Už jste někdy slyšeli nějaké zvíře mluvit? Mluví zvířata v pohádkách. (Ve které? – o Zlatovlásce, Jiřík rozumí řeči zvířat.) Ale v běžném životě, třeba kůň, nebo pes nemluví. Nanejvýš papoušek nebo kavka, ale jinak nic. Ti ptáci nemluví sami za sebe, ani jen opakují – papouškují –, co se dříve naučili. V Bibli je jeden příběh, v němž slyšíme promluvit zvíře. A mluví v náramně zvláštní chvíli. Poslouchejte.

             Když jsem si jako patnáctiletý začínal číst v Bibli, velmi mne mátlo, jak nejednoznačně se popisuje velikonoční vzkříšení. Ústřední výpověď křesťanské víry zní: Kristus vstal z mrtvých, byl vzkříšen. Člověk by tedy čekal, že v tomhle bodě bude biblická zpráva jasná a přehledná. Zaprvé, zadruhé, zatřetí. Přesný popis, co se onoho osudového rána stalo. Nic takového však Bible nenabízí. Místo podrobné reportáže z místa činu jen útržkovité zážitky pár jedinců, kteří se teprve až dodatečně nachomýtli k prázdnému hrobu.

                Bohové jsou různí. Řekové měli boha války jménem Mars a bohyni lásky Afroditu. Z Bible známe pohanského Baala, boha deště, a jeho manželku Ištaru, bohyni země. Jejich splynutí zajišťovalo úrodu. Naši slovanští předkové uctívali hromovládného Peruna. A kupříkladu takový Quetzalcoatl u Mayů v Americe pečoval o nápoj čokoatl, předchůdce naší čokolády. Ano, bohové jsou různí.

1. Všichni známe značku zákaz vjezdu. Často i za ní vede cesta dál, ale nesmí se tam vjet. Existuje i jiná značka. Tam už se dál jet nedá. Břeh. Izraelci se ocitli na břehu. Cesta dál nevedla. Leda zpátky. Jenže tam bylo faraonovo vojsko.