Pohleďte na tuto knihu. Je černobílá, bez obrázků. A pak zde mám knihu jinačí. Ta je pěkně barevná s ilustracemi. Jak se vám která líbí? Máte rádi knihy s ilustracemi? Pomáhají představit si děj. A to je důležité.

Sestry a bratři, při dnešní bohoslužbě chci připomenout 500. výročí reformace a chci tak učinit výkladem o 5 zásadách reformačního úsilí. 5 x sólo.  Vy víte, že sólo znamená, když někdo zpívá sám. Když někdo hraje sám. Nebo když nějaký pár tančí sám. To je sólo. Pouze on. Pouze ona.  Reformace razila pětici takových „pouze“, samo a nic víc. A pro lepší zapamatování si pomůžu obrázky.

1. Sola gratia – pouhou milostí (srdce)

Škoda, že nejsem školený muzikant. Kdybych, sestry a bratři, kdybych byl hudebním skladatelem, napsal bych na dnešek místo kázání oratorium. Oratorium v hudbě označuje útvar menší než opera, ale větší než píseň. Takový rozsah někde mezi umožňuje umělecky vcelku podrobně rozvyprávět biblický příběh.  Támhle vpředu by pěkně usedl malý orchestr, sem dolů bych postavil zpěváky a kus nazvaný „Kristus kráčí po vodě“ by mohl začít.

Část první: Ježíš a zástupy.

Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.

Nový rok, nová předsevzetí, nové výzvy. Co nás asi čeká léta Páně 2017? Co nového se odehraje? Jaké novinky uslyšíme? Těšíme se na nové věci anebo z nich máme strach? Nebo spíše máme strach ze starých bolestí a mrzutostí, že ani v tom nastávajícím roce neskončí a povlečou se s námi dál. Na jedné straně staré známé nepříjemnosti, na druhé straně nové nevíme co. O překvapení nebude zajisté ani letos nouze. Kéž by ta překvapení byla spíše dobrá, nežli zlá.

Toho dne by se dusno v Izajášovic domě dalo krájet. Před chvíli se všichni vrátili z města, kde si společně byli poslechnout otcovo nové kázání. U stolu mlčky seděl prorok Izajáš se svými dvěma dospívajícími dětmi, dcerou Rivkou a synem Šimonem. Maminka Támar tiše chystala večeři, zatímco babička se nenápadně uchýlila na svou židli v koutě.