Vezmi tabulku a piš!

Hospodin mi řekl: „Vezmi si velkou tabulku a napiš na ni běžným způsobem: Maher-šalal chaš-baz, což znamená »Rychle za kořistí spěchá lupič«.“ I vzal jsem si spolehlivé svědky: kněze Urijáše a Zekarjáše, syna Jeberekjášova. Přiblížil jsem se k prorokyni, a ona počala a porodila syna. Hospodin mi řekl: „Dej mu jméno: Maher-šalal chaš-baz, neboli »Rychle za kořistí spěchá lupič«. Neboť dříve než bude chlapec umět volat »otče« a »matko«, bude odneseno bohatství Damašku a kořist ze Samaří před krále asyrského.“

Tři výjevy vám dnes předložím, sestry a bratři. První historicko-politický, druhý náboženský a třetímu výjevu přívlastek teprve musíme vymyslet.

(1) Hovoří samotný prorok Izajáš, jak jsme právě četli. Vylíčen je pozoruhodný scénář uprostřed volebního boje podobného tomu, jaký známe od nás. Bůh pověřuje Izajáše, aby lidu zvěstoval zprávu o blížících se pohromách a neštěstích. „Vezmi si velkou tabulku a napiš na ni běžným způsobem: Maher-šalal chaš-baz, což znamená »Rychlá-kořist-spěšný-lup«."  Rozumíte někdo těmhle tajemným slovům? Izajáš jim zcela určitě rozuměl. A obyvatelé Jeruzaléma jistě taky. Vysvětlení spočívá v tehdejší politické atmosféře na Blízkém Východě. Malé vazalské státy se znovu a znovu pokoušely vymanit se zpod nadvlády mocné říše napřed asyrské, později babylónské. V pozadí samozřejmě byly peníze. Egyptské peníze, neboť Egypt byl druhou stranou tehdejší studené války. Nechá se Izrael také vtáhnout do vzpoury? Izajáš prorokoval proti plánům na povstání: nikoliv, že by byl lepším politikem, nikoliv, že by lépe dokázal odhadnout situaci, nýbrž z Božího pokynu. Izajáš měl králi a vládnoucím kruhům v Jeruzalémě povědět: „nespojujte se s povstaleckými státy. Neboť Damašek a Samaří se stanou rychlou kořistí a spěšně budou vypleněny asyrskými vojsky.“

Možná postavil Izajáš svou tabuli s politickým poselstvím u chrámu. Dnes by s sebou přinesl nějaký transparent, nebo vylepil plakáty. Možná by se pustil do sprejování. Izajášovo poselství je výzvou k rozhodnutí. Doví se ho král tímto způsobem? Král Achaz zřejmě nechtěl s Izajášem osobně vůbec mluvit. Izajáš proto postupuje chytře. Takticky. Ke své akci si přibere dva vysoce postavené svědky. Uriájáše, velekněze z chrámu, a Zekarjáše, člena královské rodiny. Oba dva jsou k tomu ochotni – z respektu vůči Izajášovi, jeho dobré pověsti. Přitom nebyli z jeho politického tábora. Moudrost jim ovšem velí neumlčet odlišný názor, nýbrž mu dopřát sluchu. Ostatně co měli Urijáš se Zekarjášem proroku Izajášovi dosvědčit? Nikoliv obsah jeho zvěsti, nýbrž okamžik jeho zvěstování. Izajáš zvěstoval v okamžiku, kdy se Jeruzalém ještě mohl rozhodnout. Šance byla. Existovala možnost změny, což lze díky přítomným důstojným svědkům svědecky potvrdit. Do slepé uličky lidi zahnal nikoliv Bůh, nýbrž jejich krátkozraká rozhodnutí.

A pak jde Izajáš za svou ženou, prorokyní. Ona to asi nebyla přímo žena prorok, nýbrž spíš jen jakási prorocká pomocnice. No a paní Izajášová otěhotněla a porodila syna. A opět dostává Izajáš Boží pokyn. Dej mu jméno: Maher-šalal chaš-baz, což znamená »Rychlá-kořist-blízký lup«.Dej mu jméno: »Rychle za kořistí spěchá lupič«. Co bylo před časem napsáno na Izajášově transparentu, to prorok používá jako jméno pro vlastního syna. Divné. Jméno o kořisti a lupu. Neboť dříve než bude chlapec umět volat »otče« a »matko«, bude odneseno jako lup bohatství Damašku a kořist ze Samaří před krále asyrského. Tato Boží slova se naplnila. Roku 732 si Tiglat Pelieezer III. z Asýrie podrobil aramejské království a vyloupil Damašek; stejně vzápětí podlehl i Izrael se Samařím.

Měl tedy Izajáš jakožto prorok úspěch nebo neúspěch? Vlastně vůbec ničeho nedosáhl. Pohromu neodvrátil. Království se zhroutilo, neboť se obyvatelé rozhodli špatně. Zvolili špatnou politiku. Izajášovo proroctví současníky spíše naštvalo a zatvrdilo. Jenže můžeme mu to vyčítat? Kdo má v tomto ohledu čisté svědomí, kdo dá vždy na dobrou radu? Měly by se snad proto dobré rady přestat dávat, když je lidé neberou vážně?

Ovšem je zde ještě jeden následek. Ve výsledku bude Izajášův syn po celý život chodit světem s oním prazvláštním jménem. Se jménem, které už dávno ztratí na aktuálnosti. Anebo neztratí? Rozdýchal to nakonec ten hoch, anebo byl kvůli svému jménu naštvaný a frustrovaný. Rozdýchal je snad později až jako dospělý muž? Jméno jako povolání, jméno jako podivuhodný pomník, jméno jako celoživotní důtka pro Izrael. Právě tahle okolnost činí prorocké slovo zajímavým a provokativním: poselství, jež je současně jménem; poselství, které se skrývá ve jménu.

(2) Výjev druhý, výjev náboženský. O několik staletí později takřka na tomtéž místě prožívá stařec Zacharjáš zlomový okamžik. Jako velekněz konal svou službu v jeruzalémském chrámu a zažil neobyčejnou věc. Andělský hlas jej ujistil, že i přes svůj vysoký věk se konečně dočká vytouženého syna. Ten bude lidi vybízet k rozhodnutí. Ke správnému rozhodnutí, jak vstoupit do budoucnosti po Božích cestách. Chlapec má dostat jméno Jan. Starému Zacharjášovi se všechno zdá tak neskutečné, až se zdráhá uvěřit. Nechce o tom mluvit a tak oněmí. Když vyjde z chrámu ztratí hlas. Jeho žena Alžběta však zakrátko opravdu otěhotní. Tenhle příběh popisuje obsáhle evangelista Lukáš a my jsme četli jeho završení. Chlapec se narodí, otec je stále němý, všichni se radují a když se chystají chlapci dát po otci jméno Zacharjáš, rodiče se ohradí. Napřed matka: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“ Což následně potvrdí i otec. On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. Opět se píše na tabulku, opět se nápis stane chlapeckým jménem, opět jméno vyjadřuje poselství. Tentokrát ovšem poselství mnohem příznivější. Jan, hebrejsky Jóchanan, znamená vyznání: Hospodin je milosrdný. Jednoduchá rovnice: Hospodin = milost. Jóchanán. S tímto poselství Jan vystoupí, až přijde jeho čas.

Jméno jako program. Jan bude lidem dosvědčovat, že je má Pán Bůh rád. Nebude to dělat obvyklým způsobem. Aby lidi zaujal podobně jako Izajáš, se schválně postaví na hranu. Na hranu normálního, na hranu přijatelného. Jan Křtitel neboli muž jménem Hospodin-milost bude přebývat v poušti, jíst bude kobylky a med divokých včel, navleče se do velbloudí kůži a k tomu všemu bude hlásat: Změňte smýšlení, přiblížilo se království nebeské. To je ta Boží láska, to je ta Hospodinova milost v Janově jménu. Právě teď, lidé, máte čas na změnu. Právě teď můžete něco se svým životem udělat. Právě teď se můžete zkusit důvěrně modlit, zkusit odpouštět, zkusit napravit dávné chyby, zkusit prosadit spravedlnost. Právě teď můžete zkusit věřit, milovat, doufat. Čas je vám dán. Neboli slovy adventní písně: Aj čas vzácný přišel. Boží království je blízko, tak už konečně přestaňte myslet, že Bůh je vám daleko. On vás zve. A jako výraz přijatého pozvání Jan nabídl křest. Ať lidé dají najevo, že přijali program spojený s jeho jménem: Jóchanán. Hospodin je milosrdný.

(3) A teď třetí výjev. Výjev, jemuž jsme dosud žádný název nepřiřadili. Asi už tušíte: Teď musí být řeč o nás. Kázání se konečně musí dotknout nás a naší situace. Tedy použijme pro třetí výjev název „křesťanský výjev.“ Řeč opět bude o tabulce a o jménu. Jaké jméno jsme si do vývěsního štítu napsali my? Za koho se považujeme uprostřed lidí různých světonázorů a přesvědčení. Říkáme si křesťané, čili kristovci. (Pozor, křest se do tohohle názvosloví v češtině dostal až druhotně, a není tedy směrodatný.) Ta naše tabulka se vzkazem pro veřejnost, ta naše reklama, náš transparent zní: My jsme Kristovi. Křesťané. Jméno jako poselství. Kristus přišel a my stojíme za ním. Naše jméno a náš program vycházejí z Ježíše Krista. Stojíme za vším, co on dělal a hlásal. Proti lži stavíme pravdu. Proti křivdě odpuštění. Proti strachu důvěru v Boha. Proti zkamenělým společenským zvyklostem stavíme otevřenost vůči všem. Proti suchopárnému náboženství stavíme barevnost a fantazii před Bohem. Proti pošetilosti moudrost. Proti bezcitnosti stavíme vcítění. Proti nenávisti stavíme lásku. Proti smrti život. Tomu se nemůžeme vyhnout, sestry a bratři, neboť takové je naše jméno. Program, který jsme si vepsali do štítu. Že to zní pateticky? Že to sní snílkovsky a nereálně? Že s tím sklidíme posměch nebo jen pochybovačné krčení rameny? Prorok Izajáš, Jan Křtitel ani Ježíš Nazaretský na tom nebyli jinak. Nebo snad znáte nějaký lepší program? Máme dobré jméno. Jmenujeme se podle Mesiáše, podle Krista, který obnovuje svět. Stůjme si tedy za svým jménem a hleďme, kde všude je nám obnova na dosah. Amen

Lukáš 1,57-65     275; 158; Svítá 274; 379, 261; 685                Skutky 11,21-26

Kázání na 2. adventní neděli, 7. prosince 2014. Vydatnou předlohou bylo kázání Petra Karnera z Vídně. Ikona proroka Izajáše z Ruska. (Karélie)