, kdy budeme bez Boha. On vládne svou dobrotu a obětavostí.

Štěpán viděl nebe otevřené. Avšak mládec, jenž katům hlídal odložené pláště, otevřené nebe neviděl. Jmenoval se Saul. Schvaloval, že Štěpána zabili a snažil se církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře. (1.3) Saula nenapadlo hledat Boží slávu tam, kde je zavržený Kristus. Hledal Boha silného a vždy vyhrávajícího. Ovšem mučedník Štěpán Saulovi naznačil, že Bůh se nemusí nutně projevovat silou. Ona i slabost dokáže být mocná a působivá. Jednoho dne to však Saul pochopí. Nebe se před ním otevře a ze Saula se stane Pavel. Zásluhu na obrácení bude mít i Štěpánovo svědectví. Kéž také naše svědectví života je druhým ku pomoci a vede je k obrácení. Amen.

Daniel 7,11-18            99, Svítá 360; 559; 355                      Matouš 5,23nn

Kázání při svátku Kristova nanebevstoupení, 29. května 2014.

Obrázek od Luis de Morales