Zavřeno. A basta. Dveře jsou zabouchnuty a zajištěny. Uvnitř je hudba a smích, zatímco venku je šero a ticho. Zpozdilé družičky mají každá svou čerstvě naplněnou lampu. Ty jsou jim však nyní k ničemu. Těch družiček je pět. A přitom se každá z nich cítí sama. Nepatří k sobě. Aspoň jim to tak připadá. Zakrátko jedna po druhé zhasnou svou lampu a odejdou do tmy. Každá sama za sebe. Žádná z nich nepocítí potřebu promluvit s ostatními. Možná až třetího dne. Možná až za týden. Ale teď ne. Teď je pozdě.

Sestry a bratři, je to divné podobenství. Na konec po něm zůstávají rozpaky. Trpké rozpaky. Muselo to takto dopadnout? Proč takový ponurý závěr? Bolestné rozdělení. Pět družiček na svatbě, pět družiček přede dveřmi. Před zavřenými dveřmi mimo svatbu. Jedna věc je naprosto jasná. Stala se chyba. Pět družiček udělalo chybu. V Bibli se jim říká pošetilé družičky. A to je ještě vcelku mírné označení, s nádechem poetismu. Klidně bychom ale mohli přeložit, že ty družičky byly přímo hloupé, natvrdlé. U nás ve Slezsku by se řeklo pěkně, že byly „pohlupave“.  A tak udělaly chybu. Velkou chybu.

Když už si člověk jednou opatří na svícení lampu, musí k ní holt vzít i dostatek oleje. Bez oleje se nedá svítit – to se nedá svítit. Podle dávných orientálních zvyklostí měly družičky před svatbou čekat s lampami na ženicha, aby mu posvítily na cestu. Jenže jak už to v Orientě bývá, času je dost, nikdo nikam nespěchá, dochvilnost je slovo neznámé. Ježíš dobře ví, o čem mluví. To je příklad ze života. A tak čas plyne, čekání se vleče a oleje v lampách ubývá. Ženich pořád nikde. Tolik se těch deset děvčat těšilo, že půjdou své kamarádce za družičky, ale teď kde nic, tu nic. Nejen ony, ale všichni už chtěli slavit. Už chtěli, aby propukla ta veliká slavnost. Nač ještě čekat? A když už ženich konečně dorazí, sláva je zkalena. Pět družiček udělalo chybu, bez oleje neměly čím svítit. Nepřivítaly ženicha, nýbrž trajdaly někde po obchodech a sháněly náhradní svítivo. Na svatbu přišly pozdě a nebyly vpuštěny dovnitř. Zakalená sláva. Uvnitř se všichni radují a asi ani nevědí, co se děje u dveří. Ale my, jako posluchači nejsme uvnitř, nejsme ponořeni do radosti. Zvenčí pozorujeme obrovské zklamání pěti družiček. Jsou to mladé holky, mají oči plné slz. Vzbuzují soucit. Kvůli jedné hloupé chybě nejsou vpuštěny na svatbu? Co tím Ježíš vlastně chce říci?

My bezpečně víme, že se stala chyba. Pět družiček mělo málo oleje. V průběhu času došlo k vyhoření. To už tak bývá, že se dostaví syndrom vyhoření, když člověk dělá stále totéž, když nemá podporu, odpočinek, kloudný výsledek. To už pak nehoříme, neplaneme, nýbrž jenom doutnáme a čadíme. A někdy už ani to ne. Ochabnutí, otupění, ztráta naděje. O tom Kristus mluví. Proti tomu Kristus mluví. Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. (13) Náš život je jako družičkovské čekání na ženicha. Vyhlížíme svého Pána. Nechápeme, proč se s ním nemůžeme naplno setkat. Kde zůstal. Proč otálí. Proč je ho tak málo ve světě, když s ním by mohlo nastat pořádné veselí. Jme jako družičky. Toužíme se setkat se svým Pánem. Nejen ve smrti, ale už tady v životě. Čekáme, že se k nám Bůh přiblíží a spolu s ním nám vstoupí do života radost. Ta hluboká radost, která netřeští, ale která se raduje pokojně a mírně v samotném srdci srdce. Na to stále čekáme. Těšíme se na slavnou hostinu, kterou on pro nás pořádá. Máme se na co těšit.

Podobenství o deseti družičkách je podobenstvím o čekání. O čekání zdařilém a o čekání nezdařilém. Je podobenstvím chybě, která zmařila doufání a radost.  Jako takové ho máme číst. Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu, kdy váš život či celé dějiny vezmou obrat. Nevíme, kdy se přiblíží Pán se svou mocí, proměňující svět i každého člověka v něm. Radost je blízko. Čekejte na ni a netrajdejte svým srdcem někde jinde jako oněch pět pošetilých družiček.

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. (1) Je to neobvyklé podobenství a celé vyznívá velmi divně, pokud v něm budeme hledat, co v něm není, a ani nechce být. Pokud v něm hledáme klíč, kdo bude spasen. Až příliš často se podobenství četlo jako rozlousknutí hádanky, kdo vejde do Božího království a kdo nikoliv. A to je špatně. Tuze špatné čtení. Podobenství vypráví o očekávání, nikoliv o soudu. Abychom pochopili soud, potřebujeme znát okolnosti, důkazy, vinu, ovšem ty lze vysledovat jen velmi těžko. Celé generace vykladačů se kupříkladu snaží vysvětlit, co olej z podobenství znamená v lidském životě. Neboť dostatek či nedostatek podle nich rozhoduje o lidské budoucnosti na věčnosti. Padají pak všelijaké výklady: olej je víra, olej jsou dobré skutky, olej je Duch svatý, olej je znovuzrozený lidský duch. Olej je Boží moudrost. Jan Hus tak v návaznosti na dřívější vykladače kázal, že pět pošetilých družiček symbolizuje pět tělesných smyslů, které nás klamou, co se Boha týče, a pět moudrých družiček je naopak pravým duchovním poznáním, založeným na Boží moudrosti. Jenže o tom podobenství nemluví. Neříká, co musíme mít, abychom vešli do radosti. Číst podobenství jako podobenství o soudu znamená je velmi přecenit. Přetížit jeho obsah.

Pět družiček udělalo chybu, to je jasné. Nevzaly si dostatečné zásoby oleje do svých lamp, a proto nesvítily, kdy měly. Prostě udělaly chybu, spletly se, přepočítaly se, neodhadly správně čas. Jenže na tom nemůžeme založit rozhodnutí o lidské spáse. Jestli někdo udělá chybu nebo ne. Jedna chyba přeci nerozhoduje o osudu člověka. Vždyť Kristus Spasitel přišel kvůli našim chybám a hříchům, aby ony nerozhodovaly o naší spáse. Abychom byli spaseni bez ohledu na své hříchy, chyby a nedostatky. (Nedostatky oleje.) Ježíš není ženichem z podobenství. To by byl příliš temný konec. Prosily: „Pane, pane, otevři nám!“ Ale on odpověděl: „Amen, pravím vám, neznám vás.“ (12n) Tohle není evangelium, tohle není evangelium pro chybující lidi. To není evangelium pro nás, pošetilé, kteří máme před Bohem spoustu nedostatků, nejenom oleje. Je až s podivem, kolik kazatelů káže takto přísně a ponuře. „Člověče, sám si rozhoduješ o své spáse, a když se spleteš, tak máš prostě smůlu. Boží království se ti zavře před nosem.“

Žáden div, že takovému „evangeliu“ se nechce věřit. Žáden div, když se do takového strohého pojetí snaží lidé vnést naději. Neskončit u zatracení. Zápas o naději krásně pojal řecký spisovatel Nikos Katzanzakis.

 „Co bys udělal ty, Nathanaeli, kdybys byl tím ženichem?“, zeptal se Ježíš a upřel na něj své velké tmavé oči. Nathanael mlčel. Neměl dosud žádnou jasnou představu, co by měl dělat. Na jedné straně chtěl družičky odehnat, vždyť dveře již byly zavřeny a pravidla jsou pravidla. Na druhé straně mu však družiček bylo líto a chtěl jim otevřít…

„Já bych otevřel…,“ řekl Nathanael tiše, aby jej neuslyšel starosta. Nedokázal by jeho přísnému pohledu vzdorovat.

„Správně, Nathanaeli,“ řekl Ježíš radostně a vztáhl ruku, jako kdyby mu žehnal. „V tuto hodinu jsi v živém těle vešel do ráje. Tak jednal i ženich.  Zavolal své služebníky: „Otevřete bránu, vždyť tohle je svatba!  Všichni mají něco popít a být veselí! Vpusťte pošetilé družičky dovnitř a umyjte jim nohy, neboť mají za sebou dlouhou cestu.“

Je to podobenství o očekávání a o naději, nikoliv o soudu a zatracení. Kristus neříká: „Vězte, kdo vejde a kdo nevejde.“ Říká: Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.  Sestry a bratři, radost se blíží. Přichází s Kristem, který hlásá lásku a odpuštění. Družičky čekají na ženicha. Když už čekají dlouho, ztratí bdělost a začnou zmatkovat. Jedny i druhé. Pět křičí: „Nemáme olej. Nemáme olej. Nemůžeme svítit.“ Dalších pět křičí: „Máme málo, máme málo, nemohly bychom svítit, kdybychom se rozdělily.“ Ženich se blíží, radost a spása je ne dosah, a my řešíme, co máme a co nemáme. To je naše otupělost víry. Pozornost nasměrovaná jinam. Jako kdyby záleželo na nás. „Jděte ke kupcům a kupte si!“ Radí pět svítících družiček pěti pohaslým. Takové pošetilé rady dáváme my věřící nevěřícím. „Musíte si opatřit to a to, musíte udělat to a to a pak můžete přijít.“ Jenže takhle to podle podobenství nefunguje. Hlavní není olej, ať už znamená cokoliv. Hlavní je ženich a radost, která s ním přichází. Bůh jako dárce radosti. Neutéci před ním za svými cíli. Neztrácet svůj čas ve sháňkách. Nemařit síly ve svém zařizování štěstí podle vlastních představ. Uprostřed noci se rozlehl křik: Ženich je tu, jděte mu naproti. Nepropásněte příležitost k radosti, tady a teď. Bláhové je naše hledání jinde. I ty moudré družičky se chovají pošetile, když posílají druhé pryč na nákupy. Teď mají společně vítat toho, který přináší radost. Bez taktizování popadnout lampu a vyrazit za ním. Klidně ať jednu lampu drží dvě družičky naráz, o ně samotné přeci nejde. Hlavně ať už začne ta veselka. Sestry a bratři, o tom je dnešní podobenství. Pán je blízko a s ním radost a štěstí a život. Popadněme, co máme, neshánějme se po ničem dalším, nepropásněme příležitost k víře, naději a lásce. Neboť ona je právě teď. Nezaspěme ji. Společně do ní vstupme. Amen.   

Izajáš 65,16-23           534; S 300; 361, Brazilské kyrie; 179; 636    2Pt 3,3n+8n

Kázání v poslední neděli církevního roku 24. listopadu 2019.