Příspěvky chronologicky

2024 (53) | 2023 (45) | 2022 (69) | 2021 (76) | 2020 (74) | 2019 (88) | 2018 (95) | 2017 (33) | 2016 (79) | 2015 (85) | 2014 (128) | 2013 (58) | 2012 (9) | 2011 (9) | 2010 (1) | 2009 (3) | 2008 (3) | 2007 (4) | 2006 (4) | 2005 (4) | 2004 (4) | 2003 (3) | 2002 (4) | 2001 (4)

Konflikt a duchapřítomnost

  • Skutky 6,1-7

I.          To ještě bývaly časy, sestry a bratři. To ještě bývaly časy, kdy přímo dvanáct apoštolů osobně rozdílelo polévku. Naběračky v ruce, zástěry kolem pasu. Díky apoštolské službě u stolu nemusel žádný chudák odcházet s prázdnou hladový. Tenkrát v Jeruzalémě. Pak se ovšem vynořil problém. Kvantita znemožnila kvalitu. Množství znemožnilo jakost. V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. (1)

Zahradní práce

Vložil dne .

Během jara proběhla úprava zahrady před kostelem. Byly pokáceny čtyři stromy - topol, bříza, zerav a smrk. Místo nich jsme 5. dubna vysadili 2 břízy, 2 jedlovce, 3 červené buky, 1 borovice a vedle schodů do kostela přibyly 2 tisy. Po zahubení travního porostu jsme 13. června v dolní části zahrady vysadili 15 tisů a 10 bobkovišní, jejichž okolí jsme zasypali dřevní štěpkou. Na pracích se průběžně podílelo přes 20 osob. Všem patří dík.   

Tříska v oku bratrově

  • Matouš 7,1-6

            Sestry a bratři, komu z vás nikdy nic nespadlo do oka, ať se teď přihlásí. Takže (kromě…) všem? Je to nepříjemné, viďte. Ježíš nás však nabádá, abychom třísky neodstraňovali. Zdá se tedy, že Ježíš Kristus je je-diný člověk, kterému asi nikdy nic nespadlo do oka. Což je dost divné. Ano, víme, že to byl výjimečný člověk, to ano, ale přece jen – vyrůstal v truhlářské dílně. Pěstoun svatý Josef byl přece tesař. Je dost pravděpodobné, že i Ježíš těch prvních třicet let, než se věnoval veřejné činnosti, byl tesař a živil se tesařinou.

Náš čas

  • Kazatel 3,1-8

           Určitě jste někdy slyšeli. „Nemám čas.“ Anebo: „Až budu mít čas, tak to udělám.“ Možná jste takovou větu sami řekli. Někdy nám prostě schází vhodná chvíle, abychom dokončili nějakou práci nebo za někým zašli. Z Bible jsme slyšeli dávná slova moudrého muže. Popsal, že různé věci se dělají v různou dobu. Že někdy je dobré dělat jedno a jindy je dobré dělat něco jiného. Onen kazatel, když mluvil, používal protikladů. Je čas plakat i čas smát se. Vzpomenete si na nějakou podobnou  dvojici opaků, které jsem vám z Bible četl?

Pluh a meč

  • Joel 4,9-11 + Micheáš 4,2-4

        Překujte své radlice v meče, vinařské nože v oštěpy. (10) Jasná výzva k boji. A jako kdyby nyní najednou všichni chtěli vzít prorokovu výzvu vážně. Těch zpráv o válkách a násilí je naráz tolik. Upřímně řečeno, sestry a bratři, vy je doká-žete ještě sledovat? Úplně ztrácíme povědomí, kde všude se v současnosti válčí. Nepřehledný je seznam bojišť. Východní Ukrajina, Irák, Gaza a Izrael. Sýrie, Lybie, Mali, americký Ferguson, bezpočetné potyčky pohraniční a povstalecké. Ten seznam bojišť je tak dlouhý, že se jim zprávy už ani nevěnují.

Sůl země

  • Matouš 5,13

          Když v pohádce Maruška řekne svému královskému otci, že ho má ráda jako sůl, velice jej tím popudí. Král se cítí uražen Maruščiným přirovnáním k obyčejné soli, obzvláště když jej ostatní dcery přirovnávají ke zlatu a drahému kamení. Jakpak se asi cítili Ježíšovi učedníci, když je jejich mistr nazval solí země? Byli uraženi? Byli potěšeni, nebo vůbec nechápali, o čem Pán mluví?

Víra očekávající

  • Matouš 21,14-22

            Uschlý strom. Prokletý fíkovník – jen tak, jako blesk z čistého nebe. Sestry a bratři, ten suchý strom nás mrzí. Dráždí nás a popuzuje. Copak měl Ježíš zapotřebí jej tak náhle zničit? Byla opravdu nutná taková příkrost? Jsme rozpačití. Ovšem pozor: suchým fíkovníkem dnešní evangelium nezačíná. Ani my proto nezačínejme od rozpaků.

Dobré příklady dobra

  • Římanům 12,17-21

           Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. (21) Sestry a bratři, existují důkazy, že tohle pravidlo v praxi funguje. Skuteční lidé zažili skutečné události, kdy zlo bylo přemoženo dobrem. Ano, i v tomto našem světě vítězí dobro nad zlem. Chudák je ten, kdo o tom pochybuje a vítězství dobra odsouvá jen do pohádek. Neboť takový člověk se se svým životem ocitá v beznadějném hororu. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Pravidlo, které platilo a platí. Poslyšte pár příkladů.

Nábřeží Svobody 2014/2

Vložil dne .

Ježíšova životní pouť směřovala do Jeruzaléma, kde vyvrcholila během velikonočních svátků. Při slavnostní hostině Ježíš hovořil s učedníky o svém údělu a znázornil jej pomocí toho, co bylo na stole: chlebem a vínem vlitým do kalicha. V tu chvíli učedníci zřejmě ještě nechápali, co Kristus myslí, když hovoří o lámaném tělu a prolité krvi. Stačilo pár hodin a rázem poznali, o čem byla řeč. Spatřili svého Mistra potupeného a zabitého.

Ezechiel, Hus, my

  • Ezechiel 18,1-4.21-24.31n

         „Otcové jedli kyselé hrozny a synům trnou zuby.“ Staré hebrejské přísloví přišlo židovským předákům náramně vhod, sestry a bratři. Oni potřebovali jasnou výpověď o izraelské zemi. Potřebovali nějak pojmenovat, co se přihodilo s jejich vlastí. A jak přísloví napovídá, dělo se tehdy cosi velmi neblahého. Kyselé hrozny, trnoucí zuby… I takto lze mluvit o politice a o dějinách. Judské království nikdy nebylo mocným státem. Spíše jenom takovým horským královstvíčkem na rozhraní sféry vlivu dvou mocných říší.

Přidat Ducha

  • Koloským 3,12-17

        Co se stalo? Co se stalo s učedníky Ježíše Nazaretského? V učení strávili u svého Mistra rok, dva, možná tři. Mnohé slyšeli, mnohé zažili, mnohé pochopili, mnohé i dále zůstalo otázkou. Zprvu to byly pěkné chvíle. Putování nádhernou, úrodnou Galileou. Ráno nebylo jasné, kam se dojde, kolik lidí se potká, kde se bude jíst, kam se hlava složí. A pak večer byl den naplněný – naplněný rozhovory, ztišením, okamžiky pomoci druhým, okamžiky pomoci přijaté. Kolik bylo úsměvů, kolik bylo příjemných posezení u večeře u nenadálého hostitele.

Vyznání nakonec

  • Genesis 50,15-21

            Sestry a bratři, když stojíte před nádherně vzrostlým stromem, je těžké, ba je dokonce nemožné představit si jeho kořeny. Ano, víme zcela jistě, že strom pod zemí nějaké kořeny ukrývá, ale jejich dosah a rozsah si neumíme představit. Ovšem ty kořeny tam jsou. A jsou důležité, neboť jimi proudí živiny vzhůru do větví a dál do listů. Podobně se můžeme ptát na strom křesťanské víry. Známe křesťanství rozvětvené do mnoha podob, nejnápadněji se rozdíl projevuje na různých církvích. Každá církev je jiná, a nejen to, každý sbor a každý křesťan je trochu jiný.

Stránky