Láska a strach

Strach a láska. Láska a strach. Jak to jde dohromady? Obojí se odehrává uvnitř člověka. Strach i láska sídlí na stejné adrese: v srdci, v  duši, v nitru. Skoro bych řekl, že lidé objevili a pojmenovali své nitro až tehdy, když začali mluvit o strachu a o lásce. Cosi v nás sídlí. Cosi se v nás hýbe. Cosi silného v nás působí, jednou příjemně, jindy nepříjemně. Láska a strach.

Co mají společného? Dvě emoce, které se zcela zásadně podepisují na našem chování. Sídlí sice uvnitř, ale projevují se navenek. Valí se z nás ven. Určují podobu našeho jednání. Co všechno dokáže člověk udělat z lásky – z lásky k rodině, ke vzdělání, z lásky k vlasti? A naopak – co všechno dokáže člověk udělat ze strachu o život, o zdraví, o dobrou pověst, ze strachu z neúspěchu? Láska a strach – dvě šelmy v jedné kleci. Jak to jde dohromady? Lze milovat a nebát se? Lze mít strach bez lásky? Je vůbec možné lásku od strachu oddělit?

Poprvé mne na vztah strachu a lásky upozornil písničkář Karel Kryl. Po příjezdu sovětských tanků zpíval o tom, co člověku v nešťastné době zbývá. „Myšlenka na lásku v zajetí strachu.“ (Znamení doby) Zvláštní obraz: Myšlenka na lásku v zajetí strachu. Jak mrazivé. Doba spoutaná strachem, kdy snad ani pořádně nelze milovat. Kdy lze na osvobodivou sílu lásky leda jen myslet.  Láska a strach navzájem provázané. Vzájemně svázané.

Podruhé mne na strach a lásku upozornil apoštol Jan ve svém dopise. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání. (18) Přiznám se vám, že mne Janova slova vždy znovu zarazí. Připadají mi příliš smělá, až nepatřičná. Že by láska odstra-ňovala strach? „Miluj a nebudeš se bát!“? To se mi nezdá. Vždyť strach je častým průvodcem lásky. Kdo miluje své děti, má o ně strach – že nezvládnou zkoušku, že narazí na zlé lidi, že se rozhodnou pro špatnou životní cestu. Podobně se bojíme o další lidi, které máme rádi. Že ztratí zdraví, práci, radost, víru. A obráceně – nebojíme se o toho, kdo je nám lhostejný, o toho, jejž nemáme rádi.

Strach a láska. Láska a strach. Jak to jde dohromady? Zkušenost mi říká, že je nejde oddělit. Apoštol mi říká, že láska strach překonává. Dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (18) Jak tomu tedy je? Lze opravdu milovat a nebát se? Bylo by krásné, mít v sobě jen onu příjemnou emoci lásky a nepříjemný pocit strachu vytěsnit. Jenže on je strach a strach. Jsou různé druhy strachu. Jinak se bojí matka u lůžka nemocného dítěte a jinak se bojí voják ve válce. Jinak se bojíme před zkouškou či před lékařským testem a jinak se bojíme v noci cestou přes temné zákoutí plné podezřelých zvuků nebo, nedej Bože, výkřiků. Není strach jako strach.

Láska a strach patří k sobě. Kdybych nemiloval, bál bych se mnohem, mnohem méně. Mít strach jen o sebe je vlastně pohodlné. Mnohem pohodlnější, nežli mít strach o druhé. Mít strach jen o sebe znamená nikoho nemilovat. Úzkou vazbu strachu a lásky dobře rozpoznali různí zločinci. Strach o milované bližní je pákou na nepohodlné jedince. „Víme, kudy chodí tvá dcera do školy“, kolik hrůzy nažene takový vzkaz uprostřed vyhroceného sporu? Člověk, který se dosud svých protivníků nebál, rázem dostává strach. Mafiáni unášejí děti těch, kteří jim zkříží cestu. Vědí o jejich lásce. Pokud jim nenahnali strach zločinci samotní, přivodí jim strach láska.

Jak jsem řekl: O vztahu lásky a strachu dobře vědí zločinci. Dovedně jej v nedávné minulosti využívali i zločinné režimy v naší zemi. Když nezmohli nic osobními výhrůžkami, zaútočili přes rodinu. Nejčastěji přes děti, ale šlo to i přes rodiče, souro-zence či přátele. Obzvláště komunističtí gauneři v tom vynikali. Za rukojmí si vzali dobrou polovinu národa. „Tvé děti se nedostanou na školu, když se budeš příčit. Tvůj partner přijde o slušné pracovní místo. Tví rodiče se propadnou v pořadníku na operaci.“ Co udělá člověk před takovou pohrůžkou? Bude statečně stát na svém, nebo ve strachu ohne hřbet? Ale je to strach, anebo je to láska? A lze je vůbec oddělit? Strach a láska. Jako citlivý básník to Kryl vyzpíval přesně: myšlenka na lásku v zajetí strachu.

Nedávno jsem poslouchal vyprávění Tomáše Bíska, někdejšího faráře v Telecím, o jeho složitém vztahu k Janu Sládkovi, někdejšímu faráři v Poličce. Když Tomáš Bísek a další kazatelé v okolí podepsali Chartu 77 a stali se tak cílem komunistické zloby, náš poličský pan farář s nimi omezil kontakty na minimum. „On s námi úplně přestal mluvit,“ slyšel jsem ve vzpomínce. Lze mu to mít za zlé? Byl to jen pouhý strach z osobních nepříjemností? Anebo se bál, že by z něj StB nátlakem vymámila všechny informace o kolezích a proto se raději jakýmkoliv informacím vyhýbal, aby kolegům nepřitížil? Je to více strach, nebo více láska? Lze je oddělit?

Sestry a bratři, dokud budeme milovat, budeme se bát. Budeme se bát zla, které hrozí našim blízkým. Budeme se bát, zda dokážeme návalu neštěstí a zmaru čelit. Zda je společně dokážeme nést a unést. Budeme se bát, zda našim milým někdo neublíží, zda nás smrt předčasně nerozdělí. Dokázali byste vůbec milovat beze strachu? Já zřejmě ne. Opět to byl Karel Kryl, kdo v jiné písničce trefně vyjádřil vztah mezi láskou a strachem. Píseň – modlitbu, jíž vzdává díky, uzavírá slovy: „Děkuji za to, že miluji, byť strach mi srdce svíral.“ Jak výstižné! Jednou zpívá o „myšlence na lásku v zajetí strachu“, a zanedlouho vyznává „Děkuji za to, že miluji, byť strach mi srdce svíral.“ Láska a strach. Strach a láska. Lze je od sebe oddělit?

A přece apoštol Jan napíše: Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání. Jako kdyby Jan lásku nikdy nepoznal? Jako kdyby nevěděl o onom strachu, který svírá srdce milujících? Jak si vůbec může apoštol dovolit psát o lásce, která strach potírá, odstraňuje, vyhání? Vždyť tím jde zcela proti naší zkušenosti. Proti zkušenosti nás, kteří máme strach a máme rádi své blízké i za cenu strachu. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání. Tohle přeci musel apoštol myslet nějak jinak! To on nás jenom tak provokuje, abychom vztah lásky a strachu nově promysleli. Abychom neuvízli jen v zažitých představách a ve vlastních zkušenostech.

Jak tomu tedy je? Není strach jako strach. Jan nezpochybňuje obavy, které máme o své milé. Takový strach není nemístný, je na místě. Láska a strach jako rub a líc téže mince. Jan má na mysli jinačí strach. Strach o vlastní život, zda nežiji nadarmo. Zda má smysl, oč se snažím, nač jsem vsadil. Strach, zda obstojím. Zda mne nesmete nějaká vlna, která by zničila vše, čím jsem žil. Filosofové mluví o existenciálním strachu. Jak je tomu vlastně s mou existencí? Je ohrožena? Jsem zpochybněn, budu zpochybněn, zničen? Spěji k zániku, rozplynu se ve smrti a nic po mně nezůstane? Co mne podrží, co mne udrží ve všech životních změnách a převratech. O tomhle strachu Jan píše: Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání.

Bible je knížkou proti strachu. Bible je knížkou o lásce. Strach a láska. Láska a strach jsou obsaženy i ve dvou základních Božích poselstvích lidstvu. Opakovaně z Bible slyšíme povzbuzení: „Neboj se!“ Boží povzbuzení: „Neboj se, já jsem s tebou.“ To hlásali prorokové (kupř. dnes čtený Izajáš), tak mluvil k učedníkům i Kristus. To druhé poselství zní: „Miluj!“ „Miluj Boha a svého bližního!“ Dvě základní věci chtěl Bůh lidem sdělit. Abychom žili v lásce, abychom všechno sadili na lásku i za cenu strachu. A potom, abychom se nebáli, že jsme na všechno sami. Abychom se nebáli, že láska dopadne špatně. Že bude zmařena zlobou, neštěstím, nemocí, smrtí. Ten náš strach má díky Bohu své meze. Tam, kde my jsme se svou láskou v koncích a zbývá už nám jenom strach, zní Boží povzbuzení: Neboj se, já jsem s tebou. Mám tě rád. Nikdy tě neopustím. Aneb jak psal Jan: Také my jsme poznali lásku, kterou má Bůh k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. (16) Až se jednou budou hodnotit lidské životy, nebudeme měřeni podle svého strachu, co jsme udělali a co jsme neudělali. Budeme měřeni Boží láskou. V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu. (17) Budeme měřeni Boží láskou. A do ní se toho vleze opravdu hodně. I můj strach. I moje obavy o štěstí mých milých. Celý verš Krylovy modlitby zní: „Děkuji za to, že miluji, byť strach mi srdce svíral. Beránku, děkuji, marně jsi neumíral. Děkuji.“ I se svým strachem nakonec najdu bezpečné místo u Boha v jeho lásce. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání. Apoštol vyhlíží okamžik, kdy všichni spočineme u Boha. Kdy skončí nenávist, násilí, nemoci, pláč i smrt a kdy přijde Boží království. Tam už nebude strach, jenom láska.

Sestry a bratři, poprvé mne na vztah lásky a strachu upozornil Karel Kryl, který zpíval o jejich těsné provázanosti. Podruhé mne na vztah lásky upozornil apoštol Jan, který hlásal dobrou zvěst, že Pán Bůh ve své lásce stanovil hranice strachu. A potřetí mne na vztah lásky a strachu upozornil Luděk Rejchrt. A stále znovu nás všechny upozorňuje svou písničkou. Někdo mne vede za ruku, proto se nechci bát, to je ten, který o mně ví, můj dobrý Pán Bůh laskavý, který mne má tak rád. (EZ 176) Amen

Ž 116,1.3-7     Iz 41,8-14        549; 213; 176; Buď mojí nadějí; 615 Jan 14,27

Kázání v neděli 23. července 2017