Dnes vám ukážu zázrak. A bude to veliký zázrak. Už ho mám připravený. Možná mi nevěříte, ale nechejte se překvapit. Ukážu vám zázrak, ale až na samotném konci kázání.

Ale začnu z jiného konce. Postavte se prosím a postavte se na jednu nohu. Jaké to je? Jak se vám stojí? Jde to? Dobře.  Jak dlouho vydržíte? Chvíli ano. Ale když řeknu: „dostaňte se po jedné noze na druhou stranu kostela“, to už by tak snadno nešlo.

Číslovku 2 jistě znáte.  Dvě jsou ruce, nohy, uši, oči. I uvnitř máme leccos dvojmo – dvě jsou čelisti, srdce má dvě komory a dvě síně, dvě ledviny máme. A já nevím, co ještě máme dvakrát. Kdybychom měli jen jedno ucho, špatně by se nám poslouchalo. Z jedné strany bychom neslyšeli. Anebo kdybych měl jednu ruku, špatně by se mi pracovalo, auto bych kupříkladu řídil jen těžko. Dvojka je důležitá i pro lidské tělo a pro celý náš život. Dvě ruce spolu navzájem spolupracují. Dvě nohy nás lépe udrží. Dvě oči nám ukážou svět prostorově.

Když v dávných časech židé sepisovali pro Bibli Starý zákon, taky pro ně byla číslovka 2 důležitá. Ve Starém zákoně jsou dvě velké postavy. Muž, který Izraelce vyvedl z egyptského otroctví a sepsal jim zákon Boží. Jmenoval se …? A vedle Mojžíše je důležitý ještě jeden prorok. Jeho jméno je Elijáš. Oba dva tito muži se příkladně drželi víry v Pána Boha. Je dobře, že jsou v Bibli oba dva. Jako kdyby představovali ruce, kterými společně chápeme a držíme víru. Oba dva jako kdyby byli dvě oči, které nám umožňují lépe vidět Boží svět. Mojžíš přinesl lidstvu Boží zákon s desaterem přikázání. Co nám Bůh říká. Bůh po nás chce, abychom naplňovali jeho vůli. Elijáš Boží vůli naplňoval a dostal se do těžké situace. Ovšem Bůh se o něj staral. Pomáhal mu. To jsou ty dvě ruce: 1. Pán Bůh po nás něco chce. 2. Pán Bůh pro nás něco dělá. 1. Něco chce od nás dostat (poslušnost, vděk, chválu). 2. Něco nám dává (denní chléb, čas, lásku a radost).

Naše víra potřebuje k životu obě tyto ruce. Už jsem řekl, že s jednou rukou se těžko žije. Někdo má jen tuhle jednu ruku – 1. Pán Bůh po nás něco chce. Ta druhá ruka mu chybí. Myslí si, že Bůh po nás pořád jen něco chce. Že je jako policajt, který hlídá, abychom něco neudělali špatně. Taková jednoruká víra – to je otrava.  A platí to i opačně. Když někdo má jen tu druhou ruku. 2. Ruku, která bere. „Pane Bože, dej mi to a dej mi ono. Když se o mě nepostaráš, nebudu v tebe věřit. Anebo v tebe budu věřit jenom málo.“ Tahle jednoruká víra je hamižná – stará se jen o sebe a, co chce Bůh, ji nezajímá. Bere, ale nedává.

Naše víra potřebuje dvě ruce. Proto si vyprávíme o Mojžíšovi a Božím zákoně a proto si vyprávíme o Elijášovi a o Boží péči, která se na něm ukázala. Elijáš byl Boží prorok. Prorok říká důležité věci, které někdy druzí odmítají slyšet. Tehdy Elijáš řekl králi Achabovi: Králi, chováš se jako sobec. Myslíš jen na sebe a na Boha nedbáš. Zajímá te jen vlastní bohatství a lidé jsou pro tebe jen zdrojem k obohacení. Takhle se země řídit nedá. Až přijde sucho, bude v tvé zemi hlad, poněvadž jsi se choval sobecky.  Lidé mohou zkazit zemi, když si slibují život o mrtvých bohů nebo od mrtvých věcí, a nedbají na to, co život dává. Ani na jediného Boha, jenž život dává.

Král Achab stále upřednostňoval neživé věci a neživé bohy před skutečným Bohem a jeho dary.  Jak Elijáš řekl, tak se stalo.  Na zem přišlo veliké sucho. Prorok se proto uchýlil k potoku Kerítu. To bylo ve skalách stranou od lidí.  Po prorokovi totiž pátrali královští četníci, král po něm chtěl, aby sucho odvolal. Jenž Elijáš nebyl k nalezení. Přebýval u potoka, takže s vodou k pití neměl problém. Potíž byla pouze s pokrmem. A tady přichází první zázrak – k prorokovi přilétali ptáci. Havrani mu nosili jídlo – chléb i maso. Odkud to brali, se mě neptejte. Pán Bůh se postaral, aby měl jeho prorok co jíst. Elijáš zakoušel, že víra má dvě ruce. Bůh mu dával obživu, Elijáš mu dával svou věrnost a chválu. Jsem si totiž jistý, že se Elijáš v těch nepřístupných skalách modlil. Modlil se za svůj lid.

V zemi bylo sucho a to sucho bylo obrovské, takže nakonec vyschnul i ten horský potok. Bez vody člověk vydrží ještě méně než bez pokrmu. Proto sae prorok vydal na cestu. Opustil bezpečný útulek v samotě a vypravil se mezi lidi. Zašel do velmi bohatého města Sarepta. Když se k němu blížil, spatřil ženu, oblečenou jako vdovu. Její manžel umřel a ona žila sama se synem. Sama se staral o živobytí pro oba a bylo to nuzné živobytí. Elijáš ji spatřil, jak sbírá dříví na oheň. Dal se s ní do řeči a zjistil, že žena je velmi nešťastná. Chystala se totiž upéci poslední chléb. Zásoby ji vystačily pouze na jheden bochníček. Sucho zdražilo veškeré jídlo a ona neměla peníze na nákup. V bohatém městě ji nikkdo nechtěl pomoci.

Elijáš ženě řekl: Neboj se, Bůh ví o tvém trápení. Rozděl se o jídlo se mnou.  Bůh ti dá dostatek, abyste nezemřeli hlady. A opět – jak Elijáš řekl, tak se stalo. Vdova mu připravila chléb, on pojedl. Když znovu potřebovala péci, mouka se v jejích zásobách znovu našla. Druhý zázrak, týkající se jídla, který s ev krátké době stal poblíž Elijáše. Vlastně se stal pro Elijáše.

Už jsme měli na začátku před sebou číslo 2. I zde jsou dva zázraky. Napřed je sycen Elijáš a potom on sám pomáhá nasytit vdovu. Dvě nohy, na kterých je postavený dnešní příběh, aby mohl dobře stát. Napřed Elijáš zakouší zázrak a potom sám pomáhá zázraku na svět. Vdova se rozdělila o to, co měla, s potřebným poutníkem Elijášem.  A teď vám povím něco zvláštního: Kdo zažil zázrak, umí zázraky tak trochu dělat.

Sami víte, že je někdy těžké se rozdělit. Když dostanete balíček sladkostí a vás je více nežli bonbónů či sušenek. Jak to zařídit? Anebo kterou ze dvou polovin si vybrat – větší nebo menší? V Sareptě zažili zázrak dělení, kde si lidé pomáhají, je dost pro všechny.

Slíbil jsem, že vám ukážu zázrak. Dobře se dívejte. Vidíte ho – ukazuje se krajíc chleba. Pro mne je to zázrak a vlastně pro nás pro všechny. Je to zázrak, že tahle kamenitá koule – zeměkoule, lítá vesmírem a má na sobě tenkou slupičku, v níž se ze zrna rodí klasy. Je zázrak, že lidé umějí o klasy pečovat, zrno sklidit, namlít a přeměnit v těsto. A až je z těsta upečený chléb, to je teprve zázrak voňavý a chutný – čerstvý chleba s křupavou kůrkou.  My zažíváme zázrak. Aby těm zázrakům nebyl konec – o chleba, o chléb náš vezdejší se lze rozdělit.

Zázrak pokračuje, když se lidé umějí o pokrm rozdělit. Nejspíše víte, že na světě jsou země, kde lidé z různých důvodů hladovějí – kvůli válce, kvůli suchu, kvůli mizerné vládě.  A my lidé umíme udělat ten zázrak, aby se všichni najedli. Nejde to lehko, proto mluvím o zázraku.

Víra má dvě ruce. Aby uměla dobře přijímat i dobře dávat.  My se učíme s Božími dary dobře nakládat. Káž nám Pán Bůh dá sílu k zázrakům.  Amen.

Marek 8,1-10                        638; 440; 176; Ta touha hluboko je v nás; 669             Jakub 2,14

Kázání pro děti a dospělé 22. ledna 2017.