Sestry a bratři, Bible je kniha o naději, avšak obsahuje také chmurná místa. Taková ponurá zákoutí, v nichž se necítíme dobře. Potemnělé události, o kterých neslyšíme rádi. Příběhy, které bychom nejraději vůbec neznali. Například onu právě přečtenou příhodu o Ananiášovi a Safiře, kteří padnou k zemi jako podťatí. Na scéně se znenadání objevují dva mrtví a my se jen z několika málo veršů dovídáme, co se stalo. Nedostatek podrobností vyvolává otázky. Muselo tomu tak být? Proč tak drastický konec? Byla smrt přiměřeným trestem za jejich vinu? A za jakou vinu ti dva vlastně pykali?

Uzavřeli jste někdy nevýhodnou smlouvu, sestry a bratři? Dali jste svůj podpis pod dohodu, které jste později litovali? Vždyť stačí tak málo – podomní obchodník, který nabízí výhodnější energie, výhodnější telefonování, výhodnější pojistku. Nebo nakoupíte reklamou opentlené zboží, které sice v první chvíli dobrovolně zaplatíte, ale až doma se vám rozleží v hlavě, že je vlastně vůbec nepotřebujete. Že ty staré hrnce, které používáte už 30 let, jsou pořád dost dobré a že na dosavadní matraci se vám sladce spí, třebaže matrace není superzdravotní. Jenže smlouva je uzavřena.

Jak stavím svůj život? Jaký materiál používám při konstrukci své rodiny, svých přátelství, své pracovní kariéry? Dělám dobré věci, nebo dělám věci špatné? Takové otázky patří do života člověka.

           Cosi zlého potkalo Boží lid. Sestry a bratři, je to dávná historie, přesto z ní až do dneška sálá bolest. Judské království padlo. Jeruzalém byl dobyt. Chrám sice ještě stojí, ale přední kněží byli odvlečeni do vzdáleného Babylóna. S nimi do vyhnanství putovali velmožové a vůdcové lidu, do vyhnanství putovali špičky tehdejšího průmyslu, tesaři a kováři. Co víc – nepřátelská vojska odvlekla samotného krále s královnou a s dvořanstvem. Babylóňané uštědřili zaslíbené zemi tvrdou ránu. Rozvráceny jsou dosavadní vztahy, scházejí lidé, chybějí prostředky.

            Jsou rozličné zázraky v Písmu svatém. Modernímu čtenáři nad nimi zůstává rozum stát. Mojžíš vztáhne hůl a moře se rozestoupí, aby izraelský lid unikl faraónovým vojskům. Elíša zvaný též Elizeus donutí sekyru plavat. Ježíš Kristus kráčí po vodě, staví na nohy chromého, pěti chleby nasytí zástupy, uzdravuje nemocné, křísí mrtvé, vodu proměňuje ve víno. Zázraky, nad nimiž zůstává rozum stát.  Cože? Jakže? Kterak se to mohlo stát? Vysvětlení nám chybí. Vlastně nechybí. Vysvětlení příběhů je prosté: Stal se zázrak.

Líbí se vám kostely? Ty velké stavby s vysokými věžemi. Všude kolem obyčejné domy a pak mezi nimi kostel jako cosi jiného. Kostely jsou zajímavé. Trochu jako koření v našich městech a vesnicích.

Máte rádi náš kostel? Tuhle budovu, které brzy bude už 87 let. Je to mnoho, nebo málo? Na člověka je to docela hodně, ale na kostel je to málo. Nejstarší kostely mají klidně i tisíc let. Ale zpátky k otázce: máte rádi tento kostel? Co máte na našem kostele rádi? Teplo, buchty po bohoslužbách, lidi, kteří se tu scházejí, prostor, kde se setkáváme s Bohem? Která věc se vám nejvíce líbí?

Líbí se vám ten příběh? Anebo byste ho spíše zařadili mezi kandidáty na výmaz z Bible? Mnozí z nás bychom se bez něj asi docela rádi obešli. Písmo svaté by bez něj vyhlíželo svatěji. Jenže my ten příběh v Bibli máme a musíme se s ním nějak vypořádat. Naše Bible je svatá právě i s touto nesvatou příhodou.

Kristus vstal z mrtvých! Haleluja. Opravdu vstal z mrtvých! Haleluja. Tímto starým dialogem odedávna vstupovali křesťané do veliko-nočního jitra. Kristus vstal z mrtvých, jen ať to svět ví! Sestry a bratři, Kristovo vzkříšení znamená přelom. A je dobře uvědomit si, co se vlastně přelomilo, co všechno skončilo a co začalo.

Právě jsme slyšeli slova dávné písničky o Kristu Ježíši. Nelpěl – zmařil – ponížil se – podstoupil smrt. Ta slova znějí jakoby odjinud, jakoby z jiného světa. Jakoby se ani nehodila do našeho světa. Svět je totiž velmi soutěživý. Mně připomíná oblíbenou televizní soutěž „Chcete být milionářem?“ Asi jste viděli nějaký její díl. Ve studiu usedne soutěžící a postupně musí odpovídat na ztěžující se otázky. Za každou správnou odpověď se zvedá odměna. Jeden tisíc, dva tisíce, tři, pět, deset tisíc a pak už se částka zdvojnásobuje až na deset miliónů.