Někdo řekne, že Jób představuje zvláštní případ. A bude mít pravdu. Starozákonní Jób se vymyká okruhu běžných postav, které nám Bible, ale i světová literatura nabízí. Jób je příkladem nešťastníka, kterému se v životě zhroutí všechno, nač si lze vzpomenout. Vždyť až dodnes se mluvívá o Jobově zprávě či o Jobových zvěstech, když se oznamuje něco velmi špatného. Takovým zprávám se raději vyhnout.

Jób se špatným zprávám vyhnout nemohl. A přitom vyprávění o něm začíná tak příjemně, tak slibně! Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bez-úhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého. (1,1) Spokojený člověk, kterému nic neschází. Je v životě náležitě zajištěn a dokonce obětavě pamatuje na druhé. Jenže pak se všechno zvrtne. Jak už jsem říkal, Jób představuje zvláštní případ. Přijdou na něj naprosto nepředvídatelné pohromy. Do země vtrhnou loupe-živé bandy a připraví jej o majetek. Co nepokradou, lehne popelem. A nakonec se na všechny jeho děti zhroutí dům. (Deset jich bylo.) Jób je rázem bez veškerého jmění, a co hůř – i bez dětí. To, na čem celý život pracoval, je pryč. Ti, které miloval a udělal by pro ně první poslední, už nejsou mezi živými. Co mu zbylo? Jen holý život.

Ano. Jób představuje zvláštní případ. Tuze zvláštní případ. Bible nám dává nahlédnout do příčin jeho propadu do zkázy. Ty příčiny nelze vysvětlit obvyklým chodem světa. Ty katastrofy nespočívají běžných přírodních procesech. Biblický vypravěč nám prozrazuje, že došlo k jakési prapodivné úmluvě mezi Bohem a satanem. (Odkud tohle vypravěč věděl, se mne neptejte. Nemám nejmenšího tu-šení.) Satan se vytahuje před Bohem, že je schopen zatočit s Jóbovou zbožností. „To se mu to věří, když se mu daří. Je zámožný, má kopu zdravých dětí, žáden div, že tě, Bože, uctívá. Stačí Jóba obrat o jeho štěstí a zázemí a šmahem bude po víře.“ Satan si troufá. Holedbá se. Vysmívá se Bohu. Myslí si, že pohromami odvrátí Jóba od Hospodina. A tak Pán Bůh dopustí, aby se Jóbovi zle vedlo. Je to zkrátka hotové Boží dopuštění, co na Jóba přitrhlo.

Jób představuje zvláštní případ. Musel vyslechnout celou řadu Jóbových zvěstí, přišel o všechno a on svou situaci stroze zhodnotí slovy: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ (23) Vždyť jsem vám říkal, že Jób je zvláštní případ biblického hrdiny. Teď by si člověk mohl právem postěžovat na těžký úděl. Aspoň trochu by Pánu Bohu mohl ukázat, jak je naštvaný. Ale Jób ne. On Pánu Bohu dobrořečí. Hospodinovo jméno budiž požehnáno. Cum spiro, spero. Dokud dýchám, doufám. Ještě na tom nejsem tak zle. Podtrženo a sečteno, pořád ještě nejsem v mínusu. Hospodin dal, Hospodin vzal. Ale pořád mi ještě zbývá život. Holou kůži jsem si až do dnešního dne zachránil. A co si s sebou můžu vzít do hrobu? Nic. Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím.

Satan neuspěl. Nepodařilo se mu zlikvidovat Jóbovu víru, Jóbovu důvěru k Hospodinu. Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného. (24) V prvním kole satan neuspěl, ve své holedbavosti se pouští do kola druhého. Opět rýpe do Pána Boha. „Bože, dosud to nic nebylo. Zatím se hroutilo vše kolem Jóba, jeho samotného se přímo nic nedotklo. Vyvázl se zdravou kůží. Když přitvrdím a udeřím na něj silněji, začne ti nadávat. Všechna zbožnost bude tatam.“ A tak Boží dopuštění vstupuje do druhého kola. A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy. Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela. (7n)

Jób představuje zvláštní případ. Je obsypaný protivnými boláky, už neví, čím se škrábat, a pořád Bohu nenadává. Nezlořečí. Neobrátí svůj vztek proti Stvořiteli. Sedí v popelu a probírá se v duchu celým svým tak náhle pokaženým životem. Nevysvětlitelně pokaženým životem. Jako kdyby Boží přízeň najednou přestala fungovat. Jako kdyby všechny ty řeči o milujícím Bohu byly plané a klamné. Po Božím požehnání, po Boží pomoci a ochraně není u Jóba ani stopy. Zdá se, že uprostřed všeho toho svrabu Jóba čeká už jenom smrt. Ta jediná zdánlivě může přinést nějaký kloudný posun. Tak to komentuje i paní Jóbová. Jeho žena mu však řekla: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“  Ale on jí odpověděl: „Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil. (2,9n)

Jób představuje zvláštní případ. Svět se mu zhroutil, sedí uprostřed popela a neřekne ani slovo proti Bohu. A přitom o Bohu mluví velice hodně. V Bibli po úvodu, který jsem zde stručně načrtnul, následuje 40 obsáhlých kapitol, v nichž Jób rozmlouvá se svými přáteli ve snaze pochopit, co jej potkalo. Marně. Přijatelné vysvětlení se nedostaví. Jen nekonečné přemítání, proč jsou ve světe možné takové hrůzy, jaké Jóba potkaly. Sednout do popela, když vše dosavadní ztratilo význam.

Někdo řekne, že Jób představuje zvláštní případ. A bude mít pravdu. Někdo jiný naopak řekne, že Jób zas až tak zvláštní případ není. A také bude mít pravdu. Vždyť kolika lidem se v určitém okamžiku zhroutí svět. To jsou přece i naše příběhy, když slyšíme nějakou tu svou Jóbovu zvěst. Že se někdo těžce zranil, že nenápadné zdravotní potíže jsou příznakem vážné choroby, že pracovní místo už pro mne není. Že peníze, s nimiž jsem počítal, jsou pryč. Že spravedlnost, které jsme se domáhali, se vymoci nepodařilo. Anebo, což je snad úplně nejhorší – že člověk, kterého jsme měli rádi ve své blízkosti, už nám nablízku nebude. Buď protože odchází pryč z vlastního rozhodnutí, nebo že si jeho odchod vyžádala smrt. Dlouhý, čím dál delší je seznam životních ztrát, který si každý z nás sestavuje. Jób není zas až tak zvláštní příklad. I my jsme schopni sestavit výčet nepodařených událostí v našich životech, pro něž nemáme pořádné vysvětlení. Jak tohle mohlo stát? Proč tohle Bůh dopustit? A na rozdíl od Jóba nám žádný vypravěč neprozradí, co se dělo v zákulisí u Pána Boha, když nám se vedlo zle.

Zdrcený Jób sedí v popelu. Ztratil výhled. Svět se mu zhroutil. Tak, jak jeho život běží, je to špatně. Ve středu pro křesťany začíná čtyřicetidenní postní období před velikonocemi. Prvním dnem postu je popeleční středa. Starodávné církevní obřady používají popel stejně jako Jób. Jako výraz zklamání ze světa, v němž žijeme. Jako výraz zklamaní z nás samotných, kteří ve světě žijeme. Tak jak život běží, je to špatně. Seznam ztrát, bolestí a chybných činů se dlouží. Nemáme se čím chlubit. Sedět v popelu nám přísluší a litovat toho, co se mou či cizí vinou nepovedlo.

Jób není zvláštní případ. Jób je pro nás dobrý příklad, jak se vyrovnat s pohledem na nedostatky života. Jedna možnost je poslechnout Jóbovu ženu: Zlořeč Bohu a zemři. Nic dobrého už neočekávej. Zanadávej si. Zanadávej si na Boha, zanadávej si na svět. Zanadávej si na druhé lidi, kteří buď ve své neschopnosti nic nedělají, anebo naopak jsou schopni udělat cokoliv. Zlořeč Bohu a zemři. Čekej leda smrt a do té doby buď otrávený, zapšklý, naštvaný na Stvořitele i na celý jeho svět, který tak mizerně funguje. To je jedna možnost. Druhá možnost je posadit se vedle Jóba jako kajícník do popela. Prach jsem a v prach se navrátím. Nahý jsme na svět přišel, nahý z něj odejdu. Co mezi tím pěkného dostanu, je dobrý Boží dar. A že svět nefunguje správně? Že druzí lidé nefungují správně? Že já sám jsem člověk na baterky? Tyhle nedostatky přece nemažou Boží dobrotu, které se mi dnes a denně dostává. Ráno jsem stal z postele v teplém domě, měl se co jíst ke snídani, dostal jsem se sem do kostela po vlastních (nebo i po cizích). A teď vidím tváře lidí, které mám rád. Hospodinovo jméno buď požehnáno.

Sestry a bratři, vstupujeme do očekávání velikonoc. Až budete v tom letošním postu zkoumat své nedostatky a nedostatky okolního světa, myslete při tom na Jóba. Lze se kolem sebe dívat i bez naštvanosti, bez hořkosti, bez zakyslosti. Ano hodně se toho pokazilo. I mou vinou se toho hodně pokazilo. Ale tak to prostě už chodí. Jób se i uprostřed zklamání a pochybností obešel bez nadávek a zlořečení. Takový je náš program. A vzpomeňte v tom letošním postu také na Krista, jenž vedl svůj zápas se silami zla a se vším, co maří život. Protivníci Ježíše obvinili: vyhání démony zlým duchem. Vyhání čerta ďáblem.  Kristus se ohradil. Kdybych zlo nahradil jiným zlem, čemu by to prospělo? Jaká pomoc by z toho vzešla lidem? Já přeci vnáším do světa skutečnou pomoc, kdy se lidem vrací síla a chuť žít i navzdory všem příšernostem, které mají za sebou. Ve špatné, zlé situaci nám nepomohou špatná a zlá slova. Právě v takovou chvíli potřebujeme slova dobrá a nadějná. V tom spočívá pokání, obrácení, změna mysli, které nabízí evangelium. Amen

Lukáš 11,14-23                      215; S 61; 130; 630; 449                   1 Te 5,1-6    

Kázání v masopustní neděli 11. února 2018