Taková drzost! Kritizovat národní náboženství a jeho tradiční hodnoty. Vkládat Pánu Bohu do úst slova, která znevažují posvátné obřady. „Z duše nenávidím vaše slavnosti, jsou mi na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet.“ (14) Takto že se prý Bůh vyjadřuje o bohoslužbách, které mu lidé vystrojují? Taková drzost!

Sestry a bratři, dovolte, abych vám představil drzého řečníka, který se takto bezostyšně naváží do všeho, co je lidu svaté.  Onen drzoun se jmenuje Izajáš. Narodil se do neklidné doby někdy v šestém století před naším letopočtem. Jeho život byl spjat s hlavním městem Jeruzalémem. Izajáš byl vlastenec. Byl hrdým občanem judského království. Byl zbožným židem, vyznavačem jediného Boha Hospodina. Izajáš citlivě prožíval problémy, které doba přinášela. Viděl, jak jeho krajané upínají svou pozornost k různým bohům a bohyním z dovozu. A kdyby jenom pozornost, oni k nim upínali i svá srdce, svoje doufání. „Když půjdeme na ruku rozpínavému sousedu na Východě a přichýlíme se k jeho božstvům, k jeho hodnotám a symbolům, bude se nám žít lépe!“ Pokud vám tyhle řeči něco připomínají, není to náhoda. Izraelská argumentace pokračovala: „Navenek si ponecháme dosavadní systém Boha Hospodina. Chrámové bohoslužby, slavnosti i domácí obřady ať běží dál jak doposud. Akorát k nim přidáme zahraniční propagandu. Postavíme sochy cizím bohům. Sichr je sichr.“

Izajáš se vzteká. Lidi roupama nevědí, komu a čemu věřit. „Trochu se po-kloníme Hospodinu a trochu se pokloníme Balaovi a také Ištaře kadidlo připálíme. Budeme to hrát na všechny strany.“ Trocha vlastenčení a trocha podlézavosti.  Trocha práva a trocha podvodů. Trocha pravdy a trocha lži. Trocha demokracie a autoritářství.“ Na první pohled běží všechno jako dřív. V chrámu se přinášejí oběti. Dodržují se dávné svátky. Každý nový měsíc je bohoslužebně přivítán. Lidi vědí, jak se mají vnějšně projevovat, ale vnitřně (na druhý pohled) je to vyprázdněné, nepoctivé, prolhané.

Copak se můžeme Izajášovi divit, že se přidrzle vysmívá lidem, kteří si na upřímnou zbožnost jenom hrají, že jim ironicky tlumočí Boží rozhořčení: Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří? Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavnost, i novoluní, dny odpočinku, svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění nemohu vystát. (12n)

            Prorok Izajáš se v očích většiny chová drze. On ruší pokojný život. On narušuje, nabourává zažité zvyky. Dovoluje si dokonce kritizovat náboženství a tradiční hodnoty. Vždyť to je přeci nehorázná drzost prohlásit. „Bůh nenávidí bohoslužby“. Prorok Izajáš provokuje. Ano, tak tomu bývá. Prorok prorokuje tím, že provokuje. Prorokování je provokování. Rýpání do zažraných představ. Zpochybnit to, co nikdo nezpochybňuje, kde se vědomě či nevědomě ostatní už smířili s deformovanými poměry. Izajáš byl jenom jedním z dlouhé řady proroků, kteří hlásali: Tento svět nefunguje správně. Vládne zde spousta omylů, pověr a falše na všemožných úrovních – od prostých lidí přes byznysmeny, intelektuály, kulturní činovníky až po nejvyšší hodnostáře.

            Posláním proroka je být drzý. Během letošního podzimu procházíme ve zkratce Bibli. Její velkou část tvoří tzv. knihy prorocké. My máme 12 proroků malých a 3-4 velké proroky. Prorocké pasáže najdeme roztroušené i jinde. Židé proroků napočítají ještě více – řadí k nim třeba knihy Jozue či Samuelovy. Jenom považte, co znamená, že v Písmu svatém máme tolik místa věnovaného prorokům a jejich drzostem.  My ve své víře máme rádi ty, kdo do nás rýpají. Kdo šťourají do naší víry. Kdo provokují naše usedlé představy.

              Být prorokem není funkce, do které by se člověk mohl přihlásit. Na pro-roka se nekoná žádný konkurs. Není to placené zaměstnání. Člověk ani nemůže chodit na nějakou prorockou školu. Prorokem se člověk stane jaksi mimochodem. Třeba přeteče pohár jeho trpělivosti a při pohledu na porouchaný svět už nelze mlčet. Bůh člověka popostrčí, aby mluvil. Samotným prorokům bývá nepříjemné mluvit. Zdráhají se jít do nepohodlného až nebezpečného úkolu. Častokrát se totiž proroci ohrazují vůči králům a jejich polickým rozhodnutím, neboť právě tam bezpráví bije nejvíce do očí. Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský. (10) Myslíte si o sobě, že jste hogo-fogo, ale zatím jste sodomo-gomoro. Banda nezvedenců. Mocipáni odpradávna až podnes nemají rádi ty, kdo je ruší v jejich bohorovném vládnutí, ať už jsou narušiteli vlády novináři se svými články nebo proroci, kteří ruší Bohem a Božím zákonem. Posláním proroka je být drzý ve jménu Božím.

            Poměrně hluboko se zakořenila představa, že prorok předpovídá budouc-nost. Že předvídá a ohlašuje, co se stane. Tahle představa dost skřípe. Kde je řeč o budoucnosti v Izajášových verších? Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. (16n) Jen samá přítomnost, jen samé aktuální výzvy. Budoucnost se vůbec neřeší.

Rakouský spisovatel Robert Musil aforisticky zachytil pozoruhodný rozdíl: Nikoli géniové předběhli o sto let svou dobu, nýbrž průměrní lidé jsou o sto let pozadu za svou dobou. Přeloženo do farářštiny: Prorok nepředbíhá svou dobu, nýbrž on ji umí správně vystihnout. Odkrývá v přítomnosti to, co druzí nevidí, přehlížejí, nevnímají jako problém. Prorok popichuje a říká: „Ale tohle problém je. Svět nefunguje dobře. Nesmiřujte se s jeho chybami, ve kterých jste se zabydlili. Je problém, že si hrajete na zbožnost a jinak na Boha kašlete. Je problém, že si hrajete na významný stát, a přitom na právo kašlete. Je problém, že se vydáváte za slušné lidi dbalé tradic a na solidaritu přitom kašlete.“ Prorok umí pojmenovat přítomnost. Odhalit současné problémy. V tom je síla proroka. Proto je prorok drzý, aby v přítomnosti provokoval lidi uhnízděné v přítomnosti.

Čímž se přeci jenom tak trochu dostáváme k věcem budoucím. Proroctví na sobě nese punc budoucnosti. Opravdový prorok nechce lidi zdeptat, nýbrž jim chce dodat naději, že změna k lepšímu je možná. Pokažené poměry je možno napravit. Prorok provokuje ty, kdo se propadli do smutku a neštěstí, vyrušuje ty, kdo se usídlili v beznaději. Provokuje zoufalé nadějí na vítězství, na odpuštění, na spásu, která jednou jistě přijde. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země. (18n)   

O budoucnosti lze asi nejpřesvědčivěji mluvit básnicky. I to je přístup proroků. Nabízet nevšední obrazy a výjevy. I ony nahlodávají stereotypy. Od básnické řeči je jenom krůček k performancím. K veřejným úkonům, počinům, nad nimiž se lidé mají rovněž pozastavit. Někteří proroci jsou takoví performeři a organizují svérázné happeningy. Prorok Jeremjáš chodí po městě s dobytčím jhem. Ezechiel si vaří na lejnech. Ozeáš se slavně ožení s prostitutkou. Všichni chtějí lidi nějak zarazit v jejich každodennosti. Dalším z takových proroků-performerů je Jan Křtitel. Výstředně oblečený chlapík zve lidi do Jordánu a noří je do vody. „Heleďte, Boží království není nikde v daleké budoucnosti. Teď už je blízko. Připravte se na něho. Změňte smýšlení, dejte se pokřtít. Jako vaši předkové projděte vodou do zaslíbené země.“ A my po něm obřad s vodou podnes opakujeme. Teď jen nám Bůh blízko. Už v přítomném času se k němu chceme přiznat, my a naše děti. Nechceme čekat na Boha až kdesi v dalekém budoucnu. Už teď se chceme namočit do Božího království.

Jan Křtitel je prorok, a proto je drzý. On nabídne lidem rituál noření do vody, a okamžitě svou performanci zpochybní. Když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?“ (7) Křtitel podkopává křest. Říká: Nespoléhejte na křest, že z vás udělá Boží děti. Boží děti z vás udělá sám Bůh. Vidíte, jak je ona prorocká rýpavost přítomna i ve svátosti křtu? Stejně jako u Izajáše: Spoléhejte na Boha více než na tradice.

Sestry a bratři, pro nás křesťany je měřítkem Bible. Písmo svaté, které obsahuje prorockou kritiku v různých formách. A my jako církev na prorocích stavíme a právem jsme kritičtí a drzí a rýpaví vůči stávajícímu světu. Tenhle svět prostě není v pořádku. Mezilidské vztahy, výkony politiků, kolotoč nekonečné spotřeby, nenasytná kultura sledovanosti, zničená příroda. Ne, tohle není svět pro nás. Nechceme si na něj zvykat. Chceme spolu s proroky vzdorovat všeobecné otupělosti mravů a svědomí. Díky Duchu svatému jsme všichni tak trochu proroky. Dnes byla pokřtěna malá Alžběta. Zajisté jí přejeme všechno dobré. Přejme jí též, aby měla v sobě kousek prorokyně. Aby byla drzá. Aby byla drzá na nás. Drzá vůči naší víře starších generací. Aby se ohradila vůči tomu, kde my jsme ve víře zatuhli, zakrněli. Aby měla svoji čerstvou, svěží víru v Boha. Neboť to je ten zdravý prorocký odkaz, na kterém stavíme. Amen.

Matouš 3,1-12      149; S 89; 769; 765; 695; 425             Židům 1,1-3a

Kázání v křestní neděli 30. října 2022.