V jakého boha věříme? K jakému bohu se vztahuje naše víra. Sestry a bratři, domníváme se, že tato otázka je mnohem důležitější, než zdali věříme v Boha. Lidé jsou různí a pod slovem „bůh“ si představují ledasco a ledaskoho. Ale když někdo vyzná víru v Boha, co tím vlastně myslí? Chceme-li se něco bližšího dozvědět, musíme se ptát, v jakého boha dotyčný člověk vlastně věří? Koho má na mysli, koho má na srdci, když řekne „bůh“. To máte podobné jako s knihami – nestačí povědět, že čtu, je nutné dodat, co čtu. Jaké knihy? Tedy v jakého Boha věříme my?

 „Řekni mi, co čteš, já ti řeknu, jaký jseš.“ Schválně tuto průpovídku obměním. „Řekni mi, jakému bohu důvěřuješ, a já ti řeknu, jaký jseš.“ Náš svět je plný různých náboženských představ, představ o bohu. Představ, že bůh je takový a makový, představ jaký bůh není, svět je plný představ, jaký bůh rozhod-ně nemůže být. A my, věřící lidé a křesťané, zkrátka nemůžeme přitakat kdejaké představě boha. Nesmíme být uchlácholeni tvrzením, že ten či onen má víru. Zdaleka ne každý věřící člověk je náš kamarád, se kterým bychom sdíleli vyznání víry. Nedávno vyhrála jakousi populární televizní soutěž vousatá zpěvačka z Rakouska. A pár dní poté na Balkán udeřily vytrvalé deště, Srbsko a s Bosnou a Hercegovinou zažily obrovské povodně. Načež představitelé tamější pravoslavné církve, jež považuji za braty ve víře, tito patriarchové Irenij a Amfilohij prohlásili, že se jedná o trest Boží za zpěvaččinu nestydatost. Nesouhlasím s nimi. Já prostě nevěřím v takového boha, který trestá nevinné lidi přírodními pohromami. Některá víra zkrátka je klamná či pošetilá, něčí víra je nemocná nebo zraněná, něčí víra je vysloveně špatná a zlobná. Bůh mívá mnoho podob v lidských představách. Za příklad se nám nabízí dnešní biblický příběh.

Pohleďme pod horu Sinaj. Izraelci si odlili sochu býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: ,To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.’ (8) Ano, Izraelci jsou věřící lidé. Oni věří v boha. A věří v něho blbě. Rozhodně bychom s nimi nechtěli být dáváni do jednoho pytle. Naše víra je jinačí. Uprostřed izraelského tábora totiž stojí zlaté tele. Hrouda zlata v dobytčí podobě. Hrouda zlata v dobytčí podobě prohlášená za boha. Co se stalo s Izraelci a s jejich vírou? Onemocněla, pokazila se, zhloupla. Vyrobili si své pojetí boha. Namíchali do něj všechno možné. Starověcí pohané s oblibou užívali pro svá božstva býčí sochy a obrazy. Mladý býček – plný života, síly, plodnosti. Izraelce taková představa láká, vždyť viditelný bůh je mnohem přitažlivější než neviditelný. Chtějí být soudobí, přístupní. A aby to nevypadalo úplně scestně, je kovové tele okořeněno špetkou pravdy. Připomene se nedávné vysvobození z egyptského otroctví. To je tvůj bůh. Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země. Půlka pravdy není pravdou, stává se pravdou ve službách lži. Pravdivá výpověď užitá na nesprávném místě, pravdivá výpověď zneužitá v nesprávných souvislostech, lže. A zde se lže o Bohu.

V jakého boha věří Izraelci pod horou Sinaj? V boha blyštivého, líbivého A zároveň v boha chladného, neživého. V boha divného, takového upatlaného. Co si od něj slibují? Zvláštní víra. Ovšem i tahle splácaná víra má svou sílu. I strhal si všechen lid z uší zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi. On je od nich vzal a odlil z toho sochu býčka. (3n) I pošetilá víra burcuje, vede ke značné obětavosti, dokonce i k velkým obětem. Stačí si vzpomenout na různé ozbrojené fanatiky a sebevražedné atentátníky. Nač jsme ochotni věnovat své peníze, své cennosti? Nezahanbuje nás, že pošetilci jsou schopni větších obětí nežli my lidé s takzvaně zdravými názory.

V jakého boha věříme? Vhodná otázka pod horou Sinaj. Sinaj je cosi ja-ko pomník. Monument, národní památka, místo jedinečného významu. Sinaj je jedinečná hora. Ční jak Říp v krajině biblických příběhů. Sinaj se nazývá horou Boží. Na hoře Sinaji dostává Mojžíš od Hospodina desatero. Bůh se představuje jako zákonodárce. S kamennými deskami Zákona v podpaží sestupuje Mojžíš z hory. V jakého boha věří? V Boha starostlivého, který ukazuje svému lidu ces-tu. Věří v Boha spravedlivého, který dbá na to, aby se lidé neproviňovali proti pravidlům života. Mojžíš věří v Boha mocného, který přemohl faraóna a osvobodil egyptské otroky. I Mojžíš má svou představu boha. Má ji vtesanou do kamene.

A pak se ty různé představy střetnou. Lid si ukutil bůžka za zlata a ze lží, zatímco Mojžíš prožil intenzivní chvíle v opravdové Boží blízkosti. V jakého boha věřit? Mojžíš nesdílí víru se svým lidem. Lid má zlaté tele a Mojžíš má v ruce desatero s přikázáním „Neučiníš sobě rytiny. Nezobrazíš si Boha ničím.“ To nelze sjednotit, zde nelze nalézt kompromis. A pak se do děje vloží sám Hospodin Bůh. Hospodin dále Mojžíšovi řekl: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Teď mne nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ.“ (9n) Bůh rozhoduje. Vynáší rozsudek a dává za pravdu Mojžíšovi. On se drží správného Boha. No a pobloudilý lid – proč se o něj dál starat? Proč jej dál milovat, když na pravého boha kašlou a raději si vytvářejí kovové náhražky? Je rozhodnuto – z Mojžíše bude nový veliký lid Boží a dosavadní, pověrčivý lid Izrael zanikne.

V jakého boha věříme? Právě pod Sinají se musíme ptát: V jakého boha věří Mojžíš. Jaká je jeho víra? Až běhá mráz po zádech z toho, co se tady píše. Zde tluče srdce Starého zákona. Odsud proudí život. Zde jsme spolu s Mojž-íšem pravému Bohu nejblíže. Hora Sinaj je jedinečná. Nejen tím, co na vršku Hospodin nadiktoval Mojžíšovi do desatera. Sinaj je jedinečná tím, co si na úbočí pověděli Bůh s Mojžíšem. Hospodin vynesl rozsudek nad zpronevěřilým lidem. Teď mne nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi. A Mojžíš nesrazí podpatky, neřekne poslušně „Rozkaz, Hospodine, provedu.“ Naopak – Mojžíš Bohu vzdoruje, přemlouvá ho, odmlouvá mu, smlouvá sním. Nesmíří se s představou, že by Bůh byl tak neoblomný a bezcitný jako farao, se kterým se nedalo domluvit ani na trošce velkorysosti. Mojžíš neposlechne Boží příkaz, nesplní Boží přání a neponechá Boha v klidu. Mojžíš však prosil Hospodina, svého Boha, o shovívavost. (11) Dotírá na něj otázkami – proč se hněváš, proč chceš být otrokářům pro smích, když si neporadíš s vysvobozenými otroky. Mojžíš argumentuje, připomíná Bohu dávné sliby. Pranic nedbá na nabídky osobního prospěchu. Mojžíš drží se svým lidem. S tím lidem, který ho tak naštval, který se mu odcizil. Mojžíš prosí o slitování. Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš.

V jakého boha věřil Mojžíš? Pod Sinají se jeho víra přerodila. Bůh pro něj už není uzavřen do kamene v zapsaných slovech Zákona. Bůh pro něj není neměnný výnos. Bůh pro něj není nezvratný osud, chladnokrevný princip, vůči němuž se nelze ohradit. Bůh pro Mojžíše není – slovy středověkých filosofů – není nehybný hybatel, který si dělá, co chce, a nic jím nepohne. Sestry a bratři, Mojžíš pohnul Bohem. A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid. (14) Mojžíš pohnul Bohem, neboť náš Pán je pohnutelný. Směrem k lítosti. Náš Pán je pohnutelný v lidský prospěch. Přesvědčila se o tom i syrofenická žena, která naléhala na Krista. On se přes počáteční zdráhání nechal pohnout a uzdravil její nemocné dítě.

V jakého boha věříme? Učme se na hoře Sinaji. Vedle desatera Božích přikázání pamatujme i na Boží slitování. Protože bez něj by nemělo smysl se modlit a prosit za své bližní. Kdyby Bůh k nám nebyl milosrdný a nedopřával nám nové šance, nemělo by vůbec smysl očekávat v životě nějakou změnu k lepšímu. Nebojme se také spolu s Mojžíšem odložit své pevné až zkamenělé představy o Bohu. Neživotných, špatných představ o Bohu je ve světě ažaž. A kdo se setká s hloupou představou Boha, ten pak považuje věřící za hlupáky. To je ta vlna nového atheismu z řad fyziků a biologů. Místo aby se posmívali nejapným představám, posmívají se jejich nositelů. A něco takového přece nechceme.

V jakého boha věříme. Jaký je Bůh? Odpověď nenalezneme nikde jinde, než v osobní zkušenosti, v osobní víře. A stejně jako Mojžíš i my o Boha zápasíme, když usilujeme o Boží slitování pro ty, které máme rádi. V tu chvíli mu nebyly nic platné zákony vytesané do kamene. Ani my nevystačíme se svými představami. Není to snadný zápas, není to lehké úsilí Ostatně snadno se nabízí jen zlaté tele. Stojí ale za námahu hledat Boží změnu v náš prospěch. Hledejte a naleznete, říká Kristus. Naleznete nová výhled pro svůj život.

Marek 7,24-30               175; 406; 702; 571                    Židům 12,12-15a

Kázání na 5. neděli po velikonocích, 25. května 2014.