Není strach jako strach, není úzkost jako úzkost. Sestry a bratři, dnešní evangelium zachycuje dva různé strachy, dva protilehlé strachy. Rybáři žijí ve světě obav a úzkostí, žijí ve světě, jaký známe my. Nemáme jiný svět, nežli ten, v němž se bojíme, lekáme, jsme tísněni a sklíčeni.

Ježíš byl u jezera a promlouval k lidem. Tak jej známe – jako učitele zástupů. Jako toho, kdo vykládá poselství Písma svatého a přibližuje lidem Boží království. V této činnosti církev pokračuje. Nebo se aspoň snaží pokračovat. Ano, my rádi mluvíme. Obzvláště my kazatelé. A rádi mluvíme mnoho a často zůstane u slov. Ovšem Kristus není mnohomluvný a nezůstává pouze u slov. Jednou se na něho lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali svítě. (1n) Kristus pouze nehovoří. On je i všímavý. Je vnímavý vůči svému okolí, vůči lidem v obyčejných každodenních situacích. Kristus vidí naše všední činnosti: vidí rybáře vypírat sítě, vidí naši práci, vidí naši snahu vychovat děti, vidí náš zápas se slábnoucím a nemocným tělem, vidí, jak vycházíme s druhými lidmi. On vidí naši námahu. I náš neúspěch. Ježíšovi při pohledu na rybáře nemohlo uniknout, že jejich sítě jsou prázdné. Úlovek se nekonal. Nezdařil se. Co dál?

U Ježíše se prolíná řeč o Bohu se starostí o slušné živobytí. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ (4) Člověče, zkus to znovu! Zkus to znovu se sebou, se světem, s Bohem! Ježíš nabízí naději. A zde se dostáváme k prvnímu strachu, k první úzkosti, jež zaznívá z Šimonovy odpovědi. „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili.“ (5) Jak dobře známe tento povzdech: Pane Bože, tolik jsem se snažil a všechno marně. Hledal jsem práci, a nenašel. Našel jsme práci, a s penězi sotva vyjdu. Snažil jsem se vnést do své rodiny více porozumění, ale stále to skřípe. Obešel jsem dva tucty lékařů, a pořád nejsem zdravý. Pokoušel jsem se modlit, ale odpověď nepřišla. Jen neúspěch. Nezdar. Prázdné sítě. Prázdná peněženka. Prázdné srdce. Strach uprostřed nouze. Obava že život bude prázdný. Rybářům tenkrát šlo opravdu o základní obživu. Rybář bez ryb je bídný, politováníhodný rybář. Šimon a jeho druhové jsou našimi zástupci. Mají strach z budoucností. Bojí se, co bude dál, když nic nemají. Strach uprostřed nouze. To je ten první strach, když neúspěch a zmar podlamují chuť k dílu.

Strach druhý je opačný. Rybáři se Ježíšem nechají vytrhnout ze své neúspěšnosti a beznaděje. „Ale na tvé slovo spustím sítě,“ odhodlává se Šimon. Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. … Naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. … Všech se zmocnil úděs nad tím lovem ryb. (6n.9) Druhý strach je strachem uprostřed hojnosti. Najednou mají rybáři tolik ryb, až je to s loďmi nahnuté. Rázem je zachvátila úplně opačná obava. Již je neohrožuje nouze, nýbrž je ohrožuje bohatství. Nadbytek je táhne ke dnu. Oni si nedokážou vysvětlit, proč jim naráz bylo dopřán takový úspěch. Vždyť nic zvláštního neudělali. Šimon Petr proto zaražen padá ve strachu Ježíšovi k nohám. Uvědomuje si, že takovou situaci nemůže sám zvládnout. Že je mu dáno nad míru, že se to k němu ani nehodí. Zas až tak skvělý člověk není, aby se měl tak dobře. Ostatní rybáři jsou na tom stejně jak Šimon. Zmocnil se jich úžas, údiv, úděs, úlek. I zde jsou nám rybáři zástupným příkladem. Sníváme o bohatství, o vydatném přísunu prostředků, sníváme o úspěších a o zdaru, ale neuvědomujeme si, že i s nimi jsou spojeny obavy. Strach uprostřed hojnosti Záplava věcí nás ze strachů nevysvobodí. Záchrana přichází odjinud

Šimon i další rybáři a jejich prostřednictvím opět také my, slyší Krista: „Neboj se! Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ (10) Ježíš říká strachu NE. Čeho se bojíte, lidi? Z čeho máte strach? Proč se obáváte, jako kdybyste na všechno byli sami bez Boha? Ježíš říká strachu NE. Vytrhuje nás z onoho ochrnutí beznadějí. Z obav, co dělat dál, a nabízí další cestu. Cestu, kde hlavní slovo nepatří strachům, nýbrž Božím příslibům. Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. (11) Už nechtěli, aby jim vlád strach. Vykročili za Kristem, který strach přemáhá.

Člověkem, jenž vykročil za Ježíšem, byl také Mistr Jan Hus. Na zítřek připadá 600. výročí jeho upálení. Sluší se, abychom si jej připomněli i v tomto kostele. Poněvadž ze všeho nejvíc byl Jan Hus naším bratrem ve víře. Přijal výzvu stát se rybářem lidí a vytahovat lidi z moře strachů. Neboť není jiný svět, nežli ten, v němž se bojíme, lekáme, jsme tísněni a sklíčeni. Jan Hus zdaleka jen nekázal, nýbrž s ježíšovskou všímavostí viděl každodenní starosti svých současníků. Narážel na oba dva zmíněné druhy strachu. Strach uprostřed nouze byl vlastní většině jeho posluchačů. Žili v nouzi, žili v obavách o budoucnost. A Jan Hus jim přinášel Kristovo povzbuzení a pozvání k naději: „Lidi, nevzdávejte to! Vy jste lidem Božím. Vám náleží pomoc. Nenechte se otrávit neúspěchem a nenechte si namluvit, že nejste pro Boha dost dobří. Bůh přesně ví, kdo je jeho. Vy jste to! Nebojte se!“

Jan Hus kázal i proti druhému strachu. Proti strachu uprostřed hojnosti. Hojnosti si neprávem vydatně užívali církevní představitelé. A báli se ztráty. Oni své tučné pozice úzkostlivě hájili, bezdůvodně se zvýhodňovali oproti druhým křesťanům. „Ty nedostaneš kalich, česky můžeš v kostele zpívat všehovšudy jen čtyři staré písně, žádné novoty. Podezřelé knihy se spálí a kázat se bude pod kontrolou, kaple populární kazatelů se zavřou.“ Jan Hus chtěl církev napravit, nikoliv zničit, proto se z jeho promluv ozývá: „Nebojte se apoštolské chudoby. Nebojte se přemýšlet a rozmlouvat. Objevte církev nikoliv jako žebřík k moci, nýbrž jako společenství Božích dětí. Nebojte se držet Bible. Nesmýšlejte vysoko, nebojte se držet se pokorného Krista!“

Byl jsem v pátek a v sobotu v Kostnici, kde právě vyvrcholila vzpomínková setkání k Husově poctě. Promlouvali různí politici, historikové, univerzitní profesoři a církevní představitelé čeští i němečtí. Opakovali, že Jan Hus byl věrný poznané pravdě a za ni položil život. Jen málo, pramálo bylo slyšet, že pravda rozhodně nebyla pro Husa tím nejdůležitějším. Když Husa vedli a přivázali k hranici, nezpíval píseň pravdě, nýbrž zpíval Ježíši Kristu. V Husově srdci totiž zněla od Genezaretského jezera ozvěna Ježíšových slov: „Neboj se!“ „Neboj se, já jsem s tebou.“ Pán přemohl Husův strach. Hus se nezaleknul zmařeného života, neboť jeho život byl naplněný. Spolu s Šimonem Petrem vyznával: Na tvé slovo spustím sítě, Pane. Na tvé slovo… Tady je zdroj Husovy rozhodnosti – Slovo Boží v Písmu svatém. Husův život měl směr a cíl. Vedla ho slova živého Boha a vedla ho do života, jejž smrt už nezničí. Zajisté, Hus objevil sílu pravdy. Hus se držel pravdy, poněvadž miloval Krista, jenž říká: Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. (Jan 14) A já jsem cesta a pravda a život. Proto u Husa pravda vítězí, neboť tím vítězem nad lží a smrtí je samotný Kristus.

Sestry a bratři, jaký je Husův odkaz pro 21. století. Podle mého přesvědčení čerpat ze stejného zdroje. Čerpat z téhož zdroje jako Jan. Čili číst Bibli, věřit evangeliu, milovat Krista a s důvěrou se modlit. To s tou pravdou pak přijde samo. Žádné neurčité spekulace o pravdě, nýbrž pokorné setkání s Kristem, jenž vysvobozuje ze strachu. „Neboj se!“ zní i do naší doby. Jsou totiž různé strachy a my nemáme jiný svět nežli ten, v němž se bojíme, lekáme, jsme tísněni a sklíčeni. Ale spolu s Ježíšem a mistrem Janem si máme všimnout všedního života a obav s ním spojeným. Jsou mnozí lidé, kterým vládne strach uprostřed nouze. Nouze o živobytí, nouze o přežití ve válečných oblastech, nouze o důstojné postavení ve společnosti. Ti lidé mají právo na naši podporu, ať už žijí jako naši krajané v nuzných poměre či ať už přicházejí jako uprchlíci do Evropy. Být vnímaví vůči jejich strachu a kvůli Kristu jej přemáhat. A pak je zde i dnes ještě onen druhý strach. Strach uprostřed hojnosti. To je náš strach. Patříme k bohatší části světa a máme strach, že bychom něco ze svých nezasloužených privilegií mohli ztratit. Jsme podobni středověkým prelátům, kteří se ve své hamižnosti také nechtěli s nikým příliš dělit. Bohatství nás táhne ke dnu. Náš strach neporazí pravda, náš strach přemůže Kristus, jenž pravdivě říká: „Neboj se!“ A tak ve světle evangelia o rybářích od Genezaretského jezera zůstává Jan Hus i nadále věrným svědkem Ježíše Krista, jenž dosvědčuje, že se strachem v různých podobách lze na základě Božího slova bojovat a zvítězit nad ním. Amen. 

1. Petrův 4,12-19         195; Svítá 82; 308; 580; 672            Žalm 85,11

Kázání k památce Mistra Jana Husa, 5. července 2015