Sestry a bratři, původně jsem na dnešek zamýšlel připravit poklidné, rozjímavé kázání nad úryvkem z Janova evangelia. Takové pohlazení po duši, založené na slovech o životě a přijetí do Boží péče. Chtěl jsem povědět něco mírumilovného. Chtěl jsem mluvit ku potěše srdce a zasít do vašich duší pokoj. Pak mne ale polekala bilance z posledních dnů. Schválně se vraťte v mysli o týden zpátky a projděte si v duchu sedm uplynulých dnů. Jaké zprávy k vám pronikaly? Byly to zprávy o pokoji, nebo to byly správy spíše neklidné a zneklidňující?

Pohleďte, co zde mám za zařízení. K čemu je dobré?  Ví někdo, jak se používá? Hranolkovač. Je šikovné vědět, jak na to.  A když se člověk v něčem nevyzná, potřebuje někoho zkušeného. My používáme různé věci.  Důležité slovo pro nás dnes: POUŽÍVAT.

Dobře jim to ten apoštol napsal. Království Boží není v tom, co jíte a pijete. (17) Vždyť je nám to přece všem dávno jasné.

Když řeknu: „to jsem viděl na vlastní oči“, nač myslím? Je to pravda nebo výmysl? Když něco vidím na vlastní oči, je to podle mě pravda a žádná lež. Já, vy všichni i ostatní lidé rádi věříme tomu, co vidíme. A naopak – co se vymyká naším zrakům, je podezřelé. Oči nám pomáhají vnímat svět.

Životní příběh apoštola Pavla je vcelku známá záležitost. Pavel se narodil v poměrně dobře situované židovské rodině. Dostalo se mu solidního vzdělání, jak v národní hebrejštině, tak i v řečtině, jež tenkrát byla světovým jazykem číslo jedna. Náboženští učitelé navíc nasměrovali Pavla k farizejství. Nehledejme ihned za slovem farizej nadávku.