Jak vypadá naše cesta světem? Jak vypadá naše cesta životem? Nepodobáme se člověku z obrázku, který sice vyšel ven z labyrintu, avšak jeho nohy jsou stále svázány bludnými kroky? K čemu je mu všechna okolní svoboda, když ve svém nitru zůstal vězněm vysokých stěn?
Na letošek připadá 600. výročí smrti Jeronýma Pražského, českého filosofa, náboženského myslitele, politika, cestovatele a odsouzeného kacíře. (1378 ? – 30. 5. 1416) Jako druhý z kostnických mučedníků zůstává Jeroným ve stínu Jana Husa. Vyrůstal v národnostně smíšené Praze, kam za vzděláním přicházeli četní studenti převážně z německy mluvících zemí. Od dob císaře Karla IV. byla Praha evropským velkoměstem, v němž silné postavení náleželo církvi.
"Odstup, satane! Jdi mi z cesty!“ Příkrá slova znějí v dnešním evangeliu. Na něco takového nejsme od Ježíše zrovna zvyklí. Spíše od něj slýcháme slova laskavá a vlídná, slova vstřícná k těm, kdo jsou znejistěni životem. A nyní náhle jako studená sprcha: „Jdi mi z cesty, satane.“
Jsou zážitky dobré a jsou zážitky špatné. O tom vám, sestry a bratři, nemusím povídat. Sami jste dosud jistě nasbírali nespočet zážitků jedněch i druhých. Ve svém nitru každý nosíme sbírku toho, co jsme už zažili. Člověk – to je skladiště zážitků, mohlo by se říci. Některé uchovává na poličku mysli, některé jsou uloženy v srdci. A jak jsem řekl – jsou zážitky dobré a jsou zážitky špatné. K některým se rádi vracíme, připomínáme je sobě i druhým jako pěknou vzpomínku. Jindy bychom se naopak určitých zážitků nejraději zbavili, vymazali je ze své minulosti, vymazali je ze své přítomnosti.
Na světě existuje spousta institucí a agentur, které zkoumají veřejné mínění. Zcela běžně se dočteme, jakému politikovi lidé fandí a kterého mají plné zuby. Dovíme se, kolik se v rodinách utrácí za vánoční dárky. Nedávno u nás proběhla dokonce anketa, zda jsou lidé šťastní a odkud se jejich štěstí bere. Zatím jsem ale neslyšel o výzkumu, který by zjišťoval, jak hodně spolu lidé hovoří. A přitom by to byl tak krásný dotazník! Zda spolu lidé mluví málo či hodně, zda více hovoří v zaměstnání nebo doma, zda se jim daří vyjádřit vše, co potřebují.
Když přijdu do kostela a na začátku bohoslužeb říkám pozdrav „pokoj vám“, jak lidi přitom oslovuji? Říkám jim dámy a pánové? Nebo jim říkám vážení hosté? Ne, oslovuji vás tady v kostele „sestry a bratři“. Ani kamarádi, ani přátelé, ani nijak jinak. A kdo ví, jak se jmenuje naše církev? Jsme evangelická církev českobratrská – jsme čeští bratři a sestry. To je pro nás důležité.
Sestry a bratři, vánoce odeznívají. Narodil se syn – a co? Co to znamená? Jaký má význam pro lidstvo? „Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (12) Čili jak se dříve říkalo: buď být křesťanem a přijít do nebe, nebo nebýt křesťanem a přijít do pekla. To je černobílý pohled, viďte. Není to nějaká starověká vykopávka, nebo přinejlepším nějaký středověký předsudek? Hodí se vůbec takový nárok na monopol do současných podmínek?
Evangelický sbor v Poličce pořádá ve dnech 18.-22. července 12. příměstský „Tábor s Američany“. Ze spřátelené církve v USA přicestuje tým dobrovolníků, kteří denně od 9 do 14 hodin povedou v angličtině program pro děti. Pomáhat jim budou spolupracovníci z Poličky. Kapacita tábora je 100 dětí ve věku 7 až 16 let. Přihlášky je možno vyzvednout a odevzdat v informačním centru na náměstí. Srdečně zveme.
Sestry a bratři, v tomto týdnu jsme oslavili Kristovo narození. Bůh se už nemohl dívat na lidské neštěstí, proto nám poslal zachránce. Zachránce ze zmatků a hádek, zachránce z našich nedostatků a vin. Aby o účinnosti této záchrany nebylo pochyb, přišel v bezbranném dítěti lidem na pomoc sám Stvořitel. Ano, Bůh přišel do světa, ale do díla se nepustil ihned. Ještě si dal trošku na čas. My víme, že malý Ježíš musel napřed vyrůst, aby se mohl stát schopným rádcem a pomocníkem. V Betlémě se příběh naší záchrany teprve dal do pohybu. Nastartoval se. Hlavní události nastaly až mnohem později.
Ježíšův kříž vyvolával od počátku rozpaky. Co má společného kříž se životem kromě toho, že jej ničí? Krutý popravčí nástroj zna-mená smrt. A přeci křesťané od počátku o kříži mluvili. Kristův příběh sepsali do evangelia, jehož významnou část zabírá právě cesta na kříž: Jidášova zrada, rozloučení s učedníky, getsemanská prosba o sílu, zatčení, výslechy, týrání a nakonec smrt.
Na zelený čtvrtek se dospělí a děti sejdou k velikonoční večeři podle židovské pesachové tradice - při společném jídle a vyprávění si zpřítomníme vysvobození Izraelců z egyptského otroctví.
