Příspěvky z roku 2015

2024 (12) | 2023 (45) | 2022 (69) | 2021 (76) | 2020 (74) | 2019 (88) | 2018 (95) | 2017 (33) | 2016 (79) | 2015 (85) | 2014 (128) | 2013 (58) | 2012 (9) | 2011 (9) | 2010 (1) | 2009 (3) | 2008 (3) | 2007 (4) | 2006 (4) | 2005 (4) | 2004 (4) | 2003 (3) | 2002 (4) | 2001 (4)

Dobrý pastýř

  • Jan 10,11-14

1.         Mám zde řadu věcí. Užitečných věcí: triko, bota, lžíce, chleba, léky, kniha. Jsou to věci, které potřebujeme k životu. Bez některých bychom se těžko obešli (Lžíce, chleba, léky), jiné věci jsou postradatelné, ale náš život by byl chudší a smutnější. (kniha) Když vám teď řeknu: „Přineste sem všechny věci, které potřebujete k životu, kolik jich donesete?“ Mnoho.

Základy a kořeny

  • 1. Korintským 3,11-16

            Sestry a bratři, evangelický sbor v Poličce – náš sbor – si letos připomíná 125 let od svého vzniku. Právě na dnešek připadá toto výročí. Nahlédněme do kroniky, jak zachycuje vznik sboru ona: „Roku 1890 zažádali poličtí evangelíci Vrchní evangelickou církevní radu ve Vídni o zřízení filiálního sboru. Žádosti bylo vyhověno a výnosem č. 721 ze dne 12. dubna 1890 byl zřízen filiální sbor evangelické reformované církve v Poličce ke sboru v Telecím.“

Chana zpívá

  • 1. Samuelova 2,1n.6-8

      Chana zpívá radostnou písničku. Sestry a bratři, znáte Chanu? Tato prostá žena nevystupuje v učebnicích dějepisu vedle  slavných a vlivných královen, ani vedle významných dobrodinek, vědkyň a umělkyň. Pro historika je Chana ztracena kdesi v mlhavém dávnověku, pro čtenáře Bible je však Chana důležitou postavou. Ostatně z jejího jména Chana, což znamená „milovaná“, jsou odvozena současná jména Anna a Hana. A dnes nám Chana zpívá k velikonocům.

Ratolesti ve světle Božím

  • Žalm 118,19-27 Jan 12,12-19

Dnes nás čeká trocha detektivního pátrání, sestry a bratři. O některý věcech panuje v křesťanské církvi celkem shoda, jiné věci jsou poněkud rozkolísané a nejisté. Letošní kázání během předvelikonoční postní doby v našem sboru vycházejí ze žalmů, které se v dávných dobách spojily s příslušnými nedělemi. A tak zde zazněla kázání na verše: „Mé oči hledí k Pánu“, „Radujte se s Jeruzalémem“ nebo „Rozpomeň se, Bože, na své slitování.“ S dnešní nedělí je problém. Není totiž vůbec zřejmé, jaký žalm jí přiřadit.

Suď mne, Bože

  • Žalm 43 Jan 8,46-58

            Ježíš ve střetu s odpůrci. Moc nechybí a došlo by i na násilí. Naštěstí zůstane jen u slov. Slov  sice vyhrocených, ale přeci stále jen u slov. Ale  jak sami víte, i pouhá slovní potyčka může člověka pořádně zasáhnout. Znejistit, znechutit, poznamenat na dlouhou dobu. Hádka do morku kosti dovede změnit člověka. Je to správné?

Radujte se s Jeruzalémem

  • Jan 12,20-26 Izajáš 66,10-11

           Místo konání: Jeruzalém. Všechny cesty nevedou do Říma. V dnešních bohoslužbách cesty vedou do Jeruzaléma. Hlavní město židovského národa, ale především hlavní město židovské zbožností, židovské víry. Zaradoval jsem se, když mi řekli: „Půjdem do Hospodinova domu!“ zpíval si dávný poutník v úvodním žalmu. (122,1) A vesele ve zpěvu pokračuje: A naše nohy již stojí v tvých branách, Jeruzaléme. Tiscíce a desetitisíce byly těch, kteří se vypravili na pouť do Jeruzaléma.

Mé oči vždy hledí k Pánu

  • Žalm 25,15 Lukáš 11,24-28

Ten náhlý výkřik všechny překvapil. Ježíš právě vysvětloval, jak čelit zlým duchům, kteří přepadávají lidskou mysl a lidské srdce. Posluchače takové téma velice zajímalo. Každý se přece ve svém duchu potýká s nějakou formou zla a nečistoty. Ježíš tedy mluví o aktuálním tématu, když tu se nenadále rozezvučí ženský hlas. „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“ (27) Proč to náhle vybočení? K čemu to nepatřičné přerušení Ježíšova výkladu?

Pamatuj, Hospodine

  • Žalm 25,6-7 Matouš 15,21-28

V Bibli někdy najdeme zvláštní slova. Najdeme v ní dokonce i zvláštní modlitby. Jako dnes slova úvodního žalmu. Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. Řeč je o paměti. Pamatuj, Hospodine, prosí žalmista. Jakou má Bůh paměť – dobrou nebo špatnou? Má Bůh paměť děravou, že jej žalmista musí žádat, aby si dal práci a svou paměť udržoval ve správném chodu? Je snad Bůh zapomnětlivý a jeho milosrdenství mu má být připomínáno. Je to zvláštní modlitba. Zvláštní prosba.

Až mě bude volat

  • Žalm 91,15 MAtouš 4,1-11

Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou. Pěkně se to poslouchá. Boží příslib pomoci a opory. Kdo by si nepřál být v soužení doprovázen samotným Hospodinem, být Hospodinem bráněn a dokonce oslavován?

Dobrá mzda

  • Matouš 20,1-16

Dělníci na vinici. Kdo by chtěl, sestry a bratři, kdo by chtěl, klidně může použít tohoto podobenství jako trpkého příkladu. Lze zde nalézt hned tři hořké ukázky, jak to ve světě chodí. 1) Zámožný podnikatel nezřízeně utrácí. Nehledí na korunu. Je mu jedno, kolik lidem zaplatí, jen když dosáhne svého záměru. Bez rozpaků posledně najaté dělníky přeplatí v ohromném nepoměru k zasloužilým pracovníkům. 2) Tím jsme u druhé nepatřičnosti. Lidé si nejsou rovni. Za stejné úsilí nenásleduje stejná odměna. Někdo musí vynaložit mnohem větší námahu, aby dosáhl téhož.

Ježíšův křest

  • Matouš 3,13-17

Sestry a bratři, asi nám to zní poněkud divně: Ježíš se nechal pokřtít. Křest chápeme obvykle jako viditelný vstup do křesťanství, do čeho však zde vstupuje Kristus? Do křesťanství rozhodně ne, vždyť on sám je jeho tvůrcem. A přece se i v Ježíšově případě křest koná. I pro Ježíše samotného je křest důležitý. Tím lepší důvod, zamyslet se nad křtem a zkoumat, čím je důležitý pro nás. Co znamenal křest pro Ježíše a co znamená pro křesťany? Snad právě proto se o Ježíšově křtu píše v Bibli, abychom se znovu zastavili nad známými věcmi.

Dvanáctiletý v chrámě

  • Lukáš 12,41-52

Sestry a bratři, je to zvláštní pohled, na jaký nejsme zvyklí. Pána Ježíše si většinou představujeme jako dospělého muže. Zde se  mluví o dítěti, o dvanáctiletém chlapci, který se teprve rozkoukává po světě. Vyprávění o malém Ježíšovi v chrámě je jedinou biblickou zprávou o Ježíšově dětství. Obrázek o celém dětství si můžeme udělat pouze na základě této jedné jediné příhody. Je dobře, že ji evangelista Lukáš pro nás zaznamenal. A zaznamenal ji střízlivě a jasně, žádné divoké fantazírování.

Ježíšův rodokmen

  • Matouš 1,1.(2-16).17

            Touha poznat své předky není vůbec nová, sestry a bratři. Hle-dání rodových kořenů je naopak velice starobylá záležitost, která v sou-časnosti dochází nové obliby. V dřívějších dobách si svůj rodokmen zpracovávali lidé významní, jako panovníci a šlechticové, velkoobchodníci nebo mimořádní učenci. Účelem bylo podtrhnout  vlastní významnost. Dnes je pátrání po kořenech přístupnější všem. Jít do minula a odhalovat souvislosti, odkud jsme. Tentýž zájem měl i evangelista Matouš.

Svátek pohybu

  • Lukáš 2,8-16

Vánoční vyprávění známe všichni. Děťátko, Josef a Marie, andělé, pastýři, mudrci. V mysli se nám promítá jedna scéna za druhou. Sestry a bratři, všimli jste si ale někdy, jak často se ve vánočním příběhu mluví o chůzi? Jak často je řeč o tom, že někdo někam jde? Napřed cestuje nazaretský tesař Josef se svou těhotnou manželkou v úředních záležitostech do Betléma. Pak přichází na svět Ježíš, přijde jako světlo do tmy. Potom se dostavují andělé, rozmlouvají s pastýři, krajinu rozezní svým chvalozpěvem a zase odcházejí zpátky do nebe.

Řekněte sami sobě!

  • Matouš 11,2-6

Jan Křtitel sedí ve vězení. Sestry a bratři, klidně si můžeme ušetřit podrobné pátrání, proč se Jan ve vězení ocitl. Na vysvětlenou postačí pouze jméno tehdejšího vladaře: Herodes Antipa. Orientální panovník, který si spravedlností hlavu příliš nelámal. „Jsi nepohodlný, tak šup s tebou za mříže.“ Tedy – konkrétní Janovo obvinění neznáme, ovšem víme, že Jan nepohodlný byl. Jan byl nepohodlný, poněvadž mluvil lidem do života. Jak prostým, tak i mocným.

Stránky