1. Jeremjáš

            Byl Jeremjáš šťastným člověkem? Sestry a bratři, pokaždé když si čtu v knize proroka Jeremjáše, ptám se znovu na tutéž věc: byl Jeremjáš šťastný? Měl prorok v tom všem, čím procházel, pocit osobního štěstí? Těžce se hledá odpověď. Jeremjáš rozhodně neměl dobré podmínky k tomu, aby byl šťastný. Dlouhý je seznam příkoří, kterým čelil. Nepřízeň mocných i prostých. Osamělost, když nikdo nesdílel jeho názory. Odcizení dokonce i od vlastní rodiny. Posměch. Věznění. Uvržení do smrduté jámy. Úklady o život. Copak člověk může být šťastný za takových okolností?

            Jeremjáš říkal lidem nepříjemné věci. Lidé chtějí mít příjemný život, chtějí zažít ve světě štěstí. Jeremjáš říkal, že štěstí jen tak lehce nezažijí. Že svět jim štěstí nepřinese, i když to od něj čekají. Mnohé sliby doléhají k lidským uším, mnohé naděje se probouzejí v lidských srdcích. Jeremjáš říká jedno jediné velké: STOP! „Stát! Nevěřte svým snům, nevěřte vznešeným přáním, třebaže znějí z pomazaných úst. Od proroka až po kněze všichni klamou. (10) Nelžete si do kapsy, nepřikrašlujte si skutečnost, která je nevábná!“

            Judské království tenkrát stálo před porážkou. Od severu se tlačila mocná babylonská armáda. Zemi svíral strach, obavy o vlastní osud. Judské království tenkrát stálo před porážkou, avšak nikdo – až na Jeremjáše – si to nechtěl připustit. Mnozí raději chlácholivě říkali: „Ano, dobře to dopadne. Bude líp. Máme přeci posvátný chrám, a ten přeci nemůže padnout do rukou nepřátel. Máme Boží přikázání, a tak nás Bůh ochrání. Máme propracovanou hierarchii, máme božské vůdce, kteří umějí řídit společnost a provedou nás údobím marastu do nové epochy.“ Ovšem Jeremjáš hlásá jedno jediné velké: STOP! Jak můžete říkat: „Jsme moudří, my máme Hospodinův zákon“? Ano, jenže jej falšuje falešné rydlo písařů. (8) Prorok odmítá bezdůvodné chlácholení. Mezinárodně politická situace se nezmění podle našich přání. Žáden zázrak se konat nebude. Z planých nadějí se kloudné ovoce nesklízí. Válka opravdu nastane, a co hůř – bude prohrána. Těžkou ránu dcery mého lidu léčí lehkovážnými slovy: „Pokoj, pokoj!“Ale žádný pokoj není. (11).

2. Srpen 1968

Kolikrát se už v dějinách naplnilo jeremjášovské varování? Říkají: „Pokoj, pokoj!“Ale žádný pokoj není. Je tak opojné mít krásné naděje. A je tak snadné o naděje přijít. Představovat si světlou budoucnost a srazit se s šedivou realitou současnosti. Češi a Slováci si letos připomínají 50 let Pražského jara. Na pozítří připadá výročí sovětské invaze. Vy starší si jistě vzpomínáte na ono děsivě překvapivé srpnové ráno. Opět se naplnilo Jeremjášovo slovo. Říkají: „Pokoj, pokoj!“Ale žádný pokoj není. V uplynulých měsících jsem četl a slyšel řadu osobních svědectví o tom, jak se během jara 1968 věci v zatuchlém Československu daly do pohybu. Kolik činorodé naděje bylo mezi lidmi, že se přeci jenom leccos dá i našimi silami změnit k lepšímu. A pak přišla studená sprcha. Místo svobody okupace, místo naděje zklamání. A místo štěstí a pokoje rezignace. Říkají: „Pokoj, pokoj!“Ale žádný pokoj není.

Historici podnes vedou debaty, zdali Pražské jaro mělo šanci na úspěch. Asi ne. Jak se brzy ukázalo, ohromná síla, jež se v lidech probudila, vyšla naprázdno. Klamavý byl už onen pocit národní jednoty, že drtivá většina táhne za jeden provaz.  Ona netáhla. Lidé od svých představitelů nevědomky očekávali mnohem více, než oni byli ochotni a schopni dát. Nůžky se rozevíraly. V čele národa nebyli zapálení demokraté, nýbrž komunističtí aparátčíci. A ti, když přišla cizí vojska, nehájili svobodu lidu, nýbrž hájili vedoucí úlohu strany. Té strany, která byla založena na lži, na křivých procesech, na falšování dějin, na očerňování západních sousedů. Na popírání lidských schopností. Ti, kdo v lidech během jara probouzeli naděje, ti samí v následujících měsících všechny naděje ve jménu proletariátu zašlapali do země. Zastyděli se, že páchali ohavnosti? Ne, ti se nestydí, neznají zahanbení. (12)

3. Normalizace

A teď se dostávám k době, kterou jsem už zakusil na vlastní kůži. Za normalizace jsem se narodil, za normalizace jsem vyrůstal a bral rozum. Pořád v sobě cítím onu prolhanou atmosféru bezcílně se vlekoucí doby. Hesla o míru, o budování, o štěstí, o skvělé budoucnosti po boku Sovětského svazu. (A nikdy jinak!) Situace jako vystřižená z Jeremjášova proroctví. Říkají: „Pokoj, pokoj!“Ale žádný pokoj není. Znásilněný lid byl přesvědčován, upokojován, že se zas až tak moc nestalo, když se tanky valily našimi ulicemi. Znásilněný lid byl chlácholen, že dostatek jídla, hrst bezplatných léků, že vytápěné byty a víkendy na chalupě stačí ke štěstí. Ani slovo o dřívějším závanu svobody. Hlavně klid na práci a nenechat se rušit nepohodlnými postoji. Říkají: „Pokoj, pokoj!“Ale žádný pokoj není.

Z okupace se udělala bratrská pomoc. Úplně se popřely pocity veřejnosti z roku 1968. K socialistickému štěstí se bylo nutné prolhat. Měli jsme být šťastní v zemi se zadrátovanými hranicemi. Měli jsme být šťastní s obavami říci otevřeně svůj názor. Měli jsme být šťastní z duchaprázdných řečí o budování vlasti. Měli jsme být šťastní v kličkování, jen aby se děti dostaly na školu. Měli jsme být šťastní v pokrytectví. Jako za dob Jeremjášových. Lži, klam a podvod – to vše ve jménu blaha, pokroku, štěstí. Možná se na chvíli podaří někoho ošálit, ale dlouhodobě tak žít nelze.

Proto Jeremjáš hlásal nepohodlnou pravdu. A proto i Ježíš řekl: „Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8,32) Ano, pravda bývá bolestná, nepohodlná, neskladná. Byla taková za Jeremjáše, byla taková za Ježíše a zůstává takovou i nadále. Pravda totiž vyjevuje nejen věci pěkné, ale i nepěkné.  Odhaluje lidské nedostatky, selhání, podvody. I když se lže sebevíc, pravda nepřestává být pravdou, třebaže to mocným vadí. Až příliš často mají vládcové strach z pravdy a nenávidí její hlasatele, neboť díky nim se ukazuje mocenská prolhanost. Václav Havel psal uprostřed lživé normalizace o životu v pravdě jako alternativě vůči rezignaci a beznaději. Moc bezmocných spočívá v tom, že si nelžou. Že nevytvářejí falešnou skutečnost, nýbrž že problémy označují pravými jmény. Zelinář, který nestrčí do výlohy hesla oslavující stranu a vládu, poněvadž tupým heslům nevěří, takový člověk je postrachem mocných.

4. Dnešek

„Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ Ježíš po staletích plynule navázal na Jeremjáše.  A i po dvou dalších tisíciletích jeho slova platí. Pravda z nás dělá lidi svobodné. Nespoutané klamavými představami o světě, o druhých a hlavně sami o sobě. My jsme hříšníci, lidé nespolehliví, snadno schopní zpronevěry a zrady. To platí pro všechny, i pro čelné politiky, kteří se dušují, že sem vnesou nový, lepší styl než je dosavadní demokracie. Už jste ho někde zahlédli, to zlepšení? Už jste někde od posledních voleb viděli ty poctivější, méně zištné lidi? Já ne. Spíše naopak.  Tlučhubost, lhaní a retušovaní. Zas to samé. Říkají: „Pokoj, pokoj!“Ale žádný pokoj není.

Přiznávám, že mi bývá úzko, když dnes naši představitelé opět mluví o klidu na práci. A oni – napravo i nalevo – o něm mluví překvapivě často. Většinou ve snaze umlčet jeremjášovsky kritické hlasy. Věru, málo se za staletí změnilo v přístupu mocných. „Nerušit, vládneme! Vyhráli jsme volby, tak zmlkněte. Proroci a novináři jsou pakáž. Nechte nás na pokoji, nedívejte se nám pod prsty a my vytvoříme stabilní politické prostředí.“ Pěkně děkuju…

„Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí,“ říká Kristus. Je osvobodivé zjištění, že nelze nic kloudného čekat od lidí, kteří podvádějí, lžou a klamou. Je osvobodivé si nic neslibovat od těch, a jsou tací v čele naší země, kteří za komunistů při vzestupu po kariérním žebříčku odkývali, že srpnová invaze byla bratrskou pomocí. Zastyděli se, že páchali ohavnosti? Ne, ti se nestydí, neznají zahanbení.

5. Štěstí

Sestry a bratři, byl Jeremjáš šťastným člověkem? Mohl vůbec být šťastným člověkem, když viděl tolik lidské špatnosti a klamů?  A co my, můžeme být šťastnými lidmi, když víme, jak nespolehliví jsou lidé, nás nevyjímaje. Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí. Já tvrdím, že Jeremjáš konec konců byl šťastným člověkem. Při pohledu na lidskou nespolehlivost v koutku své duše totiž stále choval přesvědčení, že Bůh je spolehlivý. Lidé mohou selhat, ale Pán Bůh je věrný. Bůh pracuje s pravdou, s opravdovým světem, s našimi opravdovými problémy, s opravdovými strachy. Nikoliv s tím, co si o sobě vylžeme  

Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí. Nelhat o světě, nelhat o druhých lidech, nelhat si o sobě, nelhat o minulosti. Taková pravda často bolí. Ale od pravdy o nás je už pak jenom krok k pravdě o Bohu. A tato pravda je povzbudivá. Uprostřed lidské nespolehlivosti je na Boha spolehnutí. On se vyzná v tom, co je spravedlnost a právo, co je milosrdenství a soucit, co je pravá moudrost. Jeremjáš čerpal z živého Boha a víte snad o nějaké lepší studnici životního štěstí? Štěstí nevylhaného, nezfalšovaného. Proto Jeremjáš v bolestech ostře oponoval všem vachrlatým nadějím. Říkají: „Pokoj, pokoj!“Ale žádný pokoj není. Nikoli svět, jeho stav, jeho vymoženosti, jeho představitelé, nikoliv svět dává lidským srdcím ten pravý pokoj. Nad zamotanými dějinami lidských selhání tak i dnes zní Kristova slova: Pokoj svůj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já dávám vám. (Jan 14,27) Amen.

Jan 8,31-36+14,25nn                 534; S 480; 232; 525; 684                     2. Kor 13,8

Kázání v neděli 19. srpna 2018.