Mám rád bohoslužby a rád chodím do kostela. Dokonce rád chodím do kostelů a modliteben jiných církví, abych uviděl, jak vypadají jejich slavnostní shromáždění. Mám rád bohoslužby, protože jsou jedinečnou skládankou složenou z hudby, slov a ticha. My zde rozličnými způsoby vyjadřujeme svou tíseň, svou naději, svoji radost. Hledáme ten nejlepší, nejpřiléhavější jazyk, jak mluvit o Bohu a o sobě a o našem světě.  Také hledáme správné výrazivo pro svoje tělo: kdy vstát, kdy se sklonit, kdy vykročit a jít ke stolu, kdy zaměstnat ruce a podat je k pozdravu či sáhnout do peněženky.

Všem, kdo nemají rádi počty a matematiku, se předem omlouvám. V dnešní kázání budou velkou roli hrát čísla. Ale všechny vás už předem uklidňuji, těch čísel a počítání nebude příliš. Jenom tak orientačně – kdo měl ve škole rád matematiku?

Představím vám dvě hlavní postavy. Král Achab, mocný muž, vládce nad izraelským královstvím. Historici nám říkají, že byl jedním z nejmocnějších vladařů, jakého kdy Izraelci měli. Museli s ním počítat i sousední země jako s výrazným hráčem. Na jedné straně Achab.

Žena se svým mužem čekají dítě. Ona porodí syna mimo domov, tam se ocitli vinou nepříznivých okolností. Raději by byli úplně jinde. Jejich domov zde není. Místnímu vladaři se informace o izraelských přírůstcích nelíbí, proto nařídí hromadnou likvidaci malých chlapců. Avšak tento právě narozený hoch je natolik jedinečný a má natolik vzácný úkol v Božích plánech, že díky statečným lidem pronásledování unikne a je zachráněn před smrtí. Zdárně roste v egyptské cizině a časem dozraje pro své veliké spásonosné poslání. Takto lze shrnout vánoční příběh o Ježíšově narození.