Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ (10) Sestry a bratři, přál bych si být v onom zástupu na břehu Jordánu. Přál bych si stát mezi těmi, kdo kladli Janu Křtiteli otázky. Chtěl bych v sobě najít odvahu a ptát se spolu s nimi. „Co mám dělat se svým životem? Přece snad lze žít jinak. Klidněji, plněji, lépe.“

A vůbec – čím si Jan vysloužil tolik důvěry? Proč vzbudil v lidech očekávání, že právě on bude vědět a znát, kterak uchopit život za správný konec? Obraťte se a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů. (3) Jan zval k obratu. Podle něj je změna možná. „Jde to i jinak. Obraťte se. Vy máte šanci něco se sebou udělat. Bůh počítá s možností vaší proměny, vaší obnovy. Dejte se pokřtít na odpuštění hříchů. Spláchněte vodou starou špínu a těšte se, že uprostřed nevábných starých poměrů vzrůstá nový Boží svět. Přiblížilo se Boží království.“ Ano, dobře se to poslouchá.

Chtěl bych stát v onom zástupu zaujatých posluchačů. Chtěl bych připojit svou otázku. „Jene Křtiteli, moc pěkně mluvíš o Božím přiblížení a obnově světa, ale proč tolik tvrdosti? Proč tolik příkrosti a hněvu?“ Zástupům, které vycházely, aby se od něj daly pokřtít, Jan říkal: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéci před nastávajícím hněvem?“ (7)

Tos, Jane, nemohl zvolit nějaké mírnější oslovení? Zdvořilejší. Prý „Plemeno zmijí“. Vždyť hadi jsou spřaženi s podsvětím. Zdali se za nimi neskrývá ďábel sám? Komu tak vlastně říkáš? Přece ne těm druhým, kteří zůstali doma, nýbrž nám, kteří jsme vyšli poslechnout si tvá slova. Máme snad i my v sobě jakousi hadovitost – nebezpečí a jed v ústech? Mám vztáhnout i na sebe, na faráře, že jsem had? A jak se to pozná? My evangelíci, čeští bratři a sestry se také chováme jak zmije?

Tvrdíš: Nezačínejte si říkat: Náš otec jest Abraham! Pravím vám, že Bůh si může stvořit děti z tohoto kamení. (8) Co máš proti našim tradicím? My si vážíme svých předchůdců. Vděčíme jim za mnohé, a ty nás chceš od nich odstřihnout. Nemáme spoléhat na svůj původ, ale na moc Boží, která v každé generaci působí nově. Musí nově zapůsobit, jinak se víra nekoná. Ovšem, tady ti zřejmě rozumíme dobře. Neviděli jsme sice dosud oživnout kameny, ale již jsme spatřili, jak kamení lidská srdce. Jak se víra vytrácí, až zmizí docela. Dobře víme, až bolestně dobře víme, že víra není zaručena zbožnými rodovými kořeny. Rádi pátráme po kořenech ukrytých v zemi, ale tebe, Jane Křtiteli, zajímají viditelné plody.

Neste ovoce hodné obrácení. Neste ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. (8) Opravdu je nutné vidět ovoce víry? Musí se, Jane, víra projevit navenek. Nestačí, že ji máme uloženou v srdci? Nestačí, že máme svou základní životní orientaci, svoje normy a své soukromé přesvědčení? Opravdu musí naše víra být vidět, aby měnila svět? Asi ano, jak jinak by mohla ovlivnit svět. Jenže jaké ovoce chceš po mně? Mám se horlivěji modlit? Působivěji kázat? Co mám vnést do světa já? Nikoliv do toho velkého světa vesmírného, nýbrž to tohoto světa mého, osobního. Do mé rodiny, do mé práce, do mého okolí? Jak se ovoce obrácení a pokání projeví tam? Má Bůh nějaké konkrétní směr pro moje současné snažení? Co bych měl udělat?

Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak. (11) Proč do nás pořád tak ryješ, Jane. Vždyť my ani nevíme, kolik košil či blůz se skrývá v našich skříních? A ty po nás chceš, abychom jich dali polovinu pryč? Nebo si dokonce máme nechat jenom jednu jedinou? Vždyť se to všechno do charitních šatníků ani nevleze! Anebo chceš, abychom se chytli za nos a konečně uvědomili, jak hodně toho máme – a nepotřebného – že jsou na světě lidé, kteří se mají mnohem hůř než my. Jedni mají a druzí nemají. Zde zdaleka nejde jenom o oblečení. Kolik dám za vánoční dárky a kolik dám za pomoc potřebným? Nemám všechno snad přehodnotit a jít po bohoslužbách ještě honem vydatně nakoupit do bazárku? Moje košile jsou nespočítané. Nespočetné je mé bohatství. Proč tak často zvažuji, budu-li mít dost na uchování životní úrovně, a proč tak málo zvažuji, mám-li dost na rozdávání?

Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“ (12n) Proč jsi se, Jane, s těmi vydřiduchy vůbec bavil? Jsou to oni, kdo obírají prosté lidi o peníze a navíc ještě spolupracují s římskými okupanty. Proč do zmijí nevynadáš také jim? Zaslouží si to mnohem víc. Nikdo je nemá rád! A ty jim dáváš šanci na změnu. Podle tebe mohou změnit své smýšlení i své chování a jednat čestně. Odkud bereš svůj optimismus? Copak tě lidé nikdy nezklamali? Či snad jsi potřeboval odejít na čtyřicet dní do pouště, abys získal odstup od běžných lidských hledisek a abys u Boha načerpal důvěru, že to jde i jinak?

            Tázali se ho vojáci: „A co máme dělat my? Řekl jim: „Nečiň-te nikomu násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“ (14) Podle tebe, Křtiteli, lze touhu po moci, sílu a agresi udržet pod kontrolou? Spokojit se s vlastním postavením a neprosazovat se na úkor druhých? Nebo snad má důvěra vůči opovrhovaným celníkům a vojákům naznačit, že každý je hoden důvěry?

Jan Křtitel dával odpovědi. Což je jeden z významů křtu. Ujištění, že pro můj život existuje dobrá rada. Správná Boží cesta, která není předem jasná, kterou je zapotřebí dnes a denně hledat. A ptát se. V každém věku jsou ty otázky jiné. Mou generaci zajímá, jak vychová-vat děti a jak skloubit život rodinný a pracovní. Pro mladší jsou důležité otázky kolem školy, volby zaměstnání, výběru partnera popř. zařazení mezi vrstevníky. Pro lidi o něco starší mají význam otázky, jak na různých úrovních ve společnosti uplatnit nabyté zkušenosti, jak neztratit práci, jak udržet odstředivé vztahy mezi příslušníky vlastní rodiny. No a nejstarší generaci pak zaměstnávají ubývající síly a přibývající nemoci. Napříč všemi generacemi se pak táhnou otázky jak zvládat konflikty s blízkými, jak překonat vztek nad hloupostí a pýchou, jak se domluvit s lidmi jiných názorů. Zkrátka: Co mám dělat, abych vše slušně zvládl a nemusel se stydět ani před sebou, ani před Pánem Bohem.

Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ Přál bych si stát v onom zástupu a vznášet dotazy. Jsem však také rád, že i bez cestování do odlehlé minulosti se mohu ptát rovněž tady a teď. Jsem rád, že i dnes lze hledat odpovědi, jak má správně vypadat život, do něhož jsem vstoupil vodou křtu. Sestry a bratři, chtěl bych být v onom zástupu na břehu Jordánu a promluvit si s Křtitelem. Ale možná bych se jej ani na nic neptal. Jenom bych mu poděkoval, že mne učil žít s otázkami, které dovedou člověkem zahýbat. Amen.

Izajáš 40,1-5             259; 627; Sv 31;K prostřenému stolu 422          Říman 15,4-7

Kázání v 3. adventní neděli 11.12.2016.