Sestry a bratři, při jednom táboře jsme Američany vyvezli na výlet na zámek ve Slavkově. Já jsem na prohlídku nešel, vyrazil jsem na procházku parkem. Byla to úchvatná podívaná. Na štěrkopískových cestičkách se konala mezinárodní soutěž v pétanque. Hráči ze dvou družstev se snaží dohodit svou kovovou kouli co nejblíže k malé dřevěné kuličce. U jedné lavičky stála skupina postarších hráčů, kteří již dozávodili. Hráli už jen tak pro sebe. Smáli se každému hodu, povedenému i nepovedenému. Musel jsem se smát s nimi. „To se ti fakt podařilo,“ chválí soupeř soupeře. Sedám si na lavičku a pozoruji je. Ani si mne nevšimnou, tolik jsou zabráni do hry. Pohled na hodinky mne zarazí. Jak dlouho jsem je sledoval!? Jako kdybychom vystoupili mimo čas. Jako kdyby řeka času obtékala náš ostrov plného her a zábavy.

Kdy naposled jste takto hráli, že jste zapomněli na místo a čas? Že jste byli zcela chyceni a pohlceni hrou? Také biblické čtení nás dnes bere na moment mimo prostor a čas. Zve nás ke hře. Přečtu Přísloví 8,1-3+22-36.

Sestry a bratři, úplně na začátku, před veškerým časem a před vším prosto-rem, se nachází hra. I všechno vznikání prostoru a času, zrod stvoření: to je hra! Bible nám dnes vypráví o Moudrosti, vytvořené Bohem nejdřív, zrozené přede vším ostat-ním. Moudrost, která si hraje před Bohem, zatímco on tvoří vše další.

Může nás udivit, kdo vlastně je tato Moudrost. Možná o ní dnes takto slyšíme poprvé. Je to nějaká osobitá veličina vedle Boha? Že by snad nějaká bohyně? (Představa ze starověkých náboženství.) Anebo je moudrost přímo výrazem Boží životní síly? No, zas až tak přesně to vědět nepotřebujeme. Důležitý je poznatek, že Moudrost má svůj původ v Bohu. Bůh si to přál, aby Moudrost byla taková. To stačí.

Hned si ale všimneme, že tato tajuplná Moudrost není žádnou šedou eminencí, která si zaleze do studovny, aby tam pátrala po pravdě a po rozumnosti. Moudrost rovněž není ani žádnou vážnou a přísnou bytostí, která by nám na způsob nějakého poradce či trhacího kalendáře dál a a dál znovu uštědřovala více či méně dobré rady. Nic takového. Moudrost je radostná a pozitivní postava, která přímo srší silou a hra-vostí. Neukrývá se v knihovnách ani ve věžích ze slonoviny, nýbrž touží vstupovat do života. Je tam, kde se koná život. (Př 8,2n) Vystupuje v Božím stvoření jako spoluhráč-ka, jako protějšek, jako inspirace. Byla přitom, když Bůh započal své veliké stvořitelské dílo. Nebyla pasivně přihlížejícím divákem. Ne, ona se aktivně zapojila do dění. Když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. (27-30)

Moudrost sloužila a pomáhala Bohu při stvoření tím, že si po celý čas před ním hrála a žertovala, zatím co on utvářel svět. Podněcovala jej, obveselovala a dával tak křídla jeho stvoření. Za pomoci Moudrosti se Stvořiteli dařily jeho výtvory s hravou lehkostí. Švýcarský myslitel Kurt Marti  nápaditě opěvuje Moudrost – Sofii v jedné své nádherné básni.     

Od prapočátku: Bůh se druží.

Bůh se Sofií, s ženou, s Moudrostí

zrozenou, dříve než vše začalo.

Ona si hrála před Stvořitelem.

pohrávala si s tím, co on tvořil,

a, zlehka skákajíc od případu k případu, navrhovala nové výtvory:

Což takhle ladně zakřivený prostor? A co třeba myriády titěrných molekul? Anebo mlhovinové víry z plynů? Nebo hmota, matérie vznášející se, poletující, rotující?

Tak dobrá, smál se Bůh, neboť vše je možné,

akorát se přidá pořádek do celku, například skrze gravitaci.

K tomu si ale Sofia přála stejnou dávku lehkosti.

Tak Bůh vymyslel čas. A Sofia tleskala

tomu divokému melodickému třesku, víření a pohybu. Vytryskly tóny, prostory, vyrašily

budoucnosti i první minulosti – kosmický tanec radostně se rozprostírajícího vesmíru.

Zvesela vztáhla Sofia ruce k Bohu. A Bůh s ní tančil.

Tolik slova básníkova. Překvapivé a nakažlivé obrazy. Takhle jsme si to asi nepředstavovali. Spíše je nám vlastní jiná představa, že Bůh napřed hloubal a rýsoval, propočítával a zvažoval a pak podle nákresu položku za položkou uváděl do chodu. Anebo si ze zvyku představujeme, že při stvoření se vše odvíjí vážně v nábožném tichu a se zadrženým dechem. Ale kdeže! Náš dnešní biblický text se smíchem cupuje takovéhle vážné myšlenky.

Jak už jsem řekl. Zcela na počátku byla hra! Na samém počátku byla lehkost!  Na samém počátku byla hravost a smích! Pořádek taky. Moudrost samo sebou napomáhá nalézt pravou míru, správný řád věcí. Aby vznikl volný prostor pro život. Co zde startuje, to není žádná chaotická hra bez plánu či pravidel. Nýbrž obrovské hřiště pro život, které Bůh vytyčuje a buduje.

Poselství pro nás dnes: Na počátku si Bůh přál hravost, lehkost, rozmanitost, radostnost. Na počátku světa není ani drama, ani náhoda, nýbrž překotné veselí a nespoutaná radost ze života. A v tom všem má Bůh plán. Což se nám může zdát vzdálené. Když pozorujeme stav světa. Když ve svém vlastním životě hledíme na starosti, které nás připravují o všechnu lehkost. Může se nám to zdát i dětinské, hry jsou přece pro děti, zatímco dospělí se hraní buď odnaučí, nebo je prostě odloží pryč.

Ale paní Moudrost, která je nám dnes postavena před oči, není dítětem. Její počínání je všechno možné, jen ne dětinské. Moudrost je dospělá žena, plná života a radosti. Vzpomeňte na hráče, které jsem vám představil v úvodu. Hraní není vyhrazena dětem. Tím spíše ne, pokud celé stvoření začíná hravě.

Co se vlastně děje, když si hrajeme? Při hře si všichni lidé – a dokonce i zvířecí mláďata – procvičují věci důležité pro vývoj a přežití. Hrou zkoušejí své schopnosti a objevují nové, další. Některé věci je zapotřebí opakovat ve hře znovu a znovu, než konečně budou do života „pasovat“. Při hře rozvíjíme svůj potenciál. Při hře leccos může získat nový význam, otevřít nový pohled a tak nám napomoci zvládnout nějaký problém. Ve hře můžeme přerůst sami sebe nebo si osvojit nějakou jinou roli. Nezůstáváme připoutáni k tomu, čím jsme nebo čím jsme byli. A nejkrásnější okamžiky ve hře jsou, když všechno kolem sebe můžeme zapomenout, zcela se ponořit do hry a bez ohledu na tahy, body a vítězství se radovat ze hry samotné. Eduard Bass v knize Klabzubova jedenáctka vylíčil veleúspěšné fotbalové mužstvo složené z jedenácti bratrů. Jezdí po světě, sbírají trofeje, ale kluci z vesnice s nimi nakonec kopanou hrát nechtějí Protože Klabzubáci hrají pro slávu, zatímco oni hrají pro radost. Ti obyčejní kluci připomněli a vrátili mistrům radost ze hry. Hrát, protože je to pěkné, osvěžující, povzbudivé.

Hra, která překonává prostor a čas, vytváří nový prostor a nový čas, v němž je člověk sám sebou a přeci spolu s druhými. Jedinečný zážitek svobody a lehkosti. Příležitost měnit se, růst, přerůst sám sebe. Jaký to má význam pro nás dnes ráno? Nejen si připomínat, ale rovnou se nechat nakazit, že na počátku byla lehkost a hravost. (Ale jaképak nakažení? Nalepšení!) Stvoření vzniká ze hry a z radosti. Do nich jsme umístěni, v nich je náš životní prostor. Nezapomínejme proto, že my sami jsme tvorové a tudíž nad našimi životy se nachází Boží hra a radost ze života

Objevíme tuto radost ve svých životech? V krajině a tvorech kolem? V tomto nádherném světě, jejž Bůh stvořil? Ve své vlastní ohraničenosti? Jsme v čase po velikonocích, neděle nesou jásavá jména. Jubilate, cantate, exaudi.  Těšte se ze světa, jejž Bůh vymyslel důvtipně, vtipně, radostně! Ovšem, já vím, že mnohé mluví proti a že se radost těžko hledá ve světě leckdy ošklivém, často nespravedlivém a vždy zmítaném a rozpolceném. Ale aspoň dnes se vraťme k počátku a inspirujme se, jak byl náš svět zamýšlen: lehce, vesele, hravě, pln lásky k detailu a radosti z celku.

Přejeme si nechat se nakazit touto hrou a s paní Moudrostí tleskat a dát se strhnout tancem života. Všichni si přejeme nalézt moudrost. Což, jak se dnes dočítáme, rozhodně nemusí být vážná a těžká věc. Když důvěřujeme souhře Boha a Moudrosti, hře, z níž všechno povstalo, když vyznáváme Boha jako svého Stvořitele a Ochranitele, když sami sebe považujeme za součást této Boží hry, pak co víc si přát? Radovat se spolu s Boží radostí ze stvoření a důvěřovat, že nám vytváří hravý životní prostor, v němž se rozvíjíme, rosteme a sami sebe přerůstáme.

Kdo nalezne tuto moudrost, nalezne život. Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. (35) Poselství pro nás zní: Bůh se svým stvoře-ním ještě není na konci. Jeho hra života pokračuje. Nedávno jsme slavili velikonoce. Vyznáváme Krista jakožto průkopníka nového stvoření, jako tvořivou hru Boží, která jde dál a nedá se zastavit. Je v příkrém protikladu ke smrti. Smrt je ničitelem hry, který se nám snaží namluvit, že už je dohráno. Game over. Slovy moudrosti: Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt. (36)

Boží laskavé a tvořivé jednání není v koncích. To vědí všichni, kdo tančí s paní Moudrostí a těší se z Božího stvoření. To vědí všichni, kdo se svěřili novému stvoření v Kristu. Proto: staňme se spolupracovníky, spoluzpěváky, nejlépe však spoluhráči v Boží hře. A snad si také zase jednou něco zahrajte se svými partnery, dětmi, vnoučaty, sousedy a s kým ještě. Hrejte, abyste se ztratili ve hře a připomněli si lehkost, která tu byla na počátku. Amen.     

Mt 11,25-30                66; S284 ; Pán tance; 486,636     Fp4,4nn

Kázání v neděli 12. května 2019.

Za předlohu vděčím bratru Uwe Tatjesovi z Curychu (Švýcarsko).

Modlitba:

Ve všech těch okamžicích, které nám připadají obtížné,

když se cítíme vyhaslí a beze šťávy,

když nám samota a starosti berou sílu,

ty, Bože, jsi s námi.

Odnímáš od nás něco z tíže, kterou život s sebou občas přináší.

Jako krásný dar nám dopřáváš okamžiky lehkosti,

kdy nás žádné starosti netlačí, nic nás nebolí, nic nás nehoní,

žádné břemeno na nás neleží, žáden strach není zapotřebí překonat.

Děkujeme, že se dnes tady v kostele můžeme spolu s druhými zastavit a napřímit se s důvěrou, že neseš náš kříž. Díky, že si na chvíli můžeme opravdu oddychnout od všeho. Díky, že uprostřed písní, modliteb a biblického čtení se naše duše smí zhluboka nadechnout.

Vždyť Ježíš Kristus, náš Pán a bratr, vzal na sebe naše břemena, aby ulehčil náš úděl. Daroval nám ducha důvěry, abychom si před tebou nepřipadali cizí, nýbrž abychom byli tvými dětmi a jako děti k tobě s důvěrou společně volali. Otče náš…