O pastýřích víme akorát, že ve své práci měli noční směny. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. (8) To je tak všechno, co se dovídáme o životních podmínkách pastýřů. Neznáme jejich rodiny. Nemáme představu, jak byli placeni, zda dobře či bíd-ně. (Já se ohledně pastýřské mzdy kloním k druhé možnosti.) Rovněž netušíme, jakou měli pastýři náladu. Co prostě dlouhodobě prožívali. Byli naladěni na život? Byli v souladu se světem, s dobou, se společností? Anebo byli rozladěni?

A co vy, sestry a bratři, jak vy jste naladěni? Jak vy jste vyladěni? Prožíváte soulad se světem, s dobou, společností? Není těžké hádat. Jak z našich osobních rozhovorů, tak i se sociologických průzkumů nejčastěji vyplývá, že současná nálada není dobrá. Důvěra k vládě a jejím krokům nízká, inflace naopak vysoká. Jedna válka ještě neskončila, a už začala druhá. Spousta otravných slov krouží éterem. Stačí párkrát zaklikat v internetu a ocitnete se uprostřed jedovatých výlevů. Hotové moře. A někdy ta slovy živená nenávist přeroste v  násilí. Ano, je v pořádku pociťovat nesoulad se vším, co se kolem děje. Takhle svět přeci nemá vypadat! Takhle nechceme, aby to mezi lidmi fungovalo! Vždyť přece musí být možné žít jinak, důstojněji, upřímněji, laskavěji. Proč to sakra nefunguje?! Je v pořádku pociťovat nesoulad, ale příjemné to není.

Přemýšlím, jak je nám, lidem 21. století, vzdálená či blízká nálada pastýřů ve století prvním. Nemyslím si, že oni žili v idylických dobách a že zakoušeli nějaký zásadní soulad se světem vůkol. O čem si tak asi na hlídce povídali? Snadno mohli nadávat na vládu, poněvadž jejich země byla už po desetiletí okupována a král v Jeruzalémě byl víceméně loutkovou figurou, podřízenou Římu. Tu a tam se objevila nějaká odbojová skupina či jednotlivec, kteří vsadili na bohapustý teror. Hospodářství skomíralo, neboť zemědělství nedokázalo uživit přelidněnou oblast. Pravda, pastýři nemuseli řešit, kolik úspor jim sežrala inflace, zato řešili, kolik ovcí jim sežral vlk. Člověk si nepomůže.

Troufnu si tedy tvrdit, že pastýři byli značně rozladěni. Nejsou v pohodě Jsou znejistěni, tím co bude, a stačí drobný podnět a jejich obavy se roztočí na ještě větší obrátky. Náhle u nich stal posel Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Až potud dobré. Jenže Zmocnil se jich veliký strach. (9) Evangelista doslova píše: strachovali se strachem velikým. Megastrach. Oni nejsou dobře naladění a posel dobrých zpráv v nich vyvolává hrůzu. Už ani nečekají, že by za nimi někdo mohl přijít s opravdu dobrou novinou. Automaticky jim naskakuje strach a úzkost jako reakce na podnět. Jsou naladěni na špatné zprávy, které jenom umocňují jejich obavy a potvrzují jejich mizernou náladu. Kolik jim v duši ještě zbývá naděje, že je čeká lepší budoucnost? Kolik nám zbývá naděje při pohledu na svět kolem?

Boží posel přichází, aby řekl stop beznaději a úzkosti. Nepřehlíží strach, nýbrž na něj reaguje. Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. (10) Existují různé představy o Bohu, ale jedna z nepřesnějších podle mého je uložena právě zde: Bůh je ten, kdo cítí náš strach. Pán Bůh dobře zná naše obavy a dokáže je pojmenovat a vyhmátnout, dokonce mnohem lépe nežli my sami. Kde my se ještě bojíme, on už pracuje na důvěře. I to je součást vánočního příběhu. Bůh vnímá náš strach a zahání jej. Rozptyluje ho. Nebojte se, hlásá Boží posel. Nebojte se, v tomto světě je prostor i pro něco jiného než jen pro strach a obavy a úzkosti a blbou náladu.

Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou radost. Přepněte se do jiného režimu. Nevyhledávejte pořád donekonečna jenom to, co vás štve a děsí. Nezapomeňte na radost. A věřte, že radost nemusí být jenom taková dýchavičná, ušláplá. Co když na vás někde, už docela blízko, čeká pořádná, hluboká radost? Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Nejenom pro vybranou, zajištěnou elitu, ale pro všechny. Pro všechen lid. Tak veliká je ta radost, že na všechny dojde.

Jakou přesně náladu měli pastýři, nevíme. Najednou se však zjevně ocitají mezi dvěma výraznými veličinami. Na jedné straně velký strach, všechny ty výhrady a špatné zkušenosti, jež máme s porouchaným světem. A na druhé straně proti velkému strachu stojí veliká radost, která je Boží. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí. (12) Novorozené dítě jako znamení. Znamení čeho vlastně? Co to narozené dítě znamená? Například že všechno nespěje ke špatnému konci. Život trvá, pokračuje v těch, kdo přicházejí na svět po těch, kdo z něho odešli. Tohle dítě znamená, že nejvíce toho ve světě stejně jako v rodině zmůžete láskou a obětavostí, křik a nátlak jsou velmi pochybné. Betlémské dítě ještě znamená, že Bůh nás má rád a že i když nás nakonec pohltí smrt, Bůh nám neponechá v hrobě a daruje nám nový život. Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Přeji vám všem dobrou vánoční náladu. Amen.

Kázání na štědrý večer 24. prosince 2023.