Bojovná víra

Jan 5,39-47

Sestry a bratři, Bible není knížka k poklidnému čtení. Velice se mýlí ten, kdo v Písmu svatém hledá pouze slova útěšná a chlácholivá. Slova, která po-hladí na duši. Jistě, jsou v Bibli taková slova a není jich málo, ale zdaleka ne-jsou jediná. Stačí jen trochu zalistovat a před očima se nám objeví zprávy o rozepřích a hádkách, zprávy o bojích a válkách.

Zrozeni z větru

Jan 3,1-10

Kolik tak asi knih Nikodém přečetl za svůj život? Kolik žáků prošlo jeho třídou? Kolik znalců Bible vychoval? Ty jsi učitel Izraele, říká mu Ježíš uznale. (10) Kolikrát asi Nikodém kázal při bohoslužbách? Kolik hlubokých rozhovorů vedl po večerech a kolik rozhovorů se nečekaně rozvinulo do šíře a protáhlo se hluboko do noci? Nikdo nezná přesná čísla. Neznal je ani sám Nikodém, neboť tyhle položky se nesčítají. Prostě je život přináší, ony se stanou a zase se jde dál. Život plyne.

Blázni pro Krista

1. Korintským 1,23-24

Existuje jedno zvláštní slovo, které lze použít jen ve zvláštní chvíli. To slovo zní: HEČ. Kdy se říká? Když se někdo chlubí, vychloubá, naparuje. Umíte se chlubit? Jak to říkáte? Říkáte taky „Heč!“?

A co myslíte, dá se chlubit i v kostele nebo v nedělní škole? No představte si, dá! Představte si, do jedné nedělní školy jedné neděle přišly děti a hned u dveří se začaly chlubit.

Začal s tím jeden, jmenoval se třeba Filip: „My jsme bohatí! Máme dům a druhý dům a chatu! Heč!“

O smečkách a domácnosti

Galatským 5,25-6,3.7-10

Čiňme dobře všem! (10) Jednoduchá poučka. Etické pravidlo ve třech slovech, které je sice prosté, ale vůbec není samozřejmé. Činit dobře všem je cosi nepřirozeného. Příroda – a v tom se podobáme zvířatům – příroda nás lidi nabádá hájit vlastní smečku. Akorát té smečce dáváme jiné, rádoby vznešené jméno. Střežíme si svou rodinu, svůj klan, svůj národ, svou partu. Co se nachází za jejich hranicemi, vůči tomu jsme opatrní, zdrženliví, ve střehu.

Lehce, radostně, hravě

Přísloví 8,1-3.22-36

Sestry a bratři, při jednom táboře jsme Američany vyvezli na výlet na zámek ve Slavkově. Já jsem na prohlídku nešel, vyrazil jsem na procházku parkem. Byla to úchvatná podívaná. Na štěrkopískových cestičkách se konala mezinárodní soutěž v pétanque. Hráči ze dvou družstev se snaží dohodit svou kovovou kouli co nejblíže k malé dřevěné kuličce. U jedné lavičky stála skupina postarších hráčů, kteří již dozávodili. Hráli už jen tak pro sebe. Smáli se každému hodu, povedenému i nepovedenému. Musel jsem se smát s nimi. „To se ti fakt podařilo,“ chválí soupeř soupeře. Sedám si na lavičku a pozoruji je. Ani si mne nevšimnou, tolik jsou zabráni do hry. Pohled na hodinky mne zarazí. Jak dlouho jsem je sledoval!? Jako kdybychom vystoupili mimo čas. Jako kdyby řeka času obtékala náš ostrov plného her a zábavy.

Proměna u jezera

Jan 21,1-14

Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. (1) Dnes jenom tohle krátké čtení na úvod, protože se dál vše bude rychle měnit. Budu číst po kouscích, abychom mohli dobře sledovat, jak se Ježíš ukazuje. Jak se dává poznat. Pohleďte, co mám?

Žárovka – k čemu je dobré mít doma někde uložené krabičky s žárovkami? Když praskne, dají se vyměnit. Asi byste to zvládli sami, ale raději to nechejte na dospělých. Elektřina je nebezpečná. Čas od času je zapotřebí vyměnit žárovku v každém světle. Změna je důležitá.

Anebo – ovladač. K čemu ten je dobrý?