Dnes to bude povídání o radosti, to musím říci hned na začátek. Zatím jsme o ní neslyšeli, ale za chvíli přijde.  Mluvili jsme o těch, kdo se příliš neradovali. Někteří lidé pozorovali Ježíše, zajímala je jeho mocná slova a jeho mocné činy. „Takový zvláštní a schopný člověk. A s jakým zápalem a s jakou moudrostí mluví o Pánu Bohu! Jenom kdyby si vybíral lepší kamarády! Kdyby si tak sedl ke stolu s lidmi váženými. S panem starostou, s paní doktorkou, s významnými obchodníky, s vedením školy. Kdyby si sedl s nimi a vedl s nimi důležité řeči. To by se slušelo. Ale on se místo toho věnuje všelijakým divným lidem. Těm co chodí do herny a prohrávají peníze v automatech. Nebo těm cizincům, kteří přišli za prací kdovíodkud a je těžké se s nimi domluvit. Tohle by dělat neměl.“

No, dosud jsem o radosti příliš nemluvil.  Spíše o opaku. Ale nebojte, na radost určitě dojde. Ale napřed musím povědět ještě něco. (1) Dnes po kostele půjdeme na výlet nedělní školy po okolí Skutče, víte o tom? (2) Prostě až skončí bohoslužba a dáme si nějaké občerstvení, vyrazí děti z nedělní školy spolu se svými rodiči a s dalšími auty ke Skutči a tam půjdeme do přírody. Myslím, že to bude prima. Počasí bude nejspíše taky pěkné. (3) Takže je to jasné? Rozumíte, jak tomu bude? Tak někdy kolem 10 hodin se sebereme, nasedneme do aut a přemístíme se ke Skutči, kde půjdeme s nedělní školou na výlet.  Už se těším.

Proč o tom mluvím pořád dokola? Proč jsem třikrát jen trochu jinými slovy pověděl totéž? Kam pojedeme (Kam?), s kým pojedeme (?). Opakování dobře znáte ze školy. Když se něco opakuje, je to proto, aby si to posluchači zapamatovali. Aby jim důležitá věc utkvěla v hlavě. Dnes je pro nás důležité, že den strávíme společně a je zapotřebí vědět kde. Podobně opakoval své výpovědi i Pán Ježíš. Když chtěl, aby si lidé něco dobře zapamatovali, určitě to pověděl několikrát. Tak i do Bible se vedle sebe dostala tři Ježíšova podobenství, která vlastně pojednávají o tomtéž, ale pokaždé to poví trochu jinak. Ale pokaždé se v nich jedná o radosti, to si mají posluchači zapamatovat.

Zde už máme prvního hrdinu. Či spíše hrdinku. Ovce. Napadne někoho z vás, kde se v Bibli píše o ovci? – Ztracená ovečka, podobenství o ztracené ovci. Právě těm lidem, kteří neměli radost z toho, s kým se Ježíš stýká, právě těm lidem vyprávěl o radosti.

Pověděl jim toto podobenství: „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘ Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.

Zvláštní matematika. Boží matematika. 100 = 99 + 1. 99 je více než 1, ale právě ta jedna jediná ovce znamená v příslušný okamžik více nežli zbylé stádo. Když se ztratí jedna ovce, pozornost se soustředí na ni. Je v ohrožení, potřebuje pomoc. Mohlo by se stát, že ztratí svůj život. Proto ji pastýř hledá, a když ji najde, má z ní radost větší než z těch 99 ovcí v bezpečí. Ty už v bezpečí byly, ale tahle se do bezpečí teprve dostala. Je to podobenství o radosti.

Jenže o radosti je zapotřebí mluvit dále. Proto ježíš své vyprávění o ztracení a hledání a nalézání zopakuje.  Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: ‚Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.‘ Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

Slyšíte, zase je to povídání o radosti. A zase ta zvláštní matematika. 10 = 9 + 1. Celkem deset stříbrňáků měla jakási žena. Vzácné mince. Jenže když se jedna ztratila, nastalo hledání. Devět leželo na stole pořád a nikdo si jich nevšímal. Všechna pozornost se upínala jen k jedné jediné ztracené minci. A když se našla, radost nad ní byla větší než nad oněmi zbylými. Zvláštní Boží matematika.

Abych nezapomněl, vzal jsem si s sebou i nějaké čokoládové mince. Kdo chcete, tomu můžu teď dát. Kolik vás je, kdo chce? Výborně přesně tolik jich mám, takže vám je mohu rozdělit. Jeden, dva, tři… Aj, jedna chybí. Nedostane se na všechny, kdo chce. To by bylo nefér nedat všem. Tak já vám nikomu nic nedám, to bude spravedlivé. Ale jak je to možné? Vždyť jich přeci bylo X. … A tady je ta poslední, ovce na ní seděla. Skvělé, ztracená mince je nalezena. Tak je můžu konečně rozdat. Skončilo to dobře, nemusíte být smutní.

Pořád si povídáme o radosti.  A pak Ježíš poví ještě jedno podobenství. Měli jsme zde příběh o ztracené ovci, o ztracené minci a nakonec o ztraceném synovi. Říká se mu někdy marnotratný syn. Slyšeli jsme o něm před kázání. Rovnice je taková: 2 = 1 + 1. Jeden syn zůstane doma, druhý se vydá do světa. Utratí vše, co má, dostane se do potíží, úplně se v tom složitém světě ztratí. Lituje všeho, co pokazil, vypraví se domu a tam jej milující otec šťastně uvítá. Ztracený syn je nalezen. Opět je to příběh o radosti.

Už tedy víte, o čem Ježíš tolik vyprávěl? CO pro něj bylo důležité? Radost. Radost, když ztracená ovce je nalezena a unikne ohrožení. Radost, když ztracená mince je nalezena a unikne bezvýznamnosti, bezcennosti. Radost, když ztracený syn je nalezen, unikne bídě a nalezne domov. Je to vše o radosti z nálezu ztracenců.

Měl jsem zde k podobenství pomůcky – ovce, mince. Jakou pomůcku si vzít na poslední podobenství? Žádnou nepotřebuji. Tím ztracencem jsem já. To jsem byl já, kdo bloudil světem. A nebylo to ani tak dávno, v minulých dnech jsem taky zabloudil do mnoha chvil, kdy jsem nežil správně, kdy jsme žil bídně. Byl jsem ztracen od dobré Boží vůle, potopen do své pošetilosti. To jsem já – tadyhle v podobenství, je to jeden každý z vás. Když se ztrácíme ve světě, ve svých starostech, ve svých obavách, ve svých bolestech. Pán Bůh nás hledá, čeká na nás, vybíhá nám vstříc s otevřenou náručí. Je to o radosti. Proto Ježíš vykládal o radosti. Je radostné, když se někdo ve svém životě obrátí k Bohu. Je to radost, když ten, kdo na Boha nemyslel, opět na Boha myslí. To je ten vzácný okamžik nálezu. Proto pro nás všechny dnes platí tenhle smajlík J: že jsme tady, že nasloucháme Božímu slovu, že nás Bůh hledal a že díky němu nejsme ztraceni. Jsme nalezeni. Jsme nalezeni nikoliv proto, abychom se šklebili nad tím, jací jsou druzí lidí, kteří se k Bohu hlásí. Ne, jsme nalezeni k radosti, že jsem zde spolu a že každý z nás je pro Boha vzácný a cenný, hodný pozornosti. Pro Boha jsme všichni jedničky. Důležití a milovaní. Hledaní a nalezení. Amen.

Lukáš 15,11-24          179; Sv 353; 694; 171; 685               1Timoteovi 2,1-6