Sestry a bratři, při jednom táboře jsme Američany vyvezli na výlet na zámek ve Slavkově. Já jsem na prohlídku nešel, vyrazil jsem na procházku parkem. Byla to úchvatná podívaná. Na štěrkopískových cestičkách se konala mezinárodní soutěž v pétanque. Hráči ze dvou družstev se snaží dohodit svou kovovou kouli co nejblíže k malé dřevěné kuličce. U jedné lavičky stála skupina postarších hráčů, kteří již dozávodili. Hráli už jen tak pro sebe. Smáli se každému hodu, povedenému i nepovedenému. Musel jsem se smát s nimi. „To se ti fakt podařilo,“ chválí soupeř soupeře. Sedám si na lavičku a pozoruji je. Ani si mne nevšimnou, tolik jsou zabráni do hry. Pohled na hodinky mne zarazí. Jak dlouho jsem je sledoval!? Jako kdybychom vystoupili mimo čas. Jako kdyby řeka času obtékala náš ostrov plného her a zábavy.