Schválně – kolik jste od začátku prosince do dneška viděli různých hvězd? Nemyslím nyní hvězdy na obloze. Myslím na všechny ty rozmanité hvězdy na stromcích, v oknech, všemožných výzdobách, na talířích. To nejde spočítat. Nejspíš jich byly stovky, možná i tisíce. (Jenom tuhle je těch perníkových …) Hvězda patří mezi hlavní vánoční symboly spolu s jesličkami, stromečkem a dárky. A nutno dodat: celkem jsme si na hvězdy kolem zvykli. Patří k svátkům a zřejmě bychom je postrádali, kdyby zmizely.

Jak se hvězda do vánočního příběhu dostala, je celkem jasné. Evangelista Matouš nám vypráví o učených mužích z dalekých zemí, kteří se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu … (1n). Toto vysvětlení je dobře známé. Dokonce bych si troufnul říci, že se jedná o jedno z nejznámějších biblických líčení vůbec, o kterém má jakési povědomí i značná část necírkevní veřejnosti. Kdesi v cizině si prostě pár vzdělanců všimne zvláštního úkazu na obloze, dají se dohromady a po poradě najdou vysvětlení: Židům se narodil nový král, který svým významem zastíní všechny dosavadní panovníky. S takovým člověkem se hodí být zadobře hned od začátku. Vydají se tedy na cestu a vznešenému novorozenci se uctivě pokloní. Směr jim udávala právě ona pověstná hvězda. Taková starověká GPS to byla, takže po upřesňujícím dotazu bezpečně dorazí k cíli.

Jenže tohle je ta snazší část příběhu o hvězdě. Potíže nastanou, jakmile se začneme tázat, co vlastně oni moudří mužové na nebi uviděli. Co bylo onou hvězdou? Co jim vlastně zářilo na cestu? Zde se ocitáme na poli nespolehlivých dohadů. Pohyby nebeských těles jsou předvídatelné a slušně je znali i pradávní astronomové. Jakpak je mohla zčista jasna nějaká hvězda zaujmout? Čím byla tolik výjimečná, že z ní vyvodili tak dalekosáhlé, či spíše dalekochodné závěry. Opakovaně se dály pokusy, s odstupem času hvězdu identifikovat. Podle jednoho výkladu byl zářivý úkaz způsoben konjunkcí neboli sblížením dvou planet či více planet. Nejčastěji se mluví o Jupiteru se Saturnem popř. i s Měsícem. (Odsud někteří vypočetli, že se Ježíš narodil roku 7 před naším letopočtem.) Jiný výklad je založen na poznámce, že se hvězda pohybovala – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jednalo se tudíž podle všeho o kometu. Tak bývá i mnohdy zobrazována – s ocasem jako vlasatice. A do třetice: novodobé poznatky z astrofyziky nabízejí výklad, že se jednalo o tzv. novu. Hvězda, která nakrátko velice jasně vybuchne a pak se zase zklidní. No a teď si vyberte! 

Shrnuto: o vánocích vzpomínáme na hvězdu, o které nic dalšího nevíme. Všechny ty hvězdné výzdoby a ozdoby odkazuji k něčemu, co pro nás zůstává záhadou. A to je pěkné. V životě zkrátka nelze všechno vysvětlit. Pán Bůh vyhradil určitý prostor tajemství, abychom měli příležitost k rozhodování, aniž bychom byli ke svým postojům dotlačeni váhou argumentů. Jak nám pomůže, když přesně vysvětlíme, co na nebi o vánocích svítilo, když to přitom nic s našim životem neudělá?

Zkusme se na zápletku s hvězdou podívat ještě jednou z jiné strany. Kdesi za velikými řekami Eufratem a Tigridem lidé odnepaměti sledovali noční oblohu. Nabízela jim uklidňující jistotu, že věci ve světě mají svůj řád, ale zároveň jim čas od času skýtal různá překvapení. Občas se stalo něco, s čím nepočítali. Právě tohle vykročení z vyjetých kolejí způsobila hvězda v evangeliu. Mudrci patřili k lidem, kteří hvězdnou oblohu dobře znali. V Bibli mají perské označení „mágové“ neboli lidé, kteří se vyznají ve věcech mezi nebem a zemí. Zkoumání oblohy patřilo k jejich hlavní činnosti. Byli tak něco jako astrologové: co se ukazuje na nebi, má dopad i na zemi. Je tedy potřebné nebeskému dění dobře rozumět, aby se lépe žilo. Tedy – oni mudrcové zkoumali oblohu nikoliv z pouhého zájmu, nýbrž z touhy po povedeném, naplněném životě. A právě do této jejich touhy zasvítila hvězda.

Podle Bible to byla hvězda, kdo vedl mudrce. Ovšem byla to jejich touha porozumět, kdo je popoháněl na cestě. Touha nepromarnit život. Touha správně odpovědět na výzvu, kterou pro sebe rozpoznali. Hvězda jim pomohla dát se do pohybu. Hvězda jim pomohla spojit touhu s Bohem. Její poselství je jasné: „Tudy jděte. Směrujte se ke Kristu.“

Sestry a bratři, můžeme se od dávným mudrců učit. Měli ve svém nitru touhu skrze oblohu porozumět dění na zemi. Bylo to smyslem jejich života. Nejvznešenější úkol, jaký si předsevzali. Této své touze podřídili své kroky. Když na obloze zasvítí královská hvězda, jdou se proto poklonit novému králi. Mudrci nechtějí nechat svou touhu zvětrat, vyčichnout, odvanout. Jak nakládáme se svou touhou my? Jaké důsledky pro nás má to, po čem toužíme? Nevyhasly naše sny pod nánosem každodenních starostí? Dokáže nás ještě rozpohybovat to, po čem toužíme? Myslím nyní na ono nejniternější toužení po tom, co dává životům smysl.

A vlastně – co bychom našli v katalogu lidských tužeb? Jaké položky bychom nalezli v soupisu smyslů, jaké lidé přikládají svému životu. Přehlídka by byla velmi rozmanitá.

* Pro mnohé lidi je smyslem života rodina: dobře vychovat děti, poskytnout jim co nejlepší start do samostatného života. Nějak jim i materiálně přilepšit. Do okruhu rodiny později přibydou partneři blízkých, vnoučata, případně synovci, neteře atd. Pomoci těm nejbližším je krásný smysl života. Touha, za kterou se není třeba stydět.

* Vysoko ceněná je taky práce: dobře vykonávat svou práci. Nešidit ji, v klidu svým podílem přispívat k chodu společnosti. Kolikrát se stalo, že lidé změnili zaměstnání jenom proto, že je práce neuspokojovala? Čekali od života více, jejich srdce toužilo po něčem smysluplnějším.

* Někdo zase touží cestovat a objevovat svět. Vidět zajímavá místa, poznávat nové lidi, zažít něco nevšedního. Poznat život v jeho rozmanitosti.

* Pro mnohé lidi je důležitá touha po majetku – mít dost peněz, obklopit se věcmi, aby nic nescházelo. Dokázat se zajistit pro každý případ. U zlodějů a podvodníků nabývá tahle touha podoby kriminální, ale u většiny lidí je poctivá touha po majetku zdrojem blahobytu celé společnosti. (A. Smith: O původu bohatství národů)

* V katalogu lidský tužeb samozřejmě nesmíme zapomenout na touhu po míru a po bezpečí, rovněž i na touhu po osobním pokoji. Sem míří i slova z vánočního evangelia: lidem na zemi pokoj.

*A pořád ještě nejsme u konce seznamu závažných lidských tužeb: touha po zdraví, jež roste s bolestmi a trápením. Touha po spravedlnosti, když vidíme všelijakou vykutálenost či bezpráví. Touha po přátelství, po porozumění, po doteku. Touha o moudrosti. Touha po kráse. Jistě byste přidali i další.

Jako mudrci máme touhu naplnit svůj život opravdu dobrými věcmi, něčím opravdu důležitým. Spojme jako oni svou touhu s Bohem. Proto vzešla hvězda – jako znamení, že nám Bůh jde naproti. Není daleko od našeho světa, plného tužeb. Bůh vstupuje do světa kvůli lidem a kvůli tomu, po čem touží. Pokoušel jsem se vám tu ve stručnosti načrtnout, po čem lidé touží. Každá lidská touha je možná bez Boha. Pán Bůh vůbec nefiguruje v tom, po čem většina touží. Ale hvězda ukazuje směr. Spojte svou touhu s Bohem. Učte se žít od Krista. Opřete se ve svých bytostných přáních o Boha. Počítejte s ním. Vaše touha se tím jen prohloubí, zakoření se v samotném dárci a obnoviteli života. Svým dětem a vnoučatům pak bude moci pro život předat i víru. Svou práci zakotvíte ve vztahu ke Stvořiteli. Svět spatříte jako dobré stvoření.  Majetek vás naplní vděčností. Díky Bohu neztratíte naději na mír a spravedlnost, když se lidskou vinou vedou války, svoboda se oklešťuje, když se spravedlnost nekoná, nepropadnete zatrpklosti. A v bolestech a trápeních se vaše touha po zhojení díky Bohu spojí s důvěrou, že smrt vás nemůže přemoci nastálo.

            Jaká hvězda svítila mudrcům, nevíme. Víme však, že je přivedla ke spojení s Bohem. Toužili rozumět nebeským tělesům, svou touhu spojili s Bohem a díky němu přehodnotili i své dosavadní hodnoty. Proto s ochotou odevzdávají své drahé dary, už pro ně nemají dosavadní cenu. Nalezli cosi cennějšího. Boha, který přechází mezi nás, aby se ujal našich nejniternějších tužeb a přivedl je k opravdovému naplnění. Amen.  

Jób 38,1-18    19, 650; Šli muži moudří; 446; 489                2Pt 1,16-19

Kázání 7. ledna 2018 v neděli po Zjevení Páně.