Ano, slyšeli jste správně. Milostné verše jsem vám právě přečetl. Milostná poezie jako vyšitá. Dívka vyhlíží svého mládence. Touží po něm. A on jí odpovídá. Zve ji, láká ji k sobě. Vstaň má přítelkyně, krásko má, a pojď. (13) Kdybyste četli dále, objevíte ještě žhavější věty s vysloveně erotickým nábojem. Prostě milostná poezie se vším všudy. Žáden div, že v židovském prostředí bývala četba této biblické knihy mládeži zapovězena, přinejmenším do konfirmačního věku. Ať jim neplete hlavu. Ať jsou aspoň na čas uchráněni před tou ohromnou sílou a vroucností vztahu mezi mužem a ženou. Až budou starší, sami si láskou nalámou hlavu i srdce ažaž.  Můj milý se ozval, řekl mi: „Vstaň má přítelkyně, krásko má, a pojď.“ (10)

Ano, slyšeli jste správně: milostné verše. A ano, ptáte se správně: Copak pohledávají v Bibli? Proč máme v Bibli milostnou poezii, za jakou by se ani Karel Hynek Mácha nemusel stydět? Láska mezi mužem a ženou je důležitá, je to hybná síla. Přitažlivost je nezbytná jak v astro-nomii, tak v mezilidských vztazích. Lidé odpradávna lásku opěvují, jenže tím se neřeší otázka, proč máme my tyhle písničky v Písmu svatém. „Píseň písní“ nazývá se česky dnešní biblická kniha shodně s hebrejským originálem. Jinde nese jméno „Velepíseň“ nebo „Velepíseň Šalomounova“ podle pisatele, dávnověkého moudrého krále nad Izraelem. Písniček o lásce je hromada, ale tahle píseň je píseň všech písní, ze všech písní ta nejpísňovatější, neboť ona nejenže o lásce zpívá, ale ona se dostala i do chrámové sbírky posvátných textů o Bohu, třebaže se v ní samotné o Bohu vlastně ani nemluví.

Ano. Milostná lyrika je součástí naší Bible. O tom, jak a proč se tam dostala, nepanuje úplně shoda. Je jisté, že v okolí starověkého Božího lidu Izraele žily různé národy, které se živily zemědělstvím a uctívaly proto všelijaká božstva plodnosti. V pohanských bájích se bohové a bohyně milují, žení se a vdávají a svým sňatkem oplodňují zemi. Proto je důležité je uctívat a podněcovat je k milostnému životu. Hlavním náboženským obdobím bylo jaro, kdy se příroda probouzí. Což se odráží i v přečtených verších. Hle, zima pominula, po zemi se objevují květy, fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. (11nn) Ostatně z podobných důvodů i my až podnes označujeme měsíc květen – máj jakožto měsíc lásky. Izraelci viděli, jak košatě jejich sousedé monitorují lásku svých bohů. Nemohli však přitakat báchorkám o božských sňatcích. Věřili v jediného Boha, který se nepotřebuje zamilovat a vstoupit do manželství, aby zemi požehnal. Láska je krásná, avšak je krásná nikoli kvůli milostným pletkám božstev plodnosti, nýbrž láska je krásná kvůli hloubce citu mezi mužem a ženou. Izraelci podle všeho sáhli po pohanských předlohách, ale nezpívali už o lásce božstev, nýbrž o lásce lidí.  

Ano. Milostná poezie tvoří součást naší Bible. Muže a ženu to k sobě přitahuje. Probouzí se v nich cit a vášeň, touha být spolu, milovat se nejen krátce, nýbrž dlouho po celá léta. Bohu díky za lásku. Za vzta-hy, které díky lásce překonají těžkosti a obstojí i v nelehkých dobách. Jen se chop Bible, zbožný člověče, a přečti si v Písni písní, jak krásná může být láska muže a ženy. Jak silná, nápaditá, vytrvalá, vroucí.

Ano. Milostná poezie má své dobré místo v Bibli. Je zde však ještě jeden důvod, proč ho tam nalezla. Možná už tušíte. Vztah muže a ženy, jeho napětí, dynamika, nespoutanost, vztah muže a ženy se stal obrazem vztahu Pána Boha a nás lidí. Odstíny jsou různé. Žid řekne: Kniha Píseň písní znázorňuje vřelost vztahu mezi starozákonním Hospodinem a jeho lidem Izraelem. Křesťan řekne: Biblická Velepíseň znázorňuje vřelost vztahu mezi Kristem a jeho církví. Kristus ženich, církev nevěsta. Mystik řekne: Píseň písní znázorňuje vřelost vztahu mezi věčným Bohem a duší člověka. Asi bychom našli i jiné výklady.

Ano, milostné verše patří do Bible. Kéž políbí mne polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno. (1,2) Cítíte tu vášeň, tu touhu jednoho po druhém? A nezapomněli jste na ni, milí lidé? Vy, kteří věříte a chodíte do kostela, jak vypadá vaše láska k Bohu? Milujete Boha hodně nebo málo? Hoříte, planete láskou, nebo jenom doutnáte a čadíte? Můžete se poměřovat s biblickou Písní písní a s náruživostí lásky, jaká je tam vylíčena?

Ano, milostná poezie v našem životě víry moc velkou roli nehraje. Škoda. Ale nejsme zdaleka jediní, kdo náboženství vyšinuli od lásky k Bohu směrem k správné víře, ke správným obřadům, ke správnému chování. I moje vzdělání na teologické fakultě bylo zaměřeno na znalost Bible, věrouky, církevních dějin, základů filosofie a starověkých jazyků. Nikdo nás přímo neučil milovat Boha. Jak to, že se budoucí kazatelé neučí verše o lásce k Bohu? Anebo učí, ale nějakou divnou oklikou? To by bylo na dlouhé povídání.

Ano, milostná poezie a jak ji sdílet? To je velká otázka. My se zde v kostele a v jiných kostelích snažíme dětem předat víru v Boha. Výborně. Lze předat lásku k Bohu? Snažíme se o to? Neměli bychom jinak mluvit, chovat se jinak, jinak se modlit a jinak zpívat, aby vše

nebylo soustředěno tolik na víru a na hlavu, ale také na lásku a na srdce?  Např.: jak mnoho našich písniček je zaměřeno na pochopení Boha a jak málo písniček Bohu lásku vyznává. Skloubit víru a milostnou poezii se nám příliš nedaří. Uměl to však Adam Michna z Otradovic, barokní skladatel, jehož píseň budeme zpívat po kázání.

Ano, milostná píseň patří do Bible a tím pádem i na kazatelnu. Já při tvorbě kázání vycházím z rozpisu biblických čtení, pořízeného německými evangelíky. Před pár lety jej výrazně upravili a zařadili právě dnešní láskyplné verše z Písně písní, dříve tam nebyly. Úplně vidím autory změny a jejich poťouchlý úsměv. „Ej, schválně si rýpněme do kožených evangelíků, kteří se ostýchají mluvit o lásce k Bohu. Jen ať pěkně v bohoslužbách zazní ta nezkrotná touha milovaných bytostí. Můj milý se ozval, řekl mi: Vstaň má přítelkyně, krásko má, a pojď. Jen si vzpomeňte, křesťané, na dobu, kdy jste byli zamilovaní. Jak to s vámi lomcovalo. Kolik energie jste byli ochotni a schopni věnovat svému milému či své milé. Vložte tutéž energii, tentýž zápal, tutéž touhu do vztahu k Bohu. Řekněte mu, jak toužíte po jeho blízkosti. Právě v adventu. Tak už přijď, můj milý Bože. A on přijde.“ Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím. (8n)

Zakončeme společně dvojpřikázáním lásky: Které přikázání je první ze všech? „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“ Amen.

Lukáš 21,25-33    421; 438,450, 379, 432, 222, 748              Zjevení 22,17

Kázání v druhou neděli adventní 4. prosince 2022.