Sestry a bratři, před nedávnem vyprávěl jeden kolega, že za ním přišel muž ve středních letech se slovy: „Je to jenom otázka dnů a náš otec zemře.“ Rodina si proto pozvala faráře do nemocnice, aby se společně s tatínkem. Modlili se spolu zpívali „Ó ujmi ruku moji a veď mne sám“ a farář pronesl požehnání. Pak otec řekl strohým hlasem: Nemějte strach! Bude dobře! Tekly slzy. Byl to smutný okamžik, ale přesto se zdálo, že rodina nalezla útěchu a smíření.

           O pár dnů později se viděli znovu. Při přípravě pohřbu se děti ohlížely za životem svého tatínka a vzpomínaly: staral se o nás, vždy jsme s ním mohli počítat. „Rovněž jeho silná, zdánlivě neotřesitelná víra mi vždy pomáhala,“ řekl syn. „On věděl zcela přesně, že jde k Bohu. Velmi mne to na mne zapůsobilo. Vždyť on neměl strach a všem tak ulehčil poslední rozloučení.“ Nemějte strach! Bude dobře!

            Velice podobnými slovy se Ježíš loučí se svými přáteli. Naprosto vědomě se Ježíš rozloučil se svými učedníky, pokusil se je připravit na dobu bez jeho přítomnosti. Pokoušel se jim dodat odvahu, vysvětlit, jak mají učedníci žít dál.  Ježíšova slova na rozloučenou zapsal evangelista Jan. Kristus říká: „Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. To vše jsem vám říkal v obrazech. Přichází čas, kdy k vám už nebudu mluvit v obrazech, ale budu Otce zvěstovat přímo. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci. To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“              +

             Takhle že Ježíš dodává útěchu a odvahu? Možná se tážete i vy, zda učedníci po téhle promluvě ztratili strach? Nepůsobí Ježíš svou promluvou spíše zmatek? Nevyvolává spíše jen další otázky? Jaképak je to loučení? Přiznávám: Ježíšova slova nejsou na první poslech ihned srozumitelná a jasná, spíše jsou zašifrovaná a tajemná. Zřejmě i proto, že Ježíš hovoří o budoucnosti, která dosud nenastala. Chce své přátele připravit a naladit na cosi, co oni i my dosud neznáme a co s námi teprve bude.

          V onen den, v ten čas,  říká Ježíš, v budoucnosti, budete prosit a Bůh vám dá. Nemějte strach! Bude dobře!  Všechny modlitby budou vyslyšeny. Utrpení už nebude, žáden křik, žáden nářek, slzy budou osušeny. Radost bude úplná. V onen den, v onen čas: Nebude již nic stát mezi člověkem a Bohem. Bůh lidem ukáže celou svou tvář.

           Dosud Ježíš hovořil v podobenstvích, v obrazech a v porovnáních, symbolicky a metaforicky, ale v onen čas, jenž přichází, uvidíte a pochopíte. Pavel také říká: Nyní vidíme jako v zrcadle temný obraz, pak ale uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám jen částečně, chápu jen zlomečky, tuším více, nežli mohu pochopit, potom však poznám, jak jsem sám poznán. (1K 13,8nn) Na jiných místech Ježíš nový čas označuje slovy Boží království. Svět bude přemožen. Strach skončí. Nemějte strach! Bude dobře! Proste a dostanete, vaše radost bude úplná.

            Zdalipak tenhle výhled tenkrát učedníkům přinesl útěchu? Zdali pomůže i nám dnes? Jaký postoj zaujmeme k takovým výhledům? Předložím vám k tomu tři návrhy a vy můžete přemýšlet, jaký postoj vám momentálně připadá nejbližší.                                             +                                

           Zaprvé: Můžete říci, že nový Boží čas, který je vzdálen, dosud příliš daleko nepokročil. A s nářkem, výtkami, pláčem a výzvami Boha zadržet a vzít ho do vazby. Ano, dosud čas nepokročil tak daleko, to zažíváme zcela hořce: Často jsme se modlil, stále znovu a znovu. A přesto se nemoc šířila dál a mého přítele, mou sestru, mého manžela trpce zastihla smrt. Osobu si dosaďte podle sebe.

          Ano, dosud čas nepokročil tak daleko. Tak často jsme se snažil po-chopit, ale já prostě nemohu věřit, slýchám občas. Víra pro mě zůstává uzavřena, nemám na náboženství talent, nejsem nábožensky muzikální. Pro mne Bůh zůstává pořád vzdálen. Dosud čas nepokročil tak daleko, o tom lze vyprávěl mnoho příběhů a sdílet mnoho zkušeností. Což ale znamená, že dosud stále musíme čekat. Musíme dále očekávat. K čekání je zapotřebí mnoho síly. Tady potřebuji mnoho trpělivosti i důvěry a jistoty.

          Myslím, že se dnes vytrácí cit pro čekání.  Dnes, kdy stačí do elektro-nického vyhledávače v Googlu krátce zadat požadavek a otázky jsou zodpo-vězeny, zboží objednáno a recepty, trasy či překlady nalezeny.  Avšak čekání patří k víře. Bible vypráví o čekání. Marie a proroci, Abraham, Mojžíš, ti všichni byli lidmi, kteří velmi čekali, velmi očekávali a velmi se i načekali. V jejich obličejích čteme: Čekání proměňuje. Čekáním se zraje. Čekání projasňuje. Čekání očišťuje.                                 +

          Ale třeba vám čekání příliš nesedí a bližší je vám druhý postoj. Možná byste spíše řekli: Sice čas tak daleko nepokročil, to ovšem, ale přece již začíná. Onen dobrý Boží čas lze již postřehnout. Pokud se vypravím hledat jeho stopy, tak naleznu docela hodně z Božího království. Drobné náznaky nové doby. Manželé slavící zlatou svatbu se ohlížejí na desítky společných let a zjišťují, jak byla požehnána, jak mnoho Boží přízně v nich zakusili. Jak mnohé byly okamžiky štěstí, které spolu zažili. To všechno může být považováno za naprostou samozřejmost, anebo to lze nahlédnout a chápat jako stopy Božího působení. Anebo si vezměte náš sbor. Scházíme se při různých příležitostech. A jsou zde skupiny dětí a mládeže, kde se mluví a přemýšlí o víře. Můžete samozřejmě říci, že se jedná o tradiční církevní provoz. Ale můžete také říci: tito mladí lidé jsou požehnáním pro náš sbor. Nový začátek. Jejich setkávání je stopou Božího království.

          Kde nacházím Boží stopy ve svém životě? Kde již dnes prosvítá Boží království do našeho sboru? Jsem si jist, že lze objevit mnoho takových stop.+

          A existuje ještě třetí cesta. Snad je to cesta, která propojuje rozdílné časy. Most mezi tady a teď a mezi Božím královstvím. Most mezi „dosud ne“ a „již nyní“. Tou cestou je modlitba.V modlitbě jsem zcela tady, ale jsem současně i otevřen pro Boží svět. Jsem sám se sebou a přitom jsem svázán s Bohem. V modlitbě se pokouším zklidnit. Vstupuji vnitřně před Boha.

1. Korintským 13,8-13           130; Svítá 333; 360; 615; 452 

Kázání na 5. neděli po velikonocích,  10. května 2015.

Německou předlohu kázání napsal a laskavé svolení k jeho publikaci dal Mirko Preisert, kazatel v Steinwedel, Německo.

Zdroj obrázku: ZoranSA , Bosnian WIkipedia