Dnes jsem si sem pro vás do kostela přinesl náramnou lahůdku. Zde v termosce mám velice vzácný nápoj – chcete někdo ochutnat? Co mu říkáte? Že je to jen obyčejná voda? No a dokážete si snad představit nějaký vzácnější nápoj? Jen si to pěkně urovnejte v hlavě, co jste dnes už všechno stihlo s vodou provést: ráno jste vstali, šli jste na záchod a tam jste po sobě spláchnuli. Pak jste se myli, snídali, čistili si zuby. Copak byste to vše zvládli bez vody? Pak jste jeli sem do kostela – ani auto by bez vody nejezdilo.

Jak to všechno začalo, sestry a bratři, je vcelku dobře známo. Události kolem Ježíšova narození patří do obecného povědomí, a to i mezi lidmi mimo církev. Snad každý ví něco o Betlémě, o jesličkách, o hvězdě na obloze, o všelijakých lidech, kteří se v souvislosti s Ježíšovým narozením dávají do po-hybu. Je dobré vědět, že Kristova cesta zde na zemi začala velmi skromně, bez protekce, bez převratných zázraků. Narodilo se dítě jako každý jiné.

            Advent bývá chápán jako doba očekávání. Čekáme na vánoce, čekáme na svátek Ježíšova narození. V církvi si navíc často připomínáme starozákonní proroctví o příchodu božského vladaře, který bude vládnout světu tak, že jej uzdraví. Jakož o tom proroci svatí zvěstovali, zpíváme v jedné středověké písni. Celé věky čekaly na příchod toho, kdo jim pomůže žít před Bohem, a on skutečně přišel. Toho jsme se dočkali v tomto čase jistě, pokračuje ta píseň

­            Kdo byla Ester? Co udělala? Proč se o ní i po staletích mluví? Ester byla královnou. Nádhernou královnou. Byla hvězdou královského dvora. Zářila. Její jméno – jitřenka, venuše. Nevíme, kdy a jak Ester padla králi do oka, víme jen, že se stala jeho ženou. Ovšem nemysleme nyní na pohádky o šťastném manželství v přepychovém zámku. Bible nám vypráví příběh starý přes dva tisíce let. O rovném postavení muže a ženy se nikomu ani nesnilo. Natož o problematice sexuálního harašení. Tehdy králové sbírali ženy pro okrasu, byly ozdobou i důkazem jejich moci.

Čím se člověk nasytí? Co doopravdy nasytí lidskou duši? Kdy si konečně řekneme: „Už mám dost, nepotřebuji více, nemusím se honit za dalšími věcmi“? Dospějeme vůbec někdy do okamžiku, kdy se spokojíme s tím, co máme, a smíříme se se svým nedostatkem?

Jsou modlitby vyslyšené a modlitby nevyslyšené. A pak jsou ještě modlitby, u kterých nelze jednoznačně říci, kam patří. Už se naplnily, nebo ještě se na jejich završení čeká? Když prosíme o uzdravení a zlepšení není vidět, znamená to, že se nic neděje? Ano, nevyslyšené modlitby bolí. A naopak, vyslyšené modlitby člověka těší a hojí duši.

Přeskakující gramofon. Snad vás, sestry a bratři, nepohorším, přirovnám-li právě přečtené biblické verše k desce, na níž přeskakuje jehla a z přístroje se dokola ozývá pořád to samé. Budete jíst nekvašené chleby, nebudete jíst kvašené. Odstraňte všechen kvas, nejezte nic kvašeného. To snad ani nejde nepochopit, jak jasně je vše řečeno.