Je to zázrak, sestry a bratři. Příběh, který nám evangelium líčí, je příběhem takřka neuvěřitelným. Hluchoněmému člověku se navrací jak sluch, tak i řeč. My většinou postrádáme zkušenosti s takovými náhlými zvraty v lidském životě. A protože se zázraky dějí jenom vzácně, vymykají se našemu myšlení. Přesto příběh o zázračném uzdravení dokáže mluvit srozumitelně k lidem přesvědčeným i k lidem nedůvěřivým a všelijak pochybujícím.

Jeden pacient vyprávěl, jak ho po operaci dopravili do jeho pokoje a on se pozvolna probíral z narkózy. V jednu chvíli zpozoroval, že do místnosti vešel lékař, přistoupil k jeho lůžku a – pohladil jej po hlavě. Pacient pokračoval se slzami v očích: v té nemocnici jsem se znovu naučil věřit. A pak ještě doslova dodal: „Lékaři sami by si měli více troufat.“

Sestry a bratři, milí hosté, jen se kolem sebe rozhlédněte! Dnes jsme se v našem kostele sešli v pestré sestavě. Jsou zde lidé, kteří  v Poličce chodí na bohoslužby pravidelně a běžně. Jsou zde lidé, kteří přicházejí příležitostně, například jako dobrovolníci při táborech s Američany. Pochopitelně jsou zde mezi námi přátelé s USA, kteří přicestovali před pár dny a které mezi sebou rádi vidíme. A jsou zde i lidé, kteří jsou tu poprvé (nebo náhodou jako prázdninoví rekreanti). Vskutku rozmanitá, pestrá společnost.