Touha poznat své předky není vůbec nová, sestry a bratři. Hle-dání rodových kořenů je naopak velice starobylá záležitost, která v sou-časnosti dochází nové obliby. V dřívějších dobách si svůj rodokmen zpracovávali lidé významní, jako panovníci a šlechticové, velkoobchodníci nebo mimořádní učenci. Účelem bylo podtrhnout  vlastní významnost. Dnes je pátrání po kořenech přístupnější všem. Jít do minula a odhalovat souvislosti, odkud jsme. Tentýž zájem měl i evangelista Matouš. Nesestavuje si však vlastní rodopis, nýbrž sepisuje – jak ji sám nazval - listinu rodu Ježíše Krista. Neboť Ježíš pro něj byl významnou postavou. Nasnadě je otázka: Odkud Ježíš přišel? Z jakých kořenů čerpal? Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova, zní první verš Matoušova evangelia.

            Už na samém počátku neškolené ucho narazí na problém. Tak čípak byl Ježíš syn – Davidův, nebo Abrahamův? Vždyť navíc ještě víme, že byl synem Josefa a Marie. To dost dobře nejde, aby někdo měl tři otce. Jenže Matouš se nám především snaží vysvětlit v jaké dějinné linii se Kristus pohybuje. Josef je otcem, který Ježíšovi zajišťoval domácí zázemí. Starodávný král David je otcem, který založil vládu otevřenou pro Boží hlas. David je otcem a zakladatelem dynastie, jejíž politika si do programu dala ohled na Boha  jeho zákony i na jeho milosrdenství. (Jak už tomu však u politických programů chodí, nebývají vždy zcela naplňovány.) Ježíš je pokračovatelem téhle velkolepé a zbožné královské linie. Být otevřený pro Boha, s důvěrou k němu přistupovat a prosazovat jeho vládu ve světě. To je nejlepší model pro lidské soužití. A pak se ještě zmiňuje otec Abraham. Téměř bájný praotec všech věřících, který opouští svět svých jistot a vychází do každodenního neznáma ve spolehnutí, že Bůh jde s ním. Ježíš byl poutníkem abrahámovského ražení. Jeho putování životem bylo putování s Bohem. Na takovou pouť Ježíš k sobě přibírá další lidi, včetně nás. Tedy – Ježíš syn Josefův i syn Davidův i syn Abrahamův. Tím bychom si vyjasnili první problém.

            Ohledně Ježíšova rodokmenu je zde však ještě jeden další problém. A je to problém velice trapný. Jak už jsem řekl: obrazně lze mít tři otce, jakožto předchůdce a duchovní vzory, ale mít současně dva rozdílné rodokmeny, to je nějaké divné. Potíž spočívá totiž v neshodě mezi evangelisty samotnými. Kromě Matouše předkládá Ježíšův rodokmen také evangelista Lukáš. Jejich údaje se téměř z poloviny rozcházejí. A co hůř – ony se nerozcházejí v zamlžených dávných dobách, nýbrž ony se rozcházejí v generacích těsně před Ježíšem. Co s tím? Co si počít? Co nám poradí zkušení genealogové, když se údaje v matrikách rozcházejí a nelze je nijak rozumně skloubit? Myslím, že odpověď je jasná a už tady dnes zazněla: v Ježíšově rodokmenu se nejedná o historicky přesnou genealogii, nýbrž jde o odkrývání životních a duchovních kořenů, z nichž se Kristus narodil. Proto se výpovědi dvou evangelistů mohou lišit, poněvadž  každý z nich klade důraz jinam. Jeden rozdíl mezi Lukášovým a Matoušovým sepsáním je obzvláště výrazný. Lukáš jmenuje pouze mužské členy Ježíšova rodu od Adama až po Josefa. Naproti tomu Matouš v řadě mužských předků zmiňuj také několik žen. Přečtu vám nyní celý zápis a vy si můžete procvičit postřeh a sledovat, kolik žen bude zmíněno. Matouš 1,1-16

Kolik jste napočítali? Pět. Pět žen je zaspáno v listině rodu Ježíše Krista. A jaké to jsou ženy? Už dopředu vám prozradím, že jsou to ženy, se kterými se život nemazlil. Jejich úděl byl nesnadný, zamotaný a do značné míry pohoršlivý. Juda měl Fárese a Záru z Támary. Támar byla mladá bezdětná vdova, snacha Judova. Správně se o Támar měli postarat příbuzní z Judovy rodiny, což ale oni ve svém sobectví neučinili. Opuštěná a nezabezpečená Támar se ale nechce smířit s osudem. Převleče se za prostitutku a  postaví se  do cesty svému ovdovělému tchánovi Judovi. Otěhotní s ním a teprve až pak se mu dá poznat. Tím usvědčí zbožnou rodinu z pokrytectví a donutí Judu k tomu, co měl udělat už dávno – přijmout Támar do rodiny.

Druhá žena v rodokmenu je Rachab. Salmón měl Boáze z Rachaby. Ano, to je ta žena, která ukryla izraelské špehy, kteří slídili v Jerichu. Rachab se za prostitutku nepřevlékla, Rachab prostitutkou byla. Jakožto pohanka žila v pohanském městě podle pohanských mravů. Ovšem ani ona se nechtěla smířit s osudem. Když se přiblížili Izraelci, vytušila šanci na změnu. Chytila se naděje a už ji nepustila. Přiklonila se na stranu  Boha Hospodina, jenž je zastáncem ponížených, proto poskytla Izraelcům pomoc a se svou rodinou byla zachráněna ze zkázy Jericha. Její rozhodnost jí otevřela nový život ve společenství Božího lidu.

Třetí žena je Rút. Bóaz měl Obéda z Rút. Opět žena, která se do Božího lidu nachomítne jakoby náhodou, ale své příslušnosti k Hospodinu se vytrvale drží. Rút pochází z pohanského Moábska. Když zemře její izraelský manžel, může klidně zůstat ve své vlasti, nikdo ji k odchodu nenutí, ona se však sama od sebe vypraví do země zaslíbené. Opět se nechce smířit s osudem a raději se přidrží Hospodina, ochránce vdov a sirotků. Takového boha totiž pohané neměli. Mezi Izraelci si nachází nového manžela a stává se prababičkou krále Davida.

Čtvrtou ženou je Batšeba. Její jméno není v evangeliu přímo vysloveno, pouze opsáno. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy. Zase žena se zašmodrchaným životem. Zamotal jí ho sám král David, který ji svedl, zatímco Batšebin manžel Urijáš  bojaval za Davida na frontě. Když se ukázalo, že Batšeba je s Davidem těhotná, snažil se David otcovství svalit na Uriáše. Když ani to nebylo možné, nechal David  Uriáše zabít a s Batšebou se oženil. Copak si Batšeba představovala svůj život takto? První dítě jí umírá a ona se právem může vystrašeně ptát, zdali manželství s Davidem není kvůli počátečnímu hříchu prokleté. Kolik hořkých slz a úpěnlivých modliteb před Bohem prolila kvůli Davidově panovačnosti a nenasytnosti?

Pátou ženu dobře známe. Jakub měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, řečený Kristus… Maria byla zasnoubena Jose-fovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala – z Ducha svatého. (16.18) Mladá, nesezdaná dívka a těhotná. Skandál! Kde se zapomněla? A s kým? Zase jeden pokažený život. Jak se dívka obhájí? Co si snoubenec pomyslí? Osud zamotaný tak, že jej dokáže rozmotat jedině Bůh.

Pět žen v Ježíšově rodokmenu. Všech pět žen prochází tuze těžkým obdobím, kdy je jim štěstí šeredně vzdáleno. Na každou z téhle pětice lze nahlížet skrz prsty. Prohlásit o ní, že nepatří do slušné společnosti. Že by svůj život po tom všem měla žít zalezlá někde v ústraní a nepohoršovat takzvaně spořádané lidi. Vždyť se o těch jejich kauzách ani nesluší mluvit. (Natož z kazatelny.) Evangelistu Matouše však tyto ženy nepohoršují. Schválně je jmenuje v Ježíšově rodokmenu. Ano, takový je svět, do něhož Kristus přichází. Svět neurovnaných vztahů, svět sobectví a mocichtivosti. Svět bariér a útlaku. A Kristus se takového světa neštítí. Vstupuje do něj a ujímá se těch, kdo jsou už ze svého života zoufalí. Kdo hledají šanci na změnu, na obrat k lepšímu: když už ne v lidských očích, tak aspoň v očích Božích. Svět, ve kterém lze naději chytnout a nepustit, i když se kdekomu zdám být nehodný. I to je náš svět.

Sestry a bratři, slavíme dnes Kristovo narození. Hodí se tudíž sledovat, z jakých kořenů Ježíš vyrůstá. Těch pět jmenovaných žen se vyznačuje smělým doufáním v Boží lásku a přijetí, když lidé jsou bezcitní a odmítaví. To jsou kořeny, z nichž Ježíš vyrůstá. Důvěřovat dobrému Bohu lidem navzdory. Nebo snad si ještě někdo po přečtení Ježíšova rodokmenu myslí, že je pro Ježíše málo dobrý, že jeho viny a chyby jsou pro Boha nepřekonatelnou překážkou? Nikoliv. Neboť právě nám, lidem pochybným, s životy všelijak neurovnanými, nám, nám narodil se. Amen.

Izajáš 11,1-5                        294; 278; 284; 301                             1 Janův 3,1-6

Kázání při slavnosti Kristova narození, 25.12. 2014.