Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. (1-3)

            Máte rádi nepořádek? Jsou tací lidé, kterým nepořádek vyhovuje. Ale většina to asi není. Nepořádek rádi nemáme. Uklízíte rádi? Já moc ne. Jsou tací lidé, kterým uklízení vyhovuje. Ale většina to asi není.

Svěřím se vám, že mám nepořádek v Bibli. Prostě nejsou v ní věci na správném místě. Ten nepořádek v Bibli jsem si neudělal já sám. Udělali mi ho tam jiní. My všichni máme v Bibli nepořádek. Dnes ho uklidíme.

Jak se uklízí nepořádek v Bibli? To je dobrá otázka. Jak dostat věci z nesprávného místa na místo správné? Nepořádek v Bibli nejlépe překonáme, když bude Bibli pozorně číst. Když pozorně promyslíme, co je pro nás napsáno. Takže jdeme na to, pustíme se do uklízení. Budeme číst. Dnešní příběh nese nadpis „Obětování Izáka“. Nebo nějak podobně: „Obětování jediného syna.“ „Obětování zaslíbeného potomka“.Znáte ten příběh? Nutno říci, že se jedná o jedno z nejpodivnějších vyprávění v Bibli.  (Možná právě proto se v něm tak snadno udělá nepořádek.)

Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“

Brrr! Abraham má zabít svého syna. Zabít jako obětinu. V dávných dobách lidé přinášeli svým bohům různé dary. Ty nejvzácnější dary byly spojené s prolitím krve. Zaříznout ptáčka, ovečku, tele. Tady máte život, milí bohové, my jsme se ho vzdali a na oplátku dejte život vy nám. Něco za něco. Odevzdáváme život, chceme dostat život.

Abraham dobře věděl, jak se s oběťmi zachází. Po své zemi rozestavěl různé oltáře, protože obětovat se nemohlo na jen tak ledajakém místě. Musely se na sebe naskládat kameny, aby to místo bylo jinačí, zvláštní, odlišné od okolí. Teď Abraham slyší, že má obětovat svého syna.

Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. (3)

Co si asi Abraham myslel? Tady je nutné říci, že Abraham už byl velmi starý. Dlouho nemohl mít se svou ženou Sárou děti. Teprve na stará kolena se jim narodil jediný syn Izák. Abraham věřil Bohu, že nakonec jeho potomků bude hodně. Jako hvězd, jako prachu. Jenže teď po Abrahamovi Bůh chce, aby Izáka obětoval – tj. aby ho svázal, položil na kamenný oltář, obložil dřevem, usmrtil podříznutím hrdal a nakonec zapálil. Tak se tehdy dělaly oběti. Co si Abraham myslel o své budoucnosti? Co se stane s jeho potomstvem?

Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, řekl služebníkům: „Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.“ (4n)

Slyšíte, co Abraham říká o sobě a svém synovi? „Půjdeme dál, vzdáme Bohu poctu a pak se k vám vrátíme.“ My se k vám vrátíme. Abraham počítá, že Izák s ním přijde nazpět. Že se vrátí oba spolu. Bůh Abrahamovi Izáka nevezme. To je tak trochu náš čtenářský nepořádek domnívat se, že se Abraham Izáka vzdal. Ne, Abraham a Izák patří stále k sobě. Abraham věří, že Izáka neztratí. Že Bůh mu ho nesebere.

Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten odvětil: „Copak, můj synu?“ Izák se otázal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ Nato Abraham řekl: „Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ A šli oba spolu dál. (6nn)

            Izák je chytrý. Vidí, že jim schází obětní zvíře, což u nich býval beránek. (Nezapomínejme, Abraham byl pastýř.) Cestou mají otec se synem čas na rozhovor. A tak se Izák ptá. Abraham mu neprozradil, že se má obětí stát právě Izák. Proč by Izáka strašil smrtí, když z Izáka má vzejít život Abrahamova potomstva. No já osobně bych nechtěl být v Izákově kůži. Ani v kůži Abrahamově.

            Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. (9n)

            Abraham všechno připravil k oběti. Jak to dělali: hromada kame-ní, dřevo, svázaná obětina, nůž. Užuž se Abraham napřahuje na Izáka jako na obětního beránka. A co se stalo pak? Zařízl ho či  ne? Víte to?   

Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: „Abrahame, Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ (11n)

Vy ten konec znáte. A jestli ne, prosím, zapamatujte si ho. Dobře. Pán Bůh nechce lidské oběti. Bůh chce pro lidi život, nikoli smrt. Ono se řekne snadno: Bůh chce život, a ne smrt. Ale kolik lidí to ignoruje. Překrucují a hlásají, že Bůh chce, aby byli zabíjeni nevinní lidé.  Ať se jdou zahrabat s takovým krvelačným bohem.

Nezapomněli jste. Máme si dnes v Bibli udělat pořádek. Proto ji čteme tak podrobně, abychom věci dali na správné místo. Vy znáte konec. Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna. (13) Takže co, obětoval Abraham svého syna Izáka, nebo neobětoval? No neobětoval. Místo něj zabil na oltáři beránka. To je ten nepořádek, který nám v Bibli udělali různí překladatelé vydavatelé. Oni nám do Bible připsali nadpis „Obětování Izáka“. Ale přeci k němu vůbec nedošlo. Z Izáka se nestala oběť. Bůh chce pro lidi život. Takže abychom udělali pořádek, dnešní příběh musíme přejmenovat. Obětování Izáka > NeObětování Izáka.

Líbí se vám takový název. Který říká, co se nestalo. Ale co se vlastně stalo? Uklízejme dál. Čtěme Bibli pozorně. Jak všechno začalo? Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet.  Zněla první věta. Konečně pořádný nadpis. Nadpis, který je v pořádku. Zkouška Abrahama. Pán Bůh chtěl vyzkoušet Abrahama, nechtěl zabít Izáka.

Bůh zkouší, zkoumá, co v nás je. Zda více spoléháme na to, co uděláme. Jaké úkoly splníme, jakých cílů dosáhneme. Anebo zda spoléháme na Boha, co nám v životě dá. Abraham ve zkoušce obstál. Ukázal, že bere život jako dar Boží. Abraham věřil že Bůh dává život i tam, kde my už život nevidíme. Ne, co já si zařídím, nýbrž co mi daruje Bůh, tím je můj život bohatý. Navěky. Čímž se dostáváme k úvodnímu verši: Tvoje milosrdenství je věčné. Amen.

Židům 11,1-2+8-12+17-19      172, 318, 320, 607, Dnes přijmí náš dík          1. Korintským 10,13

Kázání při rodinné bohoslužbě v poslední neděli církevního roku 20.11.2022.