Ježíš řekl: Pojďte za mnou. Oni ihned opustili sítě, zanechali na lodi svého otce Zebedea a šli za ním.

No, a teď a mi někdo vysvětlí, jestli takhle vypadá evangelium. Sestry a bratři, možná jste se i vy necítili zrovna dobře, když jste uslyšeli stručné a jasné vyprávění. Rybáři přijali Ježíšovu výzvu a beze všeho šli. První dojem z biblické zvěsti někdy může být tísnivý. Měli bychom se sice radovat, ale místo radosti se dostavují tíseň, lítost a rozpaky. Rybáři sbalili fidlátka a šli. Staví se nám před oči jako ideál – nedosažitelný ideál? Popis vzniku ideálního křesťana? Máme strach, že se nevyrovnáme obyčejným rybářům, že nedokážeme opustit své rodiny ani své zvyklosti. Ano, zkoušíme se sice vzdávat různých věcí ve prospěch Božího království, ale zdaleka se nemůžeme měřit s prvními čtyřmi apoštoly.

A dál. Je nám možná také líto, že jsme nikdy neslyšeli tak jasné povolání jako oni. Ano, vykročili jsme sice za Kristem, ale své povolání nemáme jisté, na začátku cesty víry jsme nenačerpali doživotní dávku rozhodnosti a jistoty. Svou víru získáváme stále znovu v zápasech s pochybnostmi, zda dobře rozumíme Božímu slovu.

A aby toho nebylo málo, uvádí nás Markovo vyprávění navíc ještě do rozpaků. Příčí se našim zkušenostem, že by se na Kristovu cestu vydal někdo podobně snadno a hladce. Beze slov, bez otázek. Rybáři byli němí jako ryby. Po vojensku sklapli podpatky, nediskutovali a splnili úkol. Jenže křesťané nevznikají na rozkaz. V naší církvi rozhodně ne. Leda v nějaké sektě.

Asi jsem to dnešní evangelium uchopil za špatný konec, když se místo svobody vynořuje tíseň, místo radosti lítost a místo povzbuzení rozpaky. Tak co kdybychom se je pokusili číst jiným způsobem, nebudeme v něm pátrat po výzvách k našemu obrácení, nebudeme si z něj dělat normu pro naši víru.

Ve vyprávěném příběhu hraje hlavní roli náš mistr a pán, Kristus Ježíš. Jak jinak. Zároveň však v těch několika málo verších vystupují hned další čtyři hrdinové. Nejsou neznámí, mají svá jména – Šimon, Ondřej, Jakub a Jan. Ježíš nepotkává na břehu Galilejského moře bezejmenné postavy. Výzva k následování nezní jen tak obecně do větru, neslídí, na koho by tak náhodou natrefila. Je určena právě těmto čtyřem rybářům. Evangelista Marek zachytil jejich jména, protože pro něho byla důležitá. Pro něho i pro celou mladou církev. Šimon s Ondřejem a Jan s Jakubem patřili ke sloupům rodící se církve. V evangeliích máme zprávu, že Šimon zvaný Petr jako první učedník vyznal, že Ježíš je Kristus, očekávaný Mesiáš – obnovitel světa. Petr, Jan a Jakub tvořili nejužší kroužek Ježíšových učedníků a svého Pána doprovázeli v rozhodujících okamžicích jeho života. Jen si vzpomeňte! Od každého z těch tří máme v Bibli aspoň jednu epištolu. Poněkud stranou stojí apoštol Ondřej, ale i on úspěšně šířil evangelium a zemřel mučednickou smrtí. Zkrátka a dobře – všichni čtyři měli v církvi důležité slovo a pro mnohé věřící byli směrodatnou autoritou.

Zpráva o povolání rybářů podává odpověď na otázku, která zajímala bratry a sestry v nejstarších křesťanských společenstvích. „Jakpak přišli ke své víře ti, od nichž jsme víru převzali? Jak se setkali s Pánem? A co z jejich příběhu vyplývá pro nás? Povolání učedníků nesloužilo jako zavazující norma, kterou musí pořádný křesťan splnit. Křesťané nepotřebují zaslechnout doslova a do písmene tutéž výzvu jako předáci církve. Mají se nechat inspirovat tím, co Ježíš vykonal. Nevadí, že popis povolání je stručný, vždyť nemusíme pochopit všechno. Stačí, když si na základě třeba i jen krátkého textu dovtípíme, že Kristus dodnes rozmanitým způsobem povolává svědky Božího království. Naše verše jsou ilustrací, jak takové povolání může vypadat.

Ježíš kráčí po břehu moře a vidí rybáře, jak pracují. Nečeká, až jim skončí práce. Nečeká, až budou příznivě naladěni při nějaké slavnostní příležitosti, až budou vymydlení jako do kostela. Rybáři zajímají Ježíše takoví, jací jsou při běžné každodenní činnosti. Zaneprázdnění, unavení, načuchlí rybinou. Nemusejí projít žádným očistným rituálem, aby uslyšeli Ježíšovo povolání. Boží slovo k člověku proniká uprostřed všedního dne, ani nevíme jak. Ukazuje se, že ani práce, ani rodina nejsou natolik svazující, aby přehlušily Boží povolání. Všednost nás nespoutává tak, že bychom nemohli ve svých životech rozpoznat tichý Boží hlas.

Čtyři rybáři se vydali za Ježíšem. Šimon a Ondřej Odložili sítě. Na tom není nic zlého. Zato Jakub a Jan Zebedeobvi opustili svého otce. Zanechali starého Zebedea na lodi spolu s námezdními dělníky. Představa, která nás dráždí a pobuřuje. Mladí si vyrazí do světa a nebohý otce zůstává doma odkázán na pomoc cizích lidí. Jako kdyby synové nedbali na slova pátého přikázání: „Cti otce svého a matku svou!“ Skutečně se to tak na první pohled jeví.

Domnívám se, že bychom Janovi a Jakubovi křivdili, kdybychom je nařkli z necitlivého přístupu k rodičům. Když pročítáme evangelia, narazíme tu a tam na roztroušené poznámky o rodinách Ježíšových učedníků. Ježíš zašel na večeři k Petrovi domů, hovořil s paní Zebedeovou, matkou zmíněného Jakuba a Jana, a při svém galilejském putování ho přátelsky podporovala celá řada domácností. Takhle nevypadá vztah mezi rozhádanými generacemi. Učedníci, které Ježíš povolal, opouštějí sice rodinné zázemí, nikoli však rodinné vazby. Láska k Bohu neruší lásku k rodičům ani k ostatním lidem. Křesťané, již se rozhodli pro Boží království, nepře-stávají mít v lásce a v úctě ty, kteří je vychovávali, podobně jako rybáři. Rybáři nacházejí díky Ježíšovu povolání novou autoritu. Dosud se řídili přirozenými pořádky, jaké s sebou nese práce, škola nebo rodina. Autoritou jim byli rodiče, učitelé a vzdělanci, mistři na pracovišti, zkušenější kolegové. Ježíš odkrývá nový pohled na svět. Nepopírá význam dosavadních vzorů. Nepřiřazuje se však k autoritám, které samovolně vstupují do lidského života, a člověk si je jaksi přirozeně osvojuje. Ježíšova moc se může stát autoritou, nebo také nemusí, záleží na každém člověku. Záleží na tom, uvěří-li, že Ježíš má co říci o Bohu. Uvěří-li, že Ježíšova slova mají váhu a vyplatí se je poslouchat. Uvěří-li, že Ježíš přináší dobrou zvěst o Bohu a lidech, že přináší evangelium.

Oni čtyři rybáři uvěřili. Proto se vydali za Ježíšem, v jeho slovech se jim otevřel pohled na svět, jaký dosud neznali. Svět se neřídí jen svými slepými zákony, ale platí nad ním Boží milosrdenství. Všechno stvoření čekána obnovu. Přiblížilo se Boží království, protože v Ježíši přišel ten, který dává naději celému světu., z jeho nenápadné a nevtíravé moci vyrůstá slitování pro ubohé, láska pro nemilované, život pro zničené.

Šimon, Ondřej, Jakub a Jan vycházejí svědčit o této naději. Nejsou jim přislíbeny mystické zážitky či lámání kdovíjakých duchovních rekordů. Jsou vyslání na cestu k lidem. S Boží pomocí se mají stát rybáři lidí. Rozhodí sítě evangelia a budou vytahovat lidi z moře omylů a chyb, z moře nenávisti a přetvářky, z moře zmatků a smutků. Amen.

Jeremjáš 16,14-21     648; Svítá 379; 440; 308; 177; 699               1. Petrův 3

Kázání v 2. neděli v postě, 21. února 2016.