I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal.

            Na úvodních stránkách Bible se nacházejí dva velké příběhy. Dva velikánské příběhy, které se započaly a dosud ještě neskončily. První příběh vypráví o stvoření světa. „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Pak následují vody a souš, slunce, měsíc a hvězdy, rostliny a zvířata a nakonec přichází člověk. Bůh tvoří pestrý svět. A jedna věta zní jako refrén v celém příběhu:  „I viděl Bůh, že je to dobré.“ Ano, náš svět je dobré místo k životu. Nerodíme se do nepřátelského prostředí, nýbrž do světa, kde je pro nás připravené místo. Místo připravené s láskou. To není marné vědět.

Žijeme tedy ve světě, který byl vytvořen jako dobré místo k životu. A co dál? Co máme dělat v tomto dobrém Božím světě? O tom vypráví druhý příběh. A to je příběh o vzniku víry. Příběh o stvoření víry. Kým byla stvořena? Kdo vlastně tvoří víru? Lidé, nebo Bůh? To je ten druhý veliký příběh v Bibli. Nekončící příběh o setkávání Boha a lidí.

I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“ (1) Tady se rodí víra, sestry a bratři. Tady se rodí víra, třebaže se o ní výslovně nemluví. A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. (4) Praotec Abram před sebou spatřil výzvu a dal se do pohybu. Vykročil na cestu do neznáma. Proč? Co nás lidí láká k pouti do neznámých míst? Očekávání, víra, že na nových místech, že v nových dnech můžeme žít dobře. Díky Bohu žít dobře. Bůh nás zve na cestu. Probouzí v nás odvahu jít světem s důvěrou, že naše úsilí není marné. Že každý život má svůj cíl a že právě Pán Bůh nám pomáhá tento cíl neminout. Učiním tě velkým národem, požehnám tě. (2)

Židé, naši starší sourozenci ve víře v Boha, při svých sobotních bohoslužbách čtou pokaždé jeden dlouhý oddíl z Mojžíšových knih. Každý oddíl má své jméno odvozené od hlavních slov na začátku. Nadpis příběhu o Abrahamovi v hebrejštině zní: Lech lechá. Někdy v ženské rodu“ Lchí Lach. Což znamená: Nuže, vyjdi! Anebo: Ty jdi rozhodně! Lech lechá – takový je nadpis příběhu víry. Pěkný nadpis. Poté, co byl stvořen svět, lidé slyší Boží pozvání na cestu. A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. My, lidé víry, jsme lidmi na cestě. Na cestě s Bohem. Víra znamená jít něco dobrého dělat. NA téhle cestě vyváříme víru.

Zítra začíná v našem kostele Tábor s Američany. Mám velice rád tuhle neděli před naším americkým táborem. Jsme jako Abram. Nevíme přesně, co nás čeká, ale víme spolehlivě, že Bůh bude s námi. Věříme tomu. A proto chceme vyjít. Lech lechá. Víra nás nese, víra nám dává odvahu, chuť a sílu jít. Vydáváme se spolu na cestu. Naši američtí přátelé už přes oceán urazili velký úsek cesty. Další část cesty v následujících dnech půjdeme společně. Těším se na tyto dny, neboť Bůh přislíbil svou pomoc nám, Abrahamovu potomstvu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě.   

Bůh řekl: Požehnám tě. Ve víře si jdeme pro požehnání. Doufáme, že se podaří aspoň některé z našich dobrých záměrů. Zde v kostele, v našich domovech, v našich vztazích, na našich cestách. Požehnám tě, říká Bůh a pokračuje: Staň se požehnáním. Sestry a bratři, to je jeden z divů, jaké působí víra. Naše požehnání se stává požehnáním pro ostatní. Hledáme požehnání, chceme dělat tábor co nejlépe, a tak se stáváme požehnáním pro děti, pro rodiny kolem, i pro toto město. Jak nás učil Ježíš Kristus: Jste světlem světa, jste solí země.

Kázání při česko-americké bohoslužbě v neděli 15. července 2018.