Jak dlouho vám vydrží jeden mobilní telefon? Dva roky, tři? Ať se přihlásí ten, jehož mobil je starší než deset let. U mobilu ani nepředpokládáme, že by byl použitelný po desetiletí. Sami víte, že použitelnost věcí se liší. Čerstvé mléko vám v lednici vydrží týden, mimo lednici s bídou do druhého dne. Knihy jsou na tom lépe. Většina svazků v našich knihovnách běžně pochází z minulého století, některé dokonce ze století předminulého a lze je bez větších potíží používat podnes. Podobně je tomu s domy a dalšími budovami. Někdo může pohodlně bydlet v domě starém tři sta, čtyři sta let. Karlovu mostu bude sedm set roků a pořád se po něm chodí. Jen o trochu mladší je nejstarší kostel naší církve v Praze u Klimenta. Počátek 15. století. Pořád je použitelný. Zkrátka a dobře, doba použitelnosti se u věcí velmi liší.

            A teď schválně – jakou nejstarší věc jste ve svém životě kdy použili? Zapátrejte v mysli. Jistě se vám vybaví různé předměty z různých oblastí. Já například mám oblíbenou kosu po svém pradědečkovi. Ale také jsem šel po Karlově mostě i po mostě v jihočeském Písku, který je ještě starší. Našli bychom spoustu položek. Stará jsou slova, která dnes a denně používáme: voda, ruka, oko, amen. Jejich stáří je nezjistitelné. Podobně starobylá je naše abeceda. „Již staří Římané na přelomu letopočtu užívali tytéž litery.“

Avšak aniž byste si toho všimli, my všichni dnes tady jsme použili ještě starší věc než latinka. Tušíte? Písně, písničky. Už jsme stihli zazpívat dva žalmy. Melodie jsou sice novodobé, ale texty jsou prastaré. Badatelé se úplně neshodnou, jaké je přesně jejich stáří.  Jeden řekne: „Takovému žalmu 8 je bezmála 3000 let.“ Jiný namítne: „To jste přehnal. Dáváme tomu žalmu 2300, nanejvýš 2400 roků.“ Ať tak či onak, biblické žalmy patří k tomu nejstaršímu, co lidstvo doposud nepřetržitě používá. Což znamená, že žalmy neboli náboženské písně jsou povedený vynález. Jen si představte bohoslužby beze zpěvu. Za covidu jsme si je vyzkoušeli a nic moc. Recitovali jsme texty, poslouchali hudbu ze záznamu, pak už jsme začali předpisy tak trochu obcházet a dali jsme se do zpěvu. Písně prostě patří do základní výbavy naší víry.

Během série podzimních kázání zde v Poličce jsme se zabývali Biblí ve zkratce. O čem všem je Bible. Dnes nakonec jako sedmý námět přicházejí na řadu písně.  V Bibli máme 150 žalmů zapsaných v žaltáři. Další písně najdeme roztroušené porůznu na jiných místech.  Mojžíš zpívá po úniku z Egypta a Mirjam mu přizvukuje a tluče na buben. Debora zpívá o vítězství nad nepřáteli, když bojovníkům vlály vlasy. David písničky nejenom zpívá, ale i skládá a doprovází na harfu či lyru či citeru, či co to vlastně bylo. Izajáš zpívá píseň o nevděčné vinici. Jonáš zpívá velrybě v břiše. Marie zpívá, když se dozví o svém těhotenství. Ježíš zpívá s učedníky při poslední večeři. Kam se v Bibli podíváte, všude se prodere nějaká písnička.

Písně patří do základní výbavy naší víry. Život i víra bez písniček kulhají. Něco jim chybí, něco jim brání v pohybu. Písněmi se modlíme. V písních rozjímáme. Máme písně k veselí i ke smutku. Bible je částečně tak trochu zpěvník. Lide Boží, nezapomínej zpívat. Zpívat Pánu Bohu. Zpívat lidem o Bohu. Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy, hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvoji věrnost při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citaru. (2nn)   

Bible obsahuje přes dvě stě žalmů a písní. Je zásobárnou motivů, nápadů, nálad. Odstínů víry i pochybností. Vyrazte na výpravu mezi biblické písničky. Rozhlížejte se kolem. Zkoumejte je jako neznámou zemi, v níž postupně objevujete její bohatství. Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.

Poličtí vědí, že já rád podnikám výpravy do světa žalmů a nábožens-kých písní. A že se také rád dělím o své objevy. Písně v sobě mají něco nadějného. To je důležitý rys křesťanství – naděje. My nad písněmi nelámeme hůl.  Nikdo přeci neprohlásí: „Už nikdy v životě neuslyším píseň, která by se mi líbila.“ Takhle ponuře zavřeni do bezvýchodna nejsme. Naopak. Počítáme s tím, že se kdykoli – v kostele nebo mimo kostel – může vynořit píseň, která nás zaujme. Nepředvídatelně se nám trefí do vkusu, do nálady. Trefí se do naší radosti. Do našich otázek, do našich úvah a odpovědí. To je Boží. Naděje, že Bůh tvoří, nově nás oslovuje a potkává se s naší duší. Vždyť to je přeci princip víry, který se nám ukazuje na písních. Ještě mne má co pěkně překvapit. Ještě mne může lecco obšťastnit. Bohu díky.

Možná i vy máte pár písniček, které se ve vás zahnízdily. Které s vámi souzní. Ke kterým se vracíte, když je vám těžko, nebo když je vám lehko. Nebo když je vám nějak mezi tím. Zajímavé je, že mnohé srdeční písně nemusí mluvit přímo o Bohu. A přece v nich Boha nacházíme. Nebo se vážně ptáme, zda v nich Bůh je. Kupříkladu píseň Svítá. Nebo píseň o dnech, které ještě neznáme, od Marka Grechuty. Zaslechnete v ní ozvěnu podobenství o marnotratném synu? Písnička

Písně patří do základní výbavy naší víry. Proto jsou v podobě žalmů a dalších skladeb zahrnuty do Bible. A třebaže jsou velmi staré, pořád jsou dobře použitelné. Uvedu ještě dva důvody, proč tomu tak je. Za prvé: Každá písnička představuje balíček na cestu. Můžete si ji vzít s sebou kamkoli – ať už celou, nebo jenom pár veršů. Mít písničku u sebe, vracet se k ní v mysli a v srdci. Písně fungují jako příruční zavazadlo víry. Nezná

me zpaměti teologické traktáty, ale máme v paměti sloky z různých písní. Není náhodou, že v křesťanském Novém zákoně se z židovského Starého zákona nejvíce citují právě žalmy. Ježíš, apoštolové i další lidé kolem měli víru zabalenou do písniček. Žalmy si nosili s sebou. Skrze ně hleděli na svou dobu a dávali do souvislosti Boha a svět. Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. Je dobré otisknout si písně o důvěře do svého nitra. Nikdy nevíte, kdy se vám budou hodit. Jako farář se setkávám se starými lidmi a mohu vám říci, že právě písničky jsou mnohdy tím, co člověku zůstane ve slábnoucí paměti zapsáno nejsilněji. Tam, kde si už nelze povídat, lze ještě společně zpívat. Písnička je balíček víry na cestu. To za prvé.

A za druhé. Pro žalmy jako pro všechny písně je příznačný nespou-taný básnický jazyk. V písničce je dovoleno mluvit jinak než v přísně popisném jazyce vědy. Bible předkládá písně, abychom experimentovali s jazykem, hledali neotřelé výpovědi, zkoušet, jaké obrazy je možno použít. Kam až nemožno ve víře zajít. Víra je o odvaze v běžném životě, ale také o odvaze vykročit ve svých úvahách. Hospodine, svými skutky působíš mi radost. … Můj roh jsi vyvýšil jako roh jednorožce. (5+11) Takovou větu můžete pravdivě povědět jenom v písni. Nelze ji dát do vyznání víry: „Věříme, že Bůh vyvyšuje naše rohy jako rohy jednorožce.“ A kdo na rohy a jednorožce nevěří, ten je heretik a budiž zavržen. Písně staré i nové nás učí, že Bůh není zajatcem vzorečků, nýbrž že se s námi rozmanitě setkává v naší představivosti. A dokonce i za tím, co si doposud naši představivost přesahuje. A proto biblické písně ani po staletích neztrácejí svou životnost a my je stále můžeme používat – sobě ku prospěchu a Bohu ke slávě. 

Lukáš 15,11-24   11; 299; 110; Jmen mnoho má, 349; 296; 412; 426   Efezským 5,19n

Po kázání byla zpívána píseň Bring many names v češtině https://omnisterra.evangnet.cz/jmen-mnoho-ma

Kázání v neděli 13. listopadu 2022.