Pastýři, kteří pasou sami sebe. Jsme na rozcestí, sestry a bratři. Stojíme na křižovatce, na kterou nás přivedl prorok Ezechiel. Před námi se otevírají přinejmenším dvě hlavní cesty k výkladu dnešního oddílu. Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. (3) Lamentace nad vůdci lidu. Jak si ji máme vysvětlit v současných souvislostech? Jak přeložit do naší řeči označení „pastýři Izraele“, které vůdce označit?  Jak překládat slova z minulosti, aby dávala smysl v přítomnosti a aby dávala naději pro budoucnost?

Jsme na rozcestí. Než se začneme rozhodovat kudy dál, podívejme se, odkud jsme přišli. Jaká cesta nás přivedla k výrokům o „pastýřích Izraele, kteří pasou sami sebe“? Prorok Ezechiel žil v neklidné době. Miloval svou vlast, judskou vysočinu, zemi pastýřů, kde se na polovyschlých pláních popásala stáda ovcí a koz. Ezechiel miloval příběhy, které si vyprávěl jeho lid o svých praotcích. Abraham, Izák Jákob; Pán Bůh si s nimi začal a oni u něj hledali životní oporu, požehnání.  Všichni praotcové byli pastýři. Také sám veliký Mojžíš kdysi pásával ovce. Ezechiel rovněž miloval písničky ve své řeči. Mnohé z nich napsal jiný pastýř, David, z něhož se později stal král. Ezechiel miloval svůj národ, jeho kulturu, jeho náboženství. Měl rád svou zemi, žil však v neklidné době, kdy národ o svou zemi přišel. Roku 587 před naším letopočtem přitáhla babylonská vojska, zemi vyplenila a zničila i chrám. Co zbylo z milované země? Co zbylo z dávné pastevecké kultury, když židé byli vyhnání z pastvin do kraje polí a zahrad? A hlavně: co zbylo z víry otců, z víry v jediného Boha?

Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Zemi sice zničili nepřátelé, avšak Ezechiel nenaříká nad nepřátelskými vojsky. On naříká nad předáky vlastního lidu. Jsou špatnými pastýři svého lidu. Starali se jen sami o sebe. Hleděli si jen vlastního prospěchu a na společné zájmy nedbali. V zemi pastýřů je všem zřejmé, kam míří Ezechielova kritika: Což pastýři nemají pást ovce? Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete. (3) Selhání pastýřů, kteří se jako pastýři nechovají.  Místo zájmu o svěřené stádo jen zájem o vlastní pohodlí. Neduživé jste neposílili, nemocnou ovci jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově. (4) Ezechiel má jasno: Běda pastýřům, které ovládla lhostejnost. Běda všem, kdo jsou svěřeni lhostejným a sebestředným vůdcům.  Žáden div, že země dopadla špatně. Špatná vláda nese špatné plody. Krach. Zmar. Běda.

Jsme na rozcestí. Čteme dávné bědování na zpronevěřilé vůdce Božího lidu. Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Jakou cestou se ale máme vypravit dál? Jak máme pro dnešek přeložit označení „pastýři Izraele“? Před námi se otevírají dvě různé cesty. Za prvé lze vztáhnout kritiku na politické představitele našeho státu popřípadě i na představitele evropských zemí.  A za druhé lze kritizovat vůdce Božího lidu neboli křesťanské církve.  Ano, v obou případech jde o kritiku. Liší se jenom její zaměření. Sestry a bratři, Boží slovo je hlasem svobody. Prorok hlásá pravdu, nemůže proto tvrdit, jací jsou ti nahoře pašáci, když se chovají mizerně. Pastýři, kteří pasou jen sami sebe. Patří k naší křesťanské svobodě nemalovat svět na růžovo a otevřeně mluvit o chybách těch lidí, kdo společné záležitosti spravují.  Od proroka se učme odvaze ukazovat na omyly a viny těch, kteří mají vést národ nebo církev.

Jsme na rozcestí. Před námi jsou dvě cesty. Vykročme prvou cestou. Místo slovního spojení „pastýři Izraele“ dosaďme politické představitele našeho státu. Toto praví Panovník Hospodin: Běda vůdcům českého národa, kteří si hledí jen svých zájmů. Což nemají dbát na společné záležitostí více, než na vlastní zisk?  Žijete na státní náklady, pěkně se strojíte, stavíte si honosné domy, přihráváte kšefty svým kamarádům.  Straníte bohatým, hledáte si podporu u zámožných sponzorů politický stran. Starosti chudých jsou vám vzdálené, nemluvíte s nimi. Jste sprostí, nikoliv zdvořilí. Demokracii vysáváte jako upíři, neposilujete důvěru v její životaschopnost. Utrácíte za nabubřelé projekty, namísto abyste pomohli potřebným. Sytíte okolí mlžením, místo abyste šířili svobodu a pravdu. Rozléváte strach, nevdechujete odvahu. Ezechielovský přístup je přísný, ale pravdivý. Špatnost nazvat špatností.  Lež naši zemi neuzdraví ani nás neochrání před problémy.

Jsme na rozcestí. Jistě, můžeme se vydat cestou kritiky představitelů našeho národa. A ono je co kritizovat. Ovšem je zde ještě druhý směr, kterým se lze v myšlenkách ubírat. „Pastýři Izraele“ mohou být do dnešniny přeloženi jako „představitelé církve“. Jako „křesťanští vedoucí“.  Ani oni totiž nejsou ušetřeni kritiky. Ani oni se nemohou vyhnout spravedlivému posouzení svých slov a činů. Toto praví Panovník Hospodin: Běda představitelům církve, kteří si z Bible udělali zábavu. Pitváte evangelium, místo abyste je zvěstovali.  Běda vám, faráři a farářky, kněží a pastoři, senioři a biskupové. Radost halíte závojem dogmatiky.  Změnili jste se z pastýřů v církevní diplomaty. Smutné jste nevyhledávali, obrnili jste knihami a provozními otázkami. Staráte se o kameny a cihly, nikoliv o srdce. Ukryli jste se do bezpečí tradice, bojíte se novinek. Hrajete na jistotu, nejdete do rizika. Lehce se vám moralizuje, těžce se vám vciťuje. Mluvíte nebeským nářečím, jazyku všedního dne se vyhýbáte. Potácíte se mezi strachem a odvahou. Ezechielovský přístup je přísný, ale pravdivý. Špatnost nazvat špatností. Jedině pravda uzdraví naše duše, naše vztahy. Pravda vyhraněná, neotesaná. Pravda Páně vítězí.

Jsme na rozcestí. Máme na výběr, pro který výklad se rozhodneme. Zda se přikloníme spíše ke kritice politiků, nebo zda se pustíme do kritiky náboženských vůdců. Která možnost je vám osobně bližší? Jsme na rozcestí. Myšlenkové rozcestí v hlavě má však jednu ohromnou výhodu oproti skutečnému silničnímu rozcestí. V mysli se můžeme vydat oběma cestami naráz. Můžeme kritizovat jak politiky, tak kazatele. Neboť jedni i druzí jsou dědici „pastýřů Izraele“. Jedni jsou předáky národa, druzí jsou předáky lidu Božího. A jedni i druzí si zaslouží posoudit, neboť jsou omylnými lidmi. Prorok Ezechiel ukazoval na lidská selhání. Na člověka není radno se spoléhat. Mnohý politik se holedbá svou prospěšností.  Nejeden duchovní si více či méně hlasitě zakládá na své neomylnosti. A nikdo nebývá rád usvědčen ze svých chyb.

Jsme na rozcestí. Rozhlížíme se kolem, kudy se dát. A na obou stranách vidíme: na člověka není spolehnutí. Nikdo není bez viny. A vina těch včele, těch nahoře je obzvláště ošemetná. Neškodí jen jim osobně, škodí i druhým lidem. Chyby pastýřů odskáčou ovce. A teprve teď přichází hlavní Ezechielovo poselství. Prorok nepotřebuje v prvé řadě označit viníka bědného stavu, prorok hledá cestu, jak z pokaženého života ven. Co si počnou ovce, když jejich pastýři zklamali? Kdo se jich ujme a zjedná jim pomoc? Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Budou odpočívat na dobrých pastvinách, budou se pást na tučné pastvě. (11+14)

Jsme na rozcestí. Na dalším rozcestí. To je zázrak lidské mysli. Že se nám v našich úvahách nabízejí další možnosti. Neustrnout na jednom místě, nýbrž jít v úvahách dál. Když se nelze spolehnout na lidi, na koho tedy? Sám budu pást své ovce, je výrok Panovníka Hospodina. (15) Proti lidské špatnosti je postavena Boží dobrota, proti pastýřské nespolehlivosti je postavena věrnost Hospodinova. Mezi čím se rozhodneme, sestry a bratři? Přikloníme se k hořkosti nad lidským selháním? K otrávenosti nad tím, jak nás naši politici tu vodí za nos, tu nám mažou med kolem pusy? Necháme se otrávit, když kazatelé v církvi na všech úrovních těžkopádně hlásají evangelium, nenacházejí jadrnou zvěst pro dnešní svět a raději se zabývají osobními záležitostmi? Taková je jedna cesta – cesta zklamání, smutku a beznaděje. Anebo se vydáme opačným směrem, který ohlašuje prorok Ezechiel. Cestou radosti a naděje, že s Boží pomocí přeci jenom dojdeme dál. Že díky Bohu se i v našich dnech objeví nápadití a poctiví politici i kazatelé, kterým opravdu půjde o spravedlnost a láska. Kteří se ujmou péče o lid. 

Jsme na rozcestí, komu se svěřit. Komu důvěřovat – lidským řečem, nebo Božímu oslovení. K našemu rozhodování nám žalmista zpívá svou píseň. (Ž 146,3+5-9)

Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není.

Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova,

kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu,

jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří,

jenž navěky zachovává věrnost.

Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává.

Hospodin osvobozuje vězně.

Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje,

Hospodin miluje spravedlivé.

Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu.

Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.

Jan 10,7-16                Sv 300; 662; 417; 426; 482               1 Pt 2,25

Kázání v 2. neděli po velikonocích 31. dubna 2017.