Řeknu vám velice přesně, co jste udělali dnes ráno, když jste otevřeli oči. Nadechli jste se. Dýchali jste také, když jste vstávali. Dýchali jste též po celou noc předtím. A několik set nádechů jste už stihli provést od svého příchodu do kostela. Dýcháme, aniž si to uvědomujeme. Většinou bez povšimnutí nabíráme vzduch do plic a zase jej odkysličený vypouštíme ven. Dech je samozřejmou součástí našeho života. Dech je nedílnou součástí života. Ouvej, když se někomu nedostává dechu. Ouvej, když někomu plíce nefungují tak, jak mají. Astmatici se musí mít na pozoru. Vždyť i ten potvorný covid 19 ohrožoval právě dech jako nejzákladnější předpoklad našeho života. Dech je k životu nezbytný.

Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.“ (21n) Vzkříšený Kristus přichází mezi učedníky. Osloví je pozdravem pokoje. Stručně promluví o Božím poslání, které oni po něm a od něj přebírají. A pak na ně dýchne. Takový je výsledek velikonoc. Několik slov na cestu a Kristův dech k tomu. Taková je naše křesťanská výbava. Kristův dech pro nás. Kristův dech v nás. Obyčejný dech. Dech jako věc prostá a samo-zřejmá až natolik, že bývá přehlížená, neuvědomovaná. A přece je dech životodárný. Nepostradatelný. Bez dechu je s námi konec.

Jak čteme v Bibli, prvního dne po sobotě byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi. (19) Neutěšeně vypadá jejich neděle. První neděle po velikonocích. Strach a zavřené dveře. Nedýchalo se jim zrovna lehce. Představuji si zabedněnou místnost s vydýchaným vzduchem. Atmosféra dusná až dusivá. Potřebují nově nadechnout. Nabrat dech po událostech, které jim obrazně řečeno dech vyrazily. Zavřená místnost s těžkým vzduchem připomíná hrob. Je nutné otevřít, odvalit kámen a vyjít ven. Ven ze strachu a nadechnout se čerstvého vzduchu.

Kristus přichází k učedníkům a proměňuje jejich ustrašenou skutečnost. Vyvádí je ze strachu, do kterého byli pohřbeni. Vyvádí je z bezduchého hrobu. Velikonocemi začíná cosi velmi nového. Nová naděje. Nový život. Ježíš, ten Ukřižovaný, je opět mezi učedníky a je živý. Dýchá na ně, to je důkaz, že žije. Dech nového života. Duch svatý. Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.“

Také takto vypadají letnice. My známe spíše onen barvitý příběh od evangelisty Lukáše o svátečním shromáždění v Jeruzalémě, kdy se nad učedníky objeví ohnivé plaménky a oni začnou mluvit k posluchačům v jejich jazycích. Zázrak porozumění jako dar Ducha svatého. Evangelista Jan nám líčí předání Ducha skromněji, intimněji. Nikoli na veřejném prostranství nýbrž uvnitř, v místnosti. Svědků zde mnoho není. Duch svatý je zde znázorněn dechem. Dech je znamením života. Jen si vzpomeňte na příběh o stvoření. Tam se Stvořitel Bůh sklání k zemité hmotě vyhnětené do podoby člověka a vdechuje nám život.

Vzkříšený Kristus vdechuje nový život. Jsme nové stvoření. Dýchat spolu se vzkříšeným, to je dar Ducha svatého. Dýchat spolu s tím, který byl zabit a znovu žije. Takový je výsledek velikonoc. Mít v sobě dech Vzkříšeného Ježíše, dýchat pro totéž, co on. Kristův dech se odehrává v myšlence na odpuštění. Neboť jak slyšíme – jedním dechem mluví Ježíš o Duchu svatém a o odpuštění. Řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (22n) Dýchat spolu se vzkříšeným znamená myslet na odpuštění. Mít v so-bě Ducha svatého znamená cíleně se zaměřit na odpuštění hříchů. Vzkříšený Ježíš žije a dýchá pro odpuštění. Žít nový život znamená zaměřit spolu s Ježíšem na odpuštění.

„Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Sestry a bratři, tento verš vyvolává mnoho otázek. Jak to Ježíš myslel? Existují dvě velmi roz-dílná vysvětlení. První výklad je „církevně úřední“. Podle něj dává Ježíš svým apoštolům moc hříchy odpouštět či neodpouštět. Tato moc se uskutečňuje při zpovědi, kdy kněží pronášejí rozhřešení a tak zbavují lidi hříchů. Co neodpustí, odpuštěno není. Zpověď je v kato-lickém i pravoslavném prostředí je svátostí, na kterou mají patent kněží. V určitých obměnách nalezneme tento přístup leckde i v prote-stantském prostředí. Ta lákavá množnost rozhodovat o tom, co bude odpuštěno a co nikoli. Jakoby dávat razítko na duši.

Naproti církevně úředního výkladu se objevuje výklad řekněme „pastýřský“. Jeho největším zájmem je uskutečnit odpuštění. Učinit vše pro to, aby hříchy byly odpuštěny. Nejde přeci o to hříchy zadržet, bránit odpuštění. On ani samotný překlad Ježíšovy výpovědi není tak stroze technickým popisem, kontrastem odpustit – neodpustit. Výzvu učedníkům lze přeložit také: „U koho hříchy odpustíte, u toho jsou odpuštěny. U koho hříchy uchopíte, u toho jsou uchopeny.“ Neboli: pomáhejte jeden druhému pochopit vlastní hříchy, abyste je mohli překlopit do odpuštění. Široký je proces odpuštění.

Dnes je svátek Ducha svatého. Ať už se přikloníme ke které-mukoli z výkladů, jedna věc je jistá. Mít v sobě Ducha svatého zna-mená zajímat se o odpuštění. Mnoho vin destruuje, ničí lidské soužití. Což platí pro rovinu nejosobnější v rodině či v partnerství. Což platí pro vztahy mezi přáteli, ve sboru, v sousedství, na pracovišti. Rozmanité viny podkopávají naše vztahy. Platí to i mezi národy. Vy jste ode mne už opakovaně slyšeli obavu, jak se bude vyvíjet vztah mezi Ukrajinci a Rusy. Jestli a jak se uskuteční smíření, když bylo spácháno tolik zlého? Naše křesťanské poselství vycházející z velikonoc i letnic zní: Nový život je spojen s odpuštěním. Nově se nadechnout spolu se Vzkříšeným znamená hledat smíření. Viny uchopit, pochopit a odpustit. Život z Ducha se odehrává v odpuštění. My toužíme po novém stvoření, aby zničené bylo obnoveno a povstalo opět k životu. Nový život, nové stvoření začíná odpuštěním. Bývá velmi obtížné odpustit. Ale Vzkříšený Kristus nám k tomu dává svého Ducha. Dýchá spolu s námi. O tom je dnešní svátek. Vítejte v Duchu svatém. Dýchejte zhluboka odpuštění.

Když jsme dnes ráno otevřeli oči, nadechli jsme se. Naprosto samozřejmě. Kéž je pro nás odpuštění takovou samozřejmostí, jakou je dech. Amen.         

Gn 2,4-9           58; 584; 578; 174; 759, Bůh je jak vítr         Ř 8,29

Kázání při slavnosti seslání svatého Ducha 5. června 2022.