Příspěvky z roku 2019

2024 (15) | 2023 (45) | 2022 (69) | 2021 (76) | 2020 (74) | 2019 (88) | 2018 (95) | 2017 (33) | 2016 (79) | 2015 (85) | 2014 (128) | 2013 (58) | 2012 (9) | 2011 (9) | 2010 (1) | 2009 (3) | 2008 (3) | 2007 (4) | 2006 (4) | 2005 (4) | 2004 (4) | 2003 (3) | 2002 (4) | 2001 (4)

Nový život, nové tělo

  • 2. Korintským 5,1-10

Poslechněme si, co napsal apoštol Pavel, původní profesí výrobce stanů. Korinťanům …

Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.

Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským.

Vždyť jen když jej oblékneme, nebudeme shledáni nazí.

Nezapomenutí

  • Ester 4,9-5,3

­            Kdo byla Ester? Co udělala? Proč se o ní i po staletích mluví? Ester byla královnou. Nádhernou královnou. Byla hvězdou královského dvora. Zářila. Její jméno – jitřenka, venuše. Nevíme, kdy a jak Ester padla králi do oka, víme jen, že se stala jeho ženou. Ovšem nemysleme nyní na pohádky o šťastném manželství v přepychovém zámku. Bible nám vypráví příběh starý přes dva tisíce let. O rovném postavení muže a ženy se nikomu ani nesnilo. Natož o problematice sexuálního harašení. Tehdy králové sbírali ženy pro okrasu, byly ozdobou i důkazem jejich moci.

Lámání chleba

  • Skutky 2,41-47

(1)       Sestry a bratři, předložím vám čtyři obrazy. Ve všech jde o chleba. První obraz nám právě vylíčil evangelista Lukáš ve své knize nazvané Skutky apoštolů. Vypráví se v ní o vzniku církve a o jejím rozšíření v oblastech kolem Středozemní-ho moře. Dnes jsme díky Lukášovi nahlédli na samotný počátek církevních dějin někam kolem roku 30 našeho letopočtu. Církev tehdy byla opravdu tuze, tuze mladá. Její stáří se počítalo teprve na hodiny a dny. Vše začalo v jeruzalémském chrámu během svátků na prahu léta. Uplynulo právě sedm týdnů od velikonoc.

Živý chléb

  • Jan 6,26-35

Čím se člověk nasytí? Co doopravdy nasytí lidskou duši? Kdy si konečně řekneme: „Už mám dost, nepotřebuji více, nemusím se honit za dalšími věcmi“? Dospějeme vůbec někdy do okamžiku, kdy se spokojíme s tím, co máme, a smíříme se se svým nedostatkem?

To, co bylo, dávno není

  • Skutky 10,34-36

Kdo z vás má hodinky? A kdo umí poznat hodiny? A kdo se vyzná v kalendáři? Jeden měsíc za druhým, rok za rokem, vše plyne. Hodiny a kalendáře nám pomáhají určovat čas. Co bylo kdysi a co je dnes.  My lidé umíme počítat dny a přemýšlet o čase. Přemýšlíme, jak se svět změnil. Právě ty změny jsou zajímavé. Dřív a nyní.

Náš denní chléb

  • Lukáš 11,1-4

Jsou modlitby vyslyšené a modlitby nevyslyšené. A pak jsou ještě modlitby, u kterých nelze jednoznačně říci, kam patří. Už se naplnily, nebo ještě se na jejich završení čeká? Když prosíme o uzdravení a zlepšení není vidět, znamená to, že se nic neděje? Ano, nevyslyšené modlitby bolí. A naopak, vyslyšené modlitby člověka těší a hojí duši.

Mana z nebe

  • Exodus 16,1nn.11-18

Jsou otázky, které propojují staletí. Jedna taková zní: „Co je to?“ Jedna z prvních otázek, jež vyjde z dětských úst. Malé dítě, které zvědavě zkoumá svět. „Co je to?“ Tak se ptali ženy a muži, kteří za svítání vyšli ze svých stanů a v ruce drželi zvláštní zrníčka. Co to je? Man-hu?

Chleba s příběhem

  • Exodus 12,14-20

Přeskakující gramofon. Snad vás, sestry a bratři, nepohorším, přirovnám-li právě přečtené biblické verše k desce, na níž přeskakuje jehla a z přístroje se dokola ozývá pořád to samé. Budete jíst nekvašené chleby, nebudete jíst kvašené. Odstraňte všechen kvas, nejezte nic kvašeného. To snad ani nejde nepochopit, jak jasně je vše řečeno.

Stránky