­            Kdo byla Ester? Co udělala? Proč se o ní i po staletích mluví? Ester byla královnou. Nádhernou královnou. Byla hvězdou královského dvora. Zářila. Její jméno – jitřenka, venuše. Nevíme, kdy a jak Ester padla králi do oka, víme jen, že se stala jeho ženou. Ovšem nemysleme nyní na pohádky o šťastném manželství v přepychovém zámku. Bible nám vypráví příběh starý přes dva tisíce let. O rovném postavení muže a ženy se nikomu ani nesnilo. Natož o problematice sexuálního harašení. Tehdy králové sbírali ženy pro okrasu, byly ozdobou i důkazem jejich moci. Ester byla šperkem, který měl stvrdit panovníkovu skvělost. A který panovník ukazoval jen občas.

Kdo byla Ester? Královna. Nádherná královna. Ovšem jen jedna z mnoha královen, jedna z mnoha královských žen, jakých jsou dějiny plné. Jenže kvůli tomu Bible o Ester nevypráví. Bible je knihou o Božím lidu a pro Boží lid.  My, kteří věříme v Boha, si vyprávíme biblické příběhy. Jsou to příběhy o nás a pro nás. Ester je jednou z nás. Měla stejnou víru jako my. Doufala v jediného Boha. A to i tehdy když si ji král přivedl k sobě domů. Jejím manželem byl své-ho času slavný Achašvéroš / Artaxerxes, perský král. Persie byla tehdejším státem číslo jedna. Silným, těžko porazitelným. Napoleonovou Francií, Stalinovým Ruskem. Peršané vládli mnohým národům, lidem různé víry. Mezi porobenými národy byli i židé neboli Izraelci. Lid Starého zákona. Lid věřící podle Mojžíšova zákona v jednoho neviditelného Boha. No a Ester patřila k nim. Byla židovkou. Modlila se ke stejnému Bohu, zpívala stejné žalmy jako my. A s tou-to svou vírou se ocitla mezi pohany v královském paláci, plném soch a obrazů všelijakých bohů, bohyní a bohyňátek. Ve svém srdci si držela důvěru k Bohu, nesla v sobě dál víru otců a matek. Mohla zapomenout, ale nezapomněla. Ne-zapomněla na svůj původ, na svou víru, na svůj lid. Nezapomněla, že za zdmi paláce žijí její krajané. Že vedou každodenní zápas o živobytí. Že se potýkají s cizími náboženstvími. Že jsou svou odlišností trnem v oku svému okolí. 

Kdo byla Ester? Věřící žena v nevěřícím prostředí. Žena spojená i na dálku se svými bratry a sestrami ve víře. Jejímu lidu hrozilo veliké nebezpečí. Židé se jako tolikrát v dějinách stali terčem nenávisti. Vysoký královský úředník Haman vymyslel zločinecký plán: „Pobijte židy, poberte jejich majetek, zotročte jejich děti.“ Všechno bylo pěkně úředně zpracováno. Zapsáno do vyhlášky. Byl stanoven termín pogromu. Přípravy na krveprolití započaly. Persie měla výkonný byrokratický systém, takže se o plánovaném útoku na židy dozvěděly všechny končiny říše. Hrůzný scénář. Vážený žid Mordochaj spěchá za svou neteří. „Ester, poslyš, co se chystá. Hrozí nám nebezpečí. Nám, všem židům. Nemysli si, že jsi za zdmi paláce v bezpečí. Unikneš-li v prvním kolem, přijdeš na řadu v druhém. Jsi jedna z nás. Bojuj. Postav se za svůj lid. Přimluv se u krále, ať nesmyslný výnos zruší. Jsi židovka, patříš k nám, máš stejnou víru, stejnou naději. Snad nám Bůh pomůže a ochrání nás.“   

Kdo byla Ester? Žena, židovka na důležitém místě. Nádherná královna. Díky své kráse a půvabu získala přístup do nejvyšších kruhů. Ovšem, pohybujeme se na starověkém orientálním dvoře, kde ani královna nemůže jen tak přistoupit před krále. Ke králi se může jen na jeho pokyn. Bible to zachycuje podrobně: Všichni královi služebníci i lid králových krajin vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do královského nádvoří ke králi, platí jediný zákon – usmrtit! Jen ten, ke komu král vztáhne zlaté žezlo, zůstane na živu. (11) Jenže kdyby Ester čekala, až si na ni král udělá čas, mohlo by být pozdě. Datum pogromu na židy se blíží. A tady Ester ukáže svou odvahu. Jde před krále. Ví, že je to nebezpečné. Ví, že se to nesmí. Ač je královnou, i ona se vystavuje králově zlobě, když ho vyruší v nepravý okamžik.

A tady se nám už nabízí odpověď na dnešní otázku „kdo byla Ester?“ Ester byla žena statečná. (viz Přísloví 31,10) Ester šla za králem se svou přímluvou. Riskovala. Nevěděla předem, jak její zákrok dopadne. Mohla mít úspěch, ale nemusela. Nám to připadá nepředstavitelné, ale ona vsadila svůj život. Kdyby král byl nenadálou návštěvnicí rozmrzen, klidně by ji nechal popravit jako kohokoliv jiného ze svých poddaných.  On je přeci králem Persie, takových manželek může mít, kolik se mu zachce! Bez problémů může drzou manželku zlikvidovat.  A tak Ester vede boj na život a na smrt.  Nepozvána odvážně se hlásí o slovo: „Králi, potřebuji s tebou mluvit!“ A král je dobře naladěn a nechá smělou ženu žít.

Kdo byla Ester? Nádherná královna, odvážná žena. Ale především byla člověkem, který se postavil za svůj národ. Když bezpráví a smrt hrozily jejímu lidu, nestála stranou. Neskrývala se ve svém osobním pohodlí, zvedla se a šla s vědomím, že za její smělost hrozí smrt také jí. Nasadila svůj život. Bojovala svými prostředky za všechny, kteří jí byli milí. I za ty, které neznala, kteří však patřili ke stejnému společenství jako ona. A šla s vírou, že Pánu Bohu její zápas není lhostejný. Šla s naléhavou modlitbou, aby se Bůh slitoval a ochránil nevinné. Ke své modlitbě dokonce připojila půst.

Kdo byla Ester? Kdo je Ester? Ester je žena, která je podnes připomínána. O její pověstné kráse si už nemůžeme udělat obrázek. Víme však dobře o její statečnosti a obětavosti. Proto je Ester vzpomínána. Ester patří do onoho obrovského zástupu těch, na které se vzpomíná jako na bojovníky za svůj národ. Židé věnovali Ester celou jednu biblickou knihu. A s tehdejšími událostmi je spojen i každoroční svátek purím. Svátek velmi radostný až rozpustilý, při němž se připomíná, jak Pán Bůh prostřednictvím královny Ester zachránil svůj lid před zkázou. K víře prostě patří vzpomínání. A ke vzpomínání patří vděčnost. Je dobře, když se jako dnes vzpomíná na ty, kdo s nasazením života bojovali za svůj národ, za spravedlnost a svobodu pro všechny. Můžeme zapomenout, ale nechceme zapomenout.

Sestry a bratři, ke konci se blíží letošní rok, který byl bohatý na kulatá výročí. Hodně se vzpomínalo. Také na ty, kdo bojovali za svůj národ. V dějinách naší země, či přesněji řečeno v dějinách Československa, je temné období 40 let komunistické diktatury. Začalo krátce po druhé světové válce a skončilo v roce 1989. Po celý tento čas komunisté pěstovali zapomnění. Mělo se zapomenout na ty, kdo bojovali za svůj národ v ruských legiích nebo později v západních armádách. Tisíce statečných lidí nasazovali svůj život a zdraví. Když 2. světová válka skončila, vrátili se vojáci, kteří přežili, jako osvoboditelé do vlasti. Jenže oni znali svobodu a proto vadili komunistickým diktátorům. Mu-seli být zapomenuti. Žádné pomníky, žádné vzpomínky, žádná vděčnost. Mnozí z nich byli na dlouhou dobu uvězněni jako agenti západního imperialismu. Někteří byli dokonce popraveni – ti nejstatečnější, ti nejviditelnější. Ve škole se o těchto hrdinech nemluvilo, válečné vítězství bylo zásluhou především Sovětského svazu a dělnické třídy. Teprve pád komunismu ukončil ostudné mlčení a umožnil opět na hrdiny svobodně vzpomínat. Zaplať Pán Bůh, že aspoň někteří se uznání dočkali. O to ostudnější je dnes, když někteří lidé opět hlásají zapomnění na hrdiny, kteří se postavili komunistům a dovolávali se svobody a lidské důstojnosti i v normalizovaném Československu. I to byla odvaha, i to byl boj, třebaže je nyní zpochybňuje lecjaký tehdejší zbabělec. Snad si tak uchlácholí své svědomí, ale nás by k zapomínání donutit neměl. 

Kdo byla Ester, která nasadila život za svobodu svého národa? Kdo byli vojáci a občané, kteří nasadili pohodlí, kariéru či život za svobodu vašeho a mého národa? Podrobnosti z jejich životů mnohdy neznáme, ale víme, že v rozhodující okamžik bojovali a zápasili i za nás. Nechceme na ně zapomenout. Vzpomínání a vděčnost patří ke svobodě. Za svůj život vděčíme cizí odvaze a obětavosti a nestydíme se to přiznat. Vždyť o tom je celá Bible a tak tomu učil sám Ježíš, že živi jsme díky druhým lidem. Kde se začne zapomínat na tuto provázanost, tam se vytrácí svoboda. A s ní víra, vděčnost a radost. A proto se budeme dále scházet a dál si budeme vyprávět o lidech, kteří žili před námi a díky nímž jsme my dnes tam, kde jsme.

Lukáš 8,1-3                534; Bloudili jsme; 609; 427; 443       Židům  12,1-3

Kázání v neděli 18. 11. 2018