Jak stavím svůj život? Jaký materiál používám při konstrukci své rodiny, svých přátelství, své pracovní kariéry? Dělám dobré věci, nebo dělám věci špatné? Takové otázky patří do života člověka.

Apoštol Pavel píše o stavbě, když se ohlíží za svou činností v městě Korintu. Pavel byl velice houževnatý, vytrvalý apoštol a procestoval obrovský kus světa. Mimochodem – byla to tehdejší forma globalizace, která mu umožnila již tehdy ve starověku cestovat po římské říši bez omezení. Pavlova misijní činnost po obrácení započala v Damašku a skončila v Římě o víc než tři tisíce kilometrů dál.  Křesťanské sbory, které Pavel založil a o které se staral, byly od sebe vzdáleny stovky kilometrů. Avšak velká vzdálenost netlumí zájem o dřívější působiště. Spíše naopak – vzdálenost zájem umocňuje. Pavel byl vytrvalý, houževnatý apoštol.

Apoštol Pavel píše o stavbě, když se ohlíží za svou činností v městě Korintu. On začal, jiní pokračovali. Pavel položil základy, ale jiní budovali korintské společenství křesťanů. Kdo stavěl z jakého materiálu? Byla to dobrá stavba? Solidní? Stabilní? Zpětné ohlédnutí vyvolává otázky. Je to součást naší křesťanské víry: my chceme vidět, jak obstojí naše dílo v Božích očích. Neboli jinak řečeno, my chceme vědět, jak obstojíme na Božím soudu.  Dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den. (13n) Vlastně je to dobrá naděje, že moje skutky budou nakonec spravedlivě posouzeny.

Před dvaceti lety se v Poličce konal první tábor s Američany. Netuším, s jakým očekáváním přijeli první američtí dobrovolníci. Česká republika jako jedna z nejvíce ateistických zemí na naší planetě a křesťané z USA nabízejí českým dětem program. A dokonce v kostele! Šílené. Ale právě zde je zapotřebí se ptát s apoštolem Pavlem: Kdo z jakého materiálu stavěl? Jaká byla konstrukce, která vznikla? Dobrá nebo špatná? Obstojí na Božím soudu?

Netuším, s jakým očekáváním přijeli první američtí dobrovolníci. Možná snili o probuzení, jaké přinesou do spícího Česka. Možná snili, že mnohým mladým lidem otevřou cestu k víře v Krista. Možná snili, že v Poličce pomohou vytvořit silný sbor. Hm… Jisté je, že žádné velké probuzení nenastalo. Ale nezapomeňme na apoštola Pavla a na jeho otázku, kdo jak stavěl. A z jakého materiálu? Minulý víkend jsem dělal svatbu a po obřadu jsem hovořil s různými hosty u stolu. Jeden mladý muž vzpomínal, že se před lety účastnil našich táborů. „Tábory s Američany byly perfektní se zajímavým programem.“ Dílo každého vyjde najevo.

My jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Bož pole, Boží stavba. (9) Kristus nás učí, že velké věci začínají z malých počátků. Z malého zrna vyroste klas, ani nevíme jak. Kristus nás učí trpělivosti, vytrvalosti, houževnatosti. Drazí čeští dobrovolníci, na táboře neděláme zázraky. Stavíme, jak kdo umí. Za dvacet let prošly táborem stovky dětí. Jaká je naše stavba? Vím, že stavebním materiálem je přátelství a radost a obětavost a kreativita a vděčnost za život a touha sdílet se. Rozdělit se o důvěru a o lásku, kterou jsme v životě dostali. Nemusíme mluvit přímo o Bohu, chceme předávat dary, které jsme od Boha dostali. Těším se na příští týden, neboť dětem na stavbu jejich života přineseme materiál, který se nám samotným osvědčil: přátelství a radost, láska a důvěra, vděčnost za život. To chceme předávat dál.

Kázání před začátkem tábora v neděli 14. července 2024.